dnes je 24.9.2023

Input:

ČSN EN 12100:2011 - Ověření shody - Technické zásady a specifikace

14.7.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.4.2.4.2
ČSN EN 12100:2011 – Ověření shody – Technické zásady a specifikace

Dr. Ing. Rostislav Suchánek a kolektiv autorů

LOGO FIRMY

Sídlo firmy


Název zařízení

provedení ................

OVĚŘENÍ SHODY

provedení strojního zařízení s požadavky

ČSN EN ISO 12100:2011

Bezpečnost strojních zařízení – Všeobecné zásady
pro konstrukci – Posouzení rizika a snižování rizika


                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 
Požadavky
Podle ČSN EN ISO 12100
:2011 (Třídící znak 83 3001)
Požadavky
splněny?
ano ne Irel.
Předmluva

Tento dokument nahrazuje EN ISO 12100-1:2003, EN ISO 12100-2:2003, EN ISO 14121-1:2007.

Toto druhé vydání ruší a nahrazuje normy ISO 12100-1:2003, ISO 12100-1:2003/Amd.1:2009, ISO 12100-2:2003, ISO 12100-2:2003/Amd.1:2009 a ISO 14121-1:2007, které byly sjednoceny bez technických změn. Dokumentace (např. posouzení rizika, normy typu C), která je založena na těchto nahrazených dokumentech není potřeba upravovat nebo revidovat.
Úvod

Základním účelem této mezinárodní normy je vybavit konstruktéry souhrnným systémem a návody pro rozhodnutí při vývoji strojních zařízení, které umožní konstrukci strojů tak, aby byly bezpečné při jejich předpokládaném používání. Norma také poskytuje strategii tvůrcům norem a napomáhá při zpracovávání odpovídajících a vhodných norem typu B a norem typu C.

Pojem bezpečnost strojního zařízení bere v úvahu schopnost stroje vykonávat jeho předpokládanou funkci (funkce) během jeho životnosti při odpovídajícím snížení rizika.

Tato mezinárodní norma je základem pro tvorbu norem, které mají následující strukturu:
  • normy typu A (základní bezpečnostní normy), uvádějí základní pojmy, zásady pro konstrukci a všeobecná hlediska, která mohou být aplikována na všechna strojní zařízení;

  • normy typu B (skupinové bezpečnostní normy), se zabývají jedním bezpečnostním hlediskem nebo jedním typem bezpečnostního zařízení, které může být použito pro větší počet strojních zařízení:

  • normy typu B1 se týkají jednotlivých bezpečnostních hledisek (např. bezpečných vzdáleností, teploty povrchu, hluku);

  • normy typu B2 se týkají příslušných bezpečnostních zařízení (např. dvouručních ovládacích zařízení, blokovacích zařízení, zařízení citlivých na tlak, ochranných krytů);

  • normy typu C (bezpečnostní normy pro stroje), se zabývají detailními bezpečnostní požadavky pro jednotlivý stroj nebo skupinu strojů.

Tato mezinárodní norma je norma typu A.

Pokud se norma typu C odchyluje od jednoho nebo více technických opatření, kterými se zabývá tato mezinárodní norma nebo norma typu B, má přednost dodržení normy typu C.
1 Předmět normy

Tato mezinárodní norma specifikuje základní terminologii, zásady a metodologii pro dosažení bezpečnosti při konstrukci strojního zařízení. Norma specifikuje zásady posouzení a snižování rizika jako pomoc konstruktérům k dosažení tohoto cíle. Tyto zásady jsou založeny na znalosti a zkušenosti z konstrukce, používání, nehod, úrazů a rizik u strojních zařízení. Jsou popsány postupy pro identifikaci nebezpečí a pro odhad a hodnocení rizik v relevantních fázích životního cyklu stroje, a pro vyloučení nebezpečí nebo pro opatření dostatečně snižující riziko. Je uveden návod na dokumentaci a ověřování procesu posouzení rizika a snížení rizika.

Tato mezinárodní norma je také určena k tomu, aby byla používána jako základ při zpracování bezpečnostních norem typu B a typu C.

Norma se nezabývá rizikem a/nebo poškozením týkajícím se domácích zvířat, majetku nebo prostředí.

POZNÁMKA 1 Příloha B uvádí v samostatných tabulkách příklady nebezpečí, nebezpečných situací a nebezpečných událostí tak, aby byly objasněny tyto pojmy a pomohly konstruktérovi v procesu identifikace nebezpečí.

POZNÁMKA 2 Praktické použití počtu metod pro každou etapu posouzení rizika je popsáno v ISO/TR 14121-2.
3 Termíny a definice

Pro účely tohoto dokumentu platí následující termíny a definice.
3.1 strojní zařízení (stroj) [machinery (machine)]

montážní celek sestavený z částí nebo součástí strojů, z nichž je alespoň jedna pohyblivá, s příslušným pohonným systémem, vzájemně spojenými za účelem specificky přesně stanoveného použití;

POZNÁMKA 1 Termín "strojní zařízení“ zahrnuje také sestavu strojů, které jsou za účelem dosažení stejného cíle uspořádány a ovládány tak, aby fungovaly jako integrální celek.

POZNÁMKA 2 Příloha A poskytuje všeobecné schematické znázornění stroje.
3.2 spolehlivost (reliability)

schopnost stroje, nebo jeho součástí nebo jeho vybavení vykonávat v daném časovém období a za specifikovaných podmínek požadovanou funkci bez poruchy

3.3 udržovatelnost (maintainability)

schopnost stroje být udržován ve stavu, který umožňuje, aby vykonával svou funkci za podmínek předpokládaného používání, nebo aby byl znovu uveden do tohoto stavu, přičemž nezbytné činnosti (údržba) se provádějí podle stanovených postupů a s použitím stanovených prostředků

3.4 použitelnost (usability)

schopnost stroje být snadno používán mimo jiné díky jeho vlastnostem snadné pochopení jeho funkce (funkcí) nebo charakteristikám, které umožňují

3.5 úraz (harm) *)

fyzické zranění nebo poškození zdraví

3.6 nebezpečí (hazard)

potenciální zdroj úrazu

POZNÁMKA 1 Termín "nebezpečí“ může být blíže určen tak, aby byl definován jeho původ (např. mechanické nebezpečí, elektrické nebezpečí) nebo druh potenciálního úrazu (např. zasažení elektrickým proudem, nebezpečí říznutí, nebezpečí otravy, nebezpečí požáru).

POZNÁMKA 2 Nebezpečí předpokládané v této definici je buď nepřetržitě přítomné během předpokládaného používání stroje (např. pohyb nebezpečných pohybujících se prvků, elektrický oblouk při svařování, nevhodná poloha těla, emise hluku, vysoká teplota), nebo se může objevit neočekávaně (např. výbuch, nebezpečí stlačení jako důsledek neúmyslného/neočekávaného spuštění, vymrštění jako důsledek roztržení, pád jako důsledek zrychlení/zpomalení).

POZNÁMKA 3 Francouzský termín "phénoméne dangereux“ nemá být zaměňován s termínem "risque“, který byl někdy v minulosti používán.


3.7 relevantní nebezpečí (relevant hazard)

nebezpečí, které je identifikováno jako existující u stroje nebo které je spojené se strojem

POZNÁMKA 1 Relevantní nebezpečí je identifikováno jako výsledek jednoho kroku postupu popsaného v kapitole 5 .

POZNÁMKA 2 Tento termín je zahrnut jako základní terminologie pro normy typu B a typu C.


3.8 významné nebezpečí

nebezpečí, které bylo identifikováno jako relevantní, a které vyžaduje specifickou činnost (opatření) konstruktéra k vyloučení nebo snížení rizika podle posouzení rizika (significant hazard)

POZNÁMKA Tento termín je zahrnut jako základní terminologie pro normy typu B a typu C.

3.9 nebezpečná událost (hazardous event) událost, která může způsobit úraz

POZNÁMKA Nebezpečná událost se může vyskytnout během krátké nebo dlouhé časové periody.

3.10 nebezpečná situace (hazardous situation)

okolnost, při které je osoba

POZNÁMKA Vystavení může mít okamžitě, nebo při dlouhodobém působení, za následek úraz. vystavena alespoň jednomu

3.11 nebezpečný prostor (hazard zone; dangerzone)

jakýkoliv prostor uvnitř a/nebo kolem strojního zařízení, ve kterém může být osoba vystavena nebezpečí

3.12 riziko (risk)

kombinace pravděpodobnosti výskytu úrazu a závažnosti tohoto úrazu

3.13 zbytkové riziko (residual risk)

riziko, které zůstává i po použití ochranných opatření

POZNÁMKA 1 Tato mezinárodní norma rozlišuje
  • zbytkové riziko po aplikaci ochranných opatření konstruktérem,

  • zbytkové riziko, které zůstává po realizaci všech ochranných

POZNÁMKA 2 Viz také obrázek 2.opatření.

3.14 odhad rizika (risk estimation)


definovaný jako závažnost úrazu a pravděpodobnost jeho výskytu

3.15 analýza rizika (risk analysis)

kombinace specifikace mezních hodnot stroje, identifikace nebezpečí a odhadu rizika

3.16 hodnocení rizika (risk evaluation)

posouzení, na základě analýzy rizika, zda bylo dosaženo cílů snížení rizika

3.17 posuzování rizika; posouzení rizika (risk assessment)

celkový proces zahrnující analýzu rizika a hodnocení rizika

3.18 odpovídající snížení rizika (adequate risk reduction)

snížení rizika, které je alespoň podle zákonných požadavků, při uvážení současného stavu techniky

POZNÁMKA Kritéria pro určení, zda je dosaženo odpovídajícího snížení rizika jsou uvedena v 5.6.2.

3.19 ochranné opatření (protective measure)

opatření určené k dosažení snížení rizika, realizované konstruktérem (zabudovaná konstrukční bezpečnostní opatření, bezpečnostní ochrana a doplňková ochranná opatření, informace pro používání) a/nebo uživatelem (organizace: bezpečné pracovní postupy, kontrola, dovolené pracovní systémy; zajištění a používání dalších bezpečnostních zařízení; používání osobních ochranných prostředků, zaškolení)

POZNÁMKA Viz obrázek 2.

3.20 zabudované konstrukční bezpečnostní opatření (inherently safe design measure)

ochranné opatření, které bud vylučuje nebezpečí nebo snižuje rizika spojená s nebezpečími změnou konstrukce nebo provozních vlastností stroje, bez použití ochranných krytů nebo ochranných zařízení

POZNÁMKA Viz 6.2.

3.21 bezpečnostní ochrana (safeguarding)

ochranné opatření používající bezpečnostní zařízení k ochraně osob před nebezpečími, která nemohou být dostatečně odstraněna nebo před riziky, která nemohou být dostatečně snížena zabudovanými konstrukčními bezpečnostními opatřeními

POZNÁMKA Viz 6.3.

3.22 informace pro používání (information for use)

ochranné opatření spočívající v komunikačních prostředcích (např. texty, slova, značky, signály, symboly, diagramy) používaných samostatně nebo v kombinaci, aby podávaly informace uživateli

POZNÁMKA Viz 6.4.

3.23 předpokládané používání (intended use)

používání stroje podle informací uvedených v instrukcích pro používání

3.24 předvídatelné nesprávné použití (reasonably foreseeable misuse)

používání stroje způsobem, který není předpokládán konstruktérem, ale které může vyplývat ze snadno odhadnutelného lidského chování

3.25 úkol (task)

specifická činnost vykonávaná jednou nebo více osobami na stroji nebo v blízkosti stroje během jeho životního cyklu

3.26 bezpečnostní zařízení (safeguard) ochranný kryt nebo ochranné zařízení

3.27 ochranný kryt (guard)

fyzická bariéra, konstruovaná jako část stroje, k poskytnutí ochrany

POZNÁMKA 1 Ochranný kryt může působit buď
  • sám o sobě; v tomto případě je účinný pouze tehdy, je-li "uzavřený“ (pohyblivý ochranný kryt), nebo pouze tehdy je-li "bezpečně držen v ochranné poloze“ (pevný ochranný kryt), nebo

  • ve spojení s blokovacím zařízením s jištěním nebo bez jištění ochranného krytu; v tomto případě je ochrana zajištěna v jakékoliv poloze ochranného krytu.

POZNÁMKA 2 V závislosti na konstrukci může být ochranný kryt nazýván, např. skříň, štít, víko, clona, dveře, zcela uzavřený ochranný kryt (ochranné ohrazení).

POZNÁMKA 3 Termíny typů ochranných krytů jsou definovány v 3.27.1 až 3.27.6. Typy ochranných krytů a jejich požadavky viz také 6.3.3.2 a ISO 14120.


3.27.1 pevný ochranný kryt (fixed guard)

ochranný kryt připevněný takovým způsobem (např. šrouby, maticemi, přivařením), že může být otevřen nebo odstraněn pouze použitím nářadí nebo destrukcí připevňovacích prostředků

3.27.2 pohyblivý ochranný kryt (movable guard)

ochranný kryt, který může být otevřen bez použití nářadí

3.27.3 nastavitelný ochranný kryt (adjustable guard)

pevný nebo pohyblivý ochranný kryt, který je nastavitelný jako celek nebo který má nastavitelnou část (části)

3.27.4 ochranný kryt s blokováním (interlocking guard)

ochranný kryt spojený s blokovacím zařízením tak, že ve spojení s ovládacím systémem stroje jsou plněny následující funkce:
  • nebezpečné funkce stroje "zakryté“ ochranným krytem nemohou být spuštěny, dokud není ochranný kryt uzavřený,

  • dojde-li k otevírání ochranného krytu v době, kdy stroj vykonává nebezpečné funkce, je vydán povel k zastavení, a

  • je-li ochranný kryt uzavřený, stroj může vykonávat nebezpečné funkce "zakryté“ ochranným krytem (uzavření ochranného krytu nesmí samo o sobě způsobit spuštění nebezpečných funkcí stroje)

POZNÁMKA Podrobná opatření jsou uvedena v ISO 14119.

3.27.5 ochranný kryt s blokováním a jištěním ochranného krytu (interlocking guard with guard locking)

ochranný kryt spojený s blokovacím zařízením a jištěním ochranného krytu tak, že ve spojení s ovládacím systémem stroje jsou plněny následující funkce:
  • stroj nemůže vykonávat nebezpečné funkce "zakryté“ ochranným krytem, dokud tento ochranný kryt není uzavřený

  • ochranný kryt zůstává uzavřený a zajištěný, dokud riziko způsobené nebezpečnými funkcemi stroje, "zakrytým“ ochranným krytem, nepomine, a a zajištěný,

  • je-li ochranný kryt uzavřený a zajištěný, může stroj vykonávat nebezpečné funkce "zakryté“ ochranným krytem (uzavření a zajištění ochranného krytu nesmí samo o sobě způsobit spuštění nebezpečných funkcí stroje)

POZNÁMKA Podrobná opatření jsou uvedena v ISO 14119.

3.27.6 ochranný kryt s blokováním se spouštěcí funkcí; ovládací ochranný kryt (interlocking guard with start function; control guard)

speciální forma ochranného krytu s blokováním který, jakmile bylo dosaženo uzavřené polohy ochranného krytu udílí povel ke spuštění nebezpečné funkce (nebezpečných funkcí) stroje bez použití samostatného spouštěcího zařízení

POZNÁMKA Podrobná opatření týkající se podmínek používání jsou uvedena v 6.3.3.2.5.
3.28 ochranné zařízení (protective device) jiné ochranné zařízení než ochranný kryt

POZNÁMKA Příklady typů ochranných zařízení jsou uvedeny v 3.28.1 až 3.28.9.

3.28.1 blokovací zařízení; blokování (interlocking device; interlock)

mechanický, elektrický nebo jiný typ zařízení, jehož účelem je zamezit činnosti nebezpečných funkcí stroje za určitých podmínek (obvykle tak dlouho, dokud není ochranný kryt uzavřený)

3.28.2 souhlasné povelové zařízení (enabling device)

přídavné ručně ovládané přídavné zařízení, používané ve spojení se spouštěcím zařízením, které při nepřetržitém ovládání umožňuje funkci stroje

3.28.3 ovládací zařízení vyžadující nepřetržité působení na ovládací prvek; tipovací ovládací zařízení (hold-to-run control device)

ovládací zařízení, které spouští a udržuje v činnosti nebezpečné funkce stroje pouze tak dlouho, dokud je ruční ovládač (ovládač) ovládán

3.28.4 dvouruční ovládací zařízení (two-hand control device)

ovládací zařízení, které vyžaduje pro spuštění a zachování nebezpečných funkcí stroje současné ovládání oběma rukama, a tím poskytuje ochranu pouze osobě ovládající toto zařízení

POZNÁMKA Podrobná opatření jsou uvedena v ISO 13851.

3.28.5 snímací ochranné zařízení (SPE) [(sensitive protective equipment (SPE)]

zařízení, detekující osoby nebo části osob, které vyvolá vhodný signál ovládacímu systému ke snížení rizika detekovaných osob

POZNÁMKA Signál může být vyvolán tehdy, pokud osoba nebo její část překročí předem určenou mez – např. vstoupí do nebezpečného prostoru – (spuštění) nebo v okamžiku, kdy je osoba detekována v předem určeném prostoru (detekování přítomnosti) nebo v obou případech

3.28.6 aktivní optoelektronické ochranné zařízení (AOPD) [active optoelectronic protective device (AOPD)]

zařízení, jehož detekční funkce je uskutečněna optoelektronickými vyzařovacími a přijímacími prvky, které detekují přerušení optického záření, vytvářeného uvnitř zařízení, neprůsvitnými předměty nacházejícími se ve stanoveném detekčním prostoru

POZNÁMKA Podrobná opatření jsou uvedena v IEC 61496.

3.28.7 mechanické zajišťovací zařízení (mechanical restraint device)

zařízení, které zavede do mechanismu mechanickou překážku (např. klín, vřeteno, vzpěru, zarážku), která svou vlastní pevností může zamezit jakémukoliv nebezpečnému pohybu

3.28.8 omezovací zařízení (limiting device)
zařízení, které zabraňuje tomu, aby stroj nebo nebezpečný stav (stavy) stroje přesáhly stanovenou mez (např. vymezený prostor, mezní tlak, mezní moment zatížení, atd.)

3.28.9 krokovací ovládací zařízení (limited movement control device)

ovládací zařízení, které, je-li uvedeno do činnosti, umožňuje ve spojení s ovládacím systémem stroje pouze omezený pohyb prvku stroje

3.29 ochranná překážka (impeding device)

jakákoliv fyzická překážka (např. nízká bariéra, zábradlí, atd.), která snižuje pravděpodobnost přístupu do nebezpečného prostoru tím, že volnému přístupu překáží, aniž by mu zcela bránila

3.30 bezpečnostní funkce (safety function)

funkce stroje, jejíž porucha může vést k okamžitému zvýšení rizika (rizik)

3.31 neočekávané spuštění; neúmyslné spuštění (unexpected start-up; unintended start-up) jakékoliv spuštění, které svou neočekávaností vyvolává riziko pro osoby

POZNÁMKA 1 Toto může být zapříčiněné, například:
  • spuštěním povelu, který je výsledkem poruchy v ovládacím systému, nebo vnějších vlivů na ovládací systém;

  • spuštěním povelu, vzniklým nevhodným působením na spouštěcí zařízení, nebo na jiné části stroje jako, např. senzor nebo silový ovládací prvek;

  • obnovením dodávky energie po jejím přerušení;

  • vnějšími/vnitřními vlivy (např. gravitací, větrem, samozápaly u spalovacích motorů, atd.) působícími na části stroje.

POZNÁMKA 2 Spuštění stroje při normálním sledu automatického cyklu není bráno jako neúmyslné spuštění, ale může být považováno za neočekávané z pohledu obsluhy. V takovém případě Ize zamezit úrazům použitím bezpečnostních ochranných opatření (viz 6.3).

POZNÁMKA 3 Upraveno z ISO 14118:2000, definice 3.2.


3.32 nebezpečná porucha (failure to danger)

jakékoliv selhání ve strojním zařízení nebo v dodávce energie, které zvyšuje riziko

3.33 závada; poruchový stav (fault)

stav objektu charakterizovaný neschopností vykonávat požadovanou funkci, kromě neschopnosti při preventivní údržbě nebo jiných plánovaných činnostech, nebo způsobený nedostatkem vnějších zdrojů [IEV 191-05-01]

POZNÁMKA 1 Závada je často výsledkem poruchy vlastního objektu, ale může existovat bez předchozí poruchy.

POZNÁMKA 2 V oblasti strojních zařízení je anglický termín "fault“ obvykle používán podle definice v IEV 191-05-01, zatímco Francie dává přednost termínu "défaut“ a Německo termínu "Fehler“ před termíny "panne“ a "Fehlzustand“, které jsou použity v IEV pro tuto definici.

POZNÁMKA 3 V praxi jsou často termíny závada a porucha používány ve stejném významu.


3.34 porucha (failure)

ukončení schopnosti objektu plnit požadovanou funkci

POZNÁMKA 1 Objekt po poruše má závadu.

POZNÁMKA 2 "Porucha“ je událost, na rozdíl od "závady“, která je stavem.

POZNÁMKA 3 Takto definovaný pojem se nevztahuje na objekty, které se skládají jen ze softwaru.

[IEV 191-04-01]


3.35 poruchy se společnou příčinou (common cause failures)

poruchy různých objektů, vyplývající z jediné události, kde tyto poruchy nejsou vzájemným důsledkem každé z nich

POZNÁMKA Poruchy se společnou příčinou nemají být zaměňovány s poruchami se společným režimem.

[IEV 191-04-23]


3.36 poruchy se společným režimem (common mode failures)

poruchy objektů, které jsou charakterizovány stejným režimem závady

POZNÁMKA Poruchy se společným režimem nemají být zaměňovány s poruchami se společnou příčinou, protože poruchy se společným režimem mohou vyplývat z různých příčin.

[IEV 191-04-24]


3.37 selhání (malfunction)

porucha stroje zabraňující vykonávání předpokládané funkce

POZNÁMKA Příklady viz 5.4.b), odrážka 2).

3.38 nouzová situace (emergency situation)

nebezpečná situace vyžadující bezodkladné ukončení nebo odvrácení

POZNÁMKA Nouzová situace může vznikat
  • při normálním provozu stroje (např. vlivem vzájemného působení osob, nebo jako výsledek vnějších vlivů), nebo

  • jako důsledek selhání nebo poruchy jakékoliv části stroje.

3.39 nouzová činnost (emergency operation)

všechny činnosti a funkce určené k ukončení nebo odvrácení nouzové situace

3.40 nouzové zastavení; funkce nouzového zastavení (emergency stop; emergency stop function) funkce, která je určena
  • k odvrácení vzniku nebezpečí nebo ke snížení existujících nebezpečí, která ohrožují osoby, poškozují strojní zařízení nebo pracovní proces, a

  • k uvedení do činnosti jednoduchým lidským úkonem

POZNÁMKA Podrobná opatření uvádí ISO 13850.

3.41 hodnota emise (emission value)

číselná hodnota kvantitativně vyjadřující emisi vytvářenou strojem (např. hluk, vibrace, nebezpečné látky, záření)

POZNÁMKA 1 Hodnoty emise jsou součástí informací o vlastnostech stroje a jsou používány jako základ pro posouzení rizika.

POZNÁMKA 2 Termín "hodnota emise“ nemá být zaměňován s termínem "hodnota vystavení“, která kvantitativně vyjadřuje vystavení osob emisím (emisemi) v době používání stroje. Hodnoty vystavení mohou být odhadnuty pomocí hodnot emise.

POZNÁMKA 3 Hodnoty emise jsou přednostně měřeny a jejich příslušné nejistoty jsou určeny pomocí normalizovaných metod (např. umožnit porovnání mezi podobnými stroji).


3.42 porovnávací údaje emise (comparative emission data)

soubor hodnot emise podobných strojů shromážděných za účelem porovnání

POZNÁMKA Pro porovnání hluku viz ISO 11689.
4 Strategie posouzení rizika a snížení rizika

K realizaci posouzení rizika a snížení rizika musí konstruktér brát v úvahu následující činnosti v uvedené pořadí (viz obrázek 1):
  1. určit mezní hodnoty strojního zařízení, které zahrnují předpokládané používání a jakékoliv předvídatelné nesprávné použití;

  2. identifikovat nebezpečí a příslušné nebezpečné situace;

  3. odhadnout riziko pro každé identifikované nebezpečí a nebezpečnou situaci;

  4. zhodnotit riziko a rozhodnout o nutnosti snížení rizika;

  5. vyloučit nebezpečí nebo snížit riziko spojené s nebezpečím ochrannými opatřeními. Činnosti a) až d) se vztahují k posouzení rizika a e) ke snížení rizika.

Posouzení rizika je řada logických kroků, umožňujících systematickým způsobem analyzovat a zhodnotit rizika spojená se strojním zařízením.

Posouzení rizika je následováno, kdykoliv je to nezbytné, snížením rizika. Opakování tohoto procesu může být nezbytné, pokud je to prakticky možné, k vyloučení nebezpečí a k adekvátnímu snížení rizik realizací ochranných opatření.

Pokud na daném strojním zařízení nebyla žádná ochranná opatření realizována, předpokládá se, že nebezpečí existující na stroji povede dříve nebo později k úrazu. Příklady nebezpečí jsou uvedeny v příloze B.

Ochranná opatření jsou kombinace opatření realizovaných konstruktérem a uživatelem podle obrázku 2. Opatření, která mohou být začleněna v etapě konstrukce mají přednost a jsou obecně účinnější než taková opatření, která jsou realizovaná uživatelem.

Ke splnění cíle největšího snížení rizika je nutno vzít v úvahu čtyři faktory, které jsou uvedeny níže. Strategie definovaná výše je znázorněna blokovým schématem v obrázku 1. Samotný postup je opakovací a ke snížení rizika může být nezbytné, při nejlepším použití dostupné technologie, použít tento postup několikrát za sebou. Při uskutečňování tohoto postupu je nezbytné vzít v úvahu tyto čtyři faktory, přednostně v uvedeném pořadí:
  • bezpečnost stroje během všech fází jeho životnosti;

  • schopnost stroje vykonávat svou funkci;

  • použitelnost stroje;

  • výrobní a provozní náklady stroje a náklady na jeho vyřazení.

POZNÁMKA 1 Ideální aplikace těchto zásad vyžaduje znalosti o používání stroje, historii úrazů a zdravotnické záznamy, znalosti o dostupné technice ke snížení rizika a o právní oblasti, ve které má být stroj používán.

POZNÁMKA 2 Konstrukce stroje, která je přijatelná v současnosti, nemůže být dále ospravedlnitelná, pokud technický vývoj umožní konstrukci stejného stroje s nižším rizikem.
Obrázek 1 – Schematické znázornění procesu snižování rizika včetně opakovací
tří-krokové metody

Poprvé je položena otázka, jaký je výsledek počátečního posouzení rizika
Obrázek 2 – Proces snižování rizika z hlediska konstruktéra
  1. Poskytnutí vhodných informací pro používání je součástí příspěvku konstruktéra ke snížení rizika, ale uvažovaná ochranná opatření jsou účinná pouze tehdy, byla-li realizována uživatelem.

  2. Ve vstupu od uživatele jsou takové informace, které získá konstruktér buď od společenství uživatelů a týkají se obecně předpokládaného používání stroje nebo které získá od specifického uživatele.

  3. V tomto případě není hierarchie mezi různými ochrannými opatřeními přijatými uživatelem. Těmito ochrannými opatřeními se předmět této mezinárodní normy nezabývá.

  4. Toto jsou ochranná opatření požadovaná vzhledem ke specifickému procesu nebo procesům, který (které) není (nejsou) uvažován (uvažovány) v předpokládaném používání stroje nebo vzhledem ke specifickým podmínkám instalace, která nemohou být kontrolována konstruktérem.

5 Posouzení rizika

5.1 Všeobecně


Posouzení rizika zahrnuje (viz obrázek 1)
  • analýzu rizika, zahrnující

    1. určení mezních hodnot strojního zařízení (viz 5.3);

    2. identifikaci nebezpečí (5.4 a příloha B), a

    3. odhad rizika (viz 5.5), a

  • zhodnocení rizika (viz 5.6): Analýza rizika poskytuje informace požadované pro zhodnocení rizika, které jako důsledek umožňuje rozhodnout, zda je nebo není požadováno snížení rizika.

Tato rozhodnutí musí být podpořena kvalitativním, nebo pokud je to vhodné kvantitativním odhadem rizika, které je spojené s nebezpečími vyskytujícími se u strojního zařízení.

POZNÁMKA Kvantitativní přístup může být vhodný tehdy, jsou-li dostupné užitečné údaje. Nicméně kvantitativní přístup je omezen užitečnými údaji, které jsou dostupné, a/nebo limitovanými zdroji užitečných údajů řídících posouzení rizika. Proto bude v mnoha aplikacích možný pouze kvalitativní odhad rizika.

Posouzení rizika musí být zdokumentováno podle kapitoly 7.
5.2 Informace pro posouzení rizika

Informace pro posouzení rizika mají zahrnovat následující.
  1. Informace týkající se popisu strojního zařízení:

    1. specifikace uživatele;

    2. očekávané specifikace strojního zařízení, včetně

      1. i) popisu různých fází celého životního cyklu strojního zařízení,
      2. ii) konstrukčních výkresů nebo ostatních prostředků určujících povahu strojního zařízení, a
      3. iii) požadovaných zdrojů energie a jak jsou dodávány;
    3. dokumentace o předchozích konstrukcích podobných strojních zařízení, je-li to relevantní;

    4. informace pro používání strojního zařízení, pokud jsou dostupné.

  2. Informace týkající se předpisů, norem a jiných použitelných dokumentů:

    1. použitelné předpisy;

    2. relevantní normy;

    3. relevantní technické specifikace;

    4. seznam relevantních bezpečnostních údajů.

  3. Informace vztahující se ke zkušenosti z používání:

    1. historie jakýchkoliv úrazů, nehod nebo selhání dotyčného nebo podobného strojního zařízení;

    2. historický přehled poškození zdraví vyplývající například z emisí (hluk, vibrace, prach, kouře, atd.), z používaných chemikálií nebo materiálů zpracovávaných strojním zařízením;

    3. zkušenosti uživatelů z používání podobných strojů a, kdykoliv je to možné, výměna informací s potenciálními uživateli.

POZNÁMKA Událost, která se může vyskytnout a vést k poškození zdraví, může být nazývána jako "úraz“, kdežto událost, která se může vyskytnout a nevede k poškození zdraví, může být nazývána "skoro nehoda“ nebo "nebezpečná událost“.
  1. d) Relevantní ergonomické zásady.
Informace musí být aktualizovány při konstrukčním vývoji nebo tehdy, jsou-li požadovány modifikace stroje.

Často je možné porovnání mezi podobnými nebezpečnými situacemi, které jsou spojené s různými typy strojních zařízení za předpokladu, že jsou dostupné dostatečné informace o nebezpečích a okolnostech úrazů v takových situacích.

POZNÁMKA Chybí-li historie úrazů nebo je malý počet úrazů nebo malá závažnost úrazů, nelze to brát jako předpoklad nízkého rizika.

Pro kvantitativní analýzu mohou být použity údaje z databáze údajů, příruček, laboratoří nebo od výrobců za předpokladu, že u těchto zdrojů je jistota vhodnosti údajů. Nejistota spojená s těmito údaji musí být uvedena v dokumentaci (viz 7).
5.3 Určení mezních hodnot strojního zařízení
5.3.1 Všeobecně

Posouzení rizika začíná určením mezních hodnot strojního zařízení s přihlédnutím ke všem fázím života strojního zařízení. To znamená, že mají být identifikovány vlastnosti a výkonnost stroje nebo řady strojů v integrovaném procesu a příslušných osob, prostředí nebo produktů, s ohledem na mezní hodnoty strojního zařízení, jak je uvedeno v 5.3.2 až 5.3.5.
5.3.2 Vymezení používání

Vymezení používání zahrnuje předpokládané používání a předvídatelné nesprávné použití. Hlediska, která je nutno brát v úvahu zahrnují následující:
  1. různé provozní režimy stroje a různé postupy zásahů uživatelů včetně zásahů požadovaných při selhání používaného stroje;

  2. používání strojního zařízení (např. v průmyslu, řemeslech a domácnostech) osobami identifikovanými pohlavím, věkem, převládajícím používáním levé nebo pravé ruky nebo omezenými fyzickými schopnostmi (např. zhoršeným zrakem nebo sluchem, velikostí, silovými schopnostmi, atd.);

  3. očekávané úrovně zácviku, zkušeností nebo schopností takových uživatelů jako jsou

  1. obsluhující,

  2. údržbáři nebo technici,

  3. učni a mladiství, a

  4. široká veřejnost;

  1. d) vystavení jiných osob nebezpečím, která jsou spojena se strojním zařízením, kde to může být rozumně předvídáno, včetně:
  1. osob, které mají dobré povědomí o specifických nebezpečích, např. obsluhující sousední strojní zařízení;

  2. osob, které mají malé povědomí o specifických nebezpečích, ale které mají pravděpodobně dobré povědomí o provozních bezpečných postupech, dovolených stanovených cestách, atd., např. administrativních pracovníků;

  3. osob, které mají velmi malé povědomí o nebezpečích stroje nebo o provozních bezpečných postupech, např. návštěvníků nebo veřejnosti, včetně dětí.

Pokud nejsou dostupné specifické informace týkající se b), má výrobce vzít v úvahu všeobecné informace o předpokládané populaci uživatele (např. vhodné antropometrické údaje).
5.3.3 Vymezení prostoru

Hlediska, která je nutno brát v úvahu zahrnují
  1. rozsah pohybu,

  2. požadavky na prostor pro vzájemné působení osob a stroje, např. při provozu a údržbě,

  3. vzájemné působení lidí, např. rozhraní obsluha – stroj, a

  4. rozhraní stroj – dodávka energie.

5.3.4 Vymezení doby

Hlediska, která je nutno brát v úvahu zahrnují
  1. vymezení životnosti strojního zařízení a/nebo některých jeho součástí (např. nástroje, části podléhající opotřebení, elektromechanické součásti, atd.) s přihlédnutím k jeho předpokládanému používání a předvídatelnému nesprávnému použití, a

  2. doporučené intervaly údržby.

5.3.5 Ostatní vymezení

Příklad ostatních vymezení
  1. vlastnosti zpracovávaného materiálu (materiálů),

  2. udržovatelnost – úroveň požadované čistoty, a

  3. prostředí – doporučené minimální a maximální teploty, zda stroj může pracovat ve vnitřním nebo venkovním prostředí, v suchém nebo vlhkém prostředí, na přímém slunci, tolerance prachu a vlhkosti, atd.

5.4 Identifikace nebezpečí

Po určení mezí strojního zařízení je základním krokem při posouzení rizika u každého stroje systematická identifikace rozumně předvídatelných nebezpečí (trvalá nebezpečí a taková nebezpečí, která se mohou vyskytnout neočekávaně), nebezpečných situací a/nebo nebezpečných událostí ve všech fázích životního cyklu stroje, tj. při:
  • dopravě, montáži a instalaci;

  • uvedení do provozu;

  • používání;

  • vyřazení z provozu, demontáži a likvidaci.

Pouze tehdy, pokud byla identifikována nebezpečí, mohou být přijaty kroky k jejich vyloučení nebo snížení rizik. K provedení této identifikace nebezpečí je nezbytné identifikovat činnosti prováděné strojním zařízením a úkoly prováděné obsluhujícími při vzájemném působení se strojním zařízení, přičemž je nutno vzít v úvahu různé části, mechanismy nebo funkce stroje, zpracovávané materiály, pokud existují, a prostředí, ve kterém může být stroj používán.

Konstruktér musí identifikovat nebezpečí s přihlédnutím k následujícímu.
  1. Vzájemné působení člověka a stroje během celého životního cyklu stroje

Identifikace úkolů má uvážit všechny takové úkoly, které jsou spojené se všemi fázemi výše uvedeného životního cyklu stroje. Identifikace úkolů má vzít také v úvahu následující kategorie úkolů, ale není to však omezeno pouze na ně:
  • seřizování;

  • zkoušení;

  • učení/programování;

  • změnu procesu/nástroje;

  • spuštění;

  • všechny režimy provozu;

  • přívod do stroje;

  • odstraňování výrobku od stroje;

  • zastavení stroje;

  • nouzové zastavení stroje;

  • opětné obnovení provozu po zablokování;

  • opětné spuštění po neplánovaném zastavení;

  • vyhledávání závad/odstraňování poruch (zásah obsluhy);

  • čištění a udržování;

  • preventivní údržbu;

  • údržbu za účelem opravy.

Poté musí být identifikována všechna rozumně předvídatelná nebezpečí, nebezpečné situace nebo nebezpečné události, které jsou spojeny s rozličnými úkoly. Příloha B uvádí příklady nebezpečí, nebezpečných situací a nebezpečných událostí napomáhající v tomto procesu. Pro systematickou identifikaci nebezpečí je k dispozici několik metod. Viz také ISO/TR 14121-2.

Dále musí být identifikována rozumně předvídatelná nebezpečí, nebezpečné situace nebo nebezpečné události, které se úkolů přímo netýkají.

PŘÍKLAD Seismické události, blesky, nadměrné zatížení sněhem, hluk, rozbití strojního zařízení, prasknutí hydraulické hadice.
  1. b) Možné stavy stroje
Tyto stavy jsou následující:
  1. stroj vykonává předpokládanou funkci (normální provoz stroje);

  2. stroj nevykonává předpokládanou funkci (tj. selhání) vlivem různých důvodů, včetně – změny vlastnosti nebo rozměru zpracovávaného materiálu nebo obrobku,

  • poruchy jedné (nebo více) jeho součástí nebo funkcí,

  • vnějších poruch (např. nárazy, vibrace, elektromagnetické rušení),

  • chyby nebo nedostatku konstrukce (např. chyby softwaru),

  • přerušení dodávky energie, a

  • okolních podmínek (např. poškozené povrchy podlahy).

  1. c) Nepředpokládané chování obsluhy nebo předvídatelné selhání stroje
Příklady zahrnují
  • ztrátu kontroly obsluhy nad strojem (zvláště u ručního nářadí nebo mobilních strojů),

  • reflexní chování osoby v případě selhání, nehody nebo poruchy při používání stroje,

  • chování vyplývající z nedostatečné koncentrace nebo neopatrnosti,

  • chování vyplývající z "cesty nejmenšího odporu“ při provádění úkolu,

  • chování vyplývající z tlaku udržet stroj v chodu za všech okolností, a

  • chování určitých osob (např. dětí, invalidních osob).

POZNÁMKA Kontrola dostupné konstrukční dokumentace může být užitečným prostředkem k identifikaci nebezpečí, která se týkají strojního zařízení, zejména takových, která jsou spojena s pohybujícími se prvky např. motory nebo hydraulickými válci.
5.5 Odhad rizika
5.5.1 Všeobecně

Po identifikaci nebezpečí musí být pro každou nebezpečnou situaci proveden odhad rizika určením prvků rizika uvedeným v 5.5.2. Při určení těchto prvků je nezbytné přihlédnout k hlediskům, která jsou uvedena v 5.5.3.

Pokud existují normalizované (nebo jiné vhodné) metody měření emise, mají být použity k určení hodnot emise a pro porovnání hodnot emise, ve spojení s existujícími strojními zařízeními nebo prototypy. To konstruktérovi umožní
  • odhadnout riziko spojené s emisemi,

  • zhodnotit účinnost ochranných opatření realizovaných v etapě konstrukce,

  • poskytnout potenciálním kupujícím dostatečné informace o emisích v technické dokumentaci, a

  • poskytnout uživatelům dostatečné informace o emisích v informacích pro používání.

S jinými nebezpečími než emisemi, která jsou popsána měřitelnými parametry, se Ize vyrovnat podobným způsobem.
5.5.2 Prvky rizika
5.5.2.1 Všeobecně

Riziko spojené s jednotlivou nebezpečnou situací závisí na následujících prvcích:
  1. závažnosti úrazu;

  2. pravděpodobnosti výskytu tohoto úrazu, který je funkcí

    1. vystavení osoby (osob) nebezpečím,

    2. výskytu nebezpečné události, a

    3. technických a lidských možností vyvarovat se úrazu nebo omezit úraz.

Prvky rizika jsou znázorněny na obrázku 3. Další podrobnosti jsou uvedeny v 5.5.2.2, 5.5.2.3 a 5.5.3.
Obrázek 3 – Prvky rizika
5.5.2.2 Závažnost úrazu

Závažnost může být odhadnuta s přihlédnutím k:
  1. závažnosti zranění nebo poškození zdraví, například

    • lehké,

    • těžké,

    • smrt,

  2. rozsahu úrazu, například

    • u jedné osoby,

    • u několika osob.

Při posuzování rizika, musí být uvažováno riziko s nejpravděpodobnější závažností úrazu, jehož výskyt je pravděpodobný z každého identifikovaného nebezpečí, ale musí být také vzata v úvahu nejvyšší předvídatelná závažnost, i když pravděpodobnost takového výskytu není vysoká.
5.5.2.3 Pravděpodobnost výskytu úrazu
5.5.2.3.1 Vystavení osob nebezpečím

Vystavení osoby nebezpečím ovlivňuje pravděpodobnost výskytu úrazu. Faktory, které je nutno brát v úvahu při odhadu vystavení, jsou mimo jiné
  1. nutnost přístupu do nebezpečného prostoru (např. při normálním provozu, odstranění selhání, údržbě nebo opravě, atd.),

  2. povaha přístupu (např. ruční posuv materiálů),

  3. doba strávená v nebezpečném prostoru,

  4. počet osob jejichž přístup je vyžadován, a

  5. četnost přístupu.

5.5.2.3.2 Výskyt nebezpečné událostí

Výskyt nebezpečné události ovlivňuje pravděpodobnost výskytu úrazu. Faktory, které je nutno brát v úvahu při odhadu výskytu nebezpečné události, jsou mimo jiné
  1. spolehlivost a jiné statistické údaje,

  2. historie úrazů,

  3. historie poškození zdraví, a d) porovnání rizik (viz 5.6.3).

POZNÁMKA Výskyt nebezpečné události může být původu technického nebo lidského.
5.5.2.3.3 Možnosti vyvarování se nebo omezení úrazu

Možnosti vyvarování se nebo omezení úrazu ovlivňuje pravděpodobnost výskytu úrazu. Faktory, které je nutno brát v úvahu při odhadu možnosti vyvarování se nebo omezení úrazu, jsou mimo jiné následující:
  1. různé osoby, které mohou být vystaveny nebezpečí (nebezpečím), například

    • kvalifikované,

    • nekvalifikované;

  2. jak rychle může vést nebezpečná situace k úrazu, například

    • náhle (neočekávaně),

    • rychle,

    • pomalu;

  3. uvědomění si rizika, například

    • všeobecnými informacemi, zejména informacemi pro používání,

    • přímým pozorováním,

    • pomocí výstražných značek a sdělovacích zařízení, zejména u strojního zařízení;

  4. lidské schopnosti vyvarování se nebo omezení úrazu (např. reflexivností, hbitostí, možností úniku);

  5. praktické zkušenosti a znalosti, například

    • strojního zařízení,

    • podobného strojního zařízení,

    • nezkušenost.

5.5.3 Hlediska, která mají být uvažována při odhadu rizika
5.5.3.1 Vystavené osoby

Odhad rizika musí vzít v úvahu všechny osoby (obsluhující a jiné osoby), u nichž může být rozumně předvídáno, že mohou být vystaveny nebezpečím.
5.5.3.2 Druh, četnost a doba trvání vystavení

Odhad vystavení uvažovanému nebezpečí (včetně dlouhodobého poškození zdraví) vyžaduje analýzu a musí se brát v úvahu všechny režimy provozu strojního zařízení a pracovní postupy. Analýza musí uvážit zejména nutnost přístupu při vkládání/vyjímání, seřizování, záběhu, změně nebo úpravě procesu, čištění, vyhledávání závad a údržbě.

Odhad rizika musí také brát v úvahu úkoly, u kterých je nutné vyřadit ochranná opatření.
5.5.3.3 Vztah mezi vystavením a účinky

U každé uvažované nebezpečné situace musí být vzat v úvahu vztah mezi vystavením nebezpečí a jeho účinky. Musí být také brány v úvahu účinky vícenásobného vystavení a kombinace nebezpečí. Jsou-li tyto účinky uvažovány, musí být odhad rizika pokud možno založen na vhodně ověřených údajích.

POZNÁMKA 1 Pro určení pravděpodobnosti a závažnosti zranění spojených s používáním určitých druhů strojního zařízení s určitými druhy ochranných opatření mohou pomoci údaje o úrazech.

POZNÁMKA 2 Avšak nulový výskyt úrazů ještě nezaručuje nízkou pravděpodobnost a závažnost zranění.
5.5.3.4 Lidské faktory

Riziko mohou ovlivnit lidské faktory a musí být proto při odhadu rizika uvažovány. Toto zahrnuje například
  1. vzájemné působení mezi osobou (osobami) a strojním zařízením, včetně opravy poruchy,

  2. vzájemné působení mezi osobami,

  3. psychická hlediska (stres),

  4. ergonomická hlediska,

  5. schopnost osob uvědomit si rizika v dané situaci, což závisí na jejich zácviku, zkušenosti a schopnosti,

  6. hlediska únavy, a

  7. hlediska omezených schopností (způsobená invaliditou, věkem, atd.).

Zácvik, zkušenosti a schopnosti mohou ovlivnit riziko; nicméně žádný z těchto faktorů nesmí být použit jako náhrada za vyloučení nebezpečí, snížení rizika konstrukcí nebo bezpečnostní ochranou, kdekoliv mohou být tato ochranná opatření prakticky realizována.
5.5.3.5 Vhodnost ochranných opatření

Odhad rizika musí vzít v úvahu vhodnost ochranných opatření a musí
  1. identifikovat okolnosti, které mohou končit úrazem,

  2. k porovnání alternativních ochranných opatření (viz ISO/TR 14121-2) použít, kdykoliv je to vhodné, kvantitativní metody, a

  3. uvést informace, které mohou přispět k volbě vhodných ochranných opatření.

Při odhadu rizika je třeba věnovat zvláštní pozornost takovým součástem a systémům, u nichž bylo zjištěno, že v případě poruchy bezprostředně zvyšují riziko.

Jestliže ochranná opatření zahrnují organizaci práce, správné chování, soustředěnost, používání osobních ochranných prostředků (PPE), dovednost nebo zácvik, musí být při odhadu rizika vzata v úvahu relativně nízká spolehlivost takových opatření v porovnání s ověřenými technickými opatřeními.
5.5.3.6 Možnosti vyřazení nebo obejití ochranných opatření

Pro nepřetržitý bezpečný provoz stroje je důležité, aby ochranná opatření umožňovala jeho snadné používání a nezabraňovala v jeho používání. Jinak je zde možnost, že ochranná opatření budou obcházena, aby bylo dosaženo maximálního využití stroje.

Odhad rizika musí brát v úvahu možnost vyřazení nebo obejití ochranných opatření. Odhad musí také vzít v úvahu podněty k vyřazení nebo obejití ochranných opatření, například zda
  1. ochranné opatření zpomaluje výrobu nebo překáží při jakýchkoliv jiných činnostech nebo prioritě uživatele,

  2. je obtížné používat ochranná opatření,

  3. jsou kromě obsluhy zapojeny i jiné osoby, nebo

  4. je ochranné opatření uživateli neznámé nebo je nepřijatelné vzhledem ke své funkci.

Možnost vyřazení ochranného opatření závisí jak na druhu ochranného opatření, např. nastavitelný ochranný kryt nebo programovatelné bezpečnostní vypínací zařízení, tak i na jeho konstrukčních detailech.

Používání programovatelných elektronických systémů představuje další možnost vyřazení nebo obejití, pokud přístup k bezpečnostnímu softwaru není správně navržen a monitorován. Odhad rizika musí zjistit případy, ve kterých nejsou bezpečnostní funkce odděleny od ostatních funkcí stroje, a musí určit rozsah bezpečnostních funkcí, ke kterým je možný přístup. To je zvláště důležité tehdy, jestliže je požadován dálkový přístup za účelem diagnostiky nebo korekce procesu.
5.5.3.7 Možnost udržení ochranných opatření

Odhad rizika musí uvážit, zda mohou být ochranná opatření udržena v podmínkách, které jsou nezbytné k zajištění požadované úrovně ochrany.

POZNÁMKA Pokud nemohou být ochranná opatření snadno udržována ve správném pracovním stavu, může to podněcovat k vyřazení nebo obejití ochranných opatření, aby bylo umožněno nepřetržité používání strojního zařízení.
5.5.3.8 Informace pro používání

Odhad rizika musí vzít v úvahu dostupné informace pro používání. Viz také 6.4.
5.6 Zhodnocení rizika
5.6.1 Všeobecně

Po odhadu rizika musí být provedeno zhodnocení rizika pro určení, zda je požadováno snížení rizika. Jestliže je požadováno snížení rizika, musí být zvolena a použita vhodná ochranná opatření (viz kapitola 6). Jak je znázorněno v obrázku 1 musí být přiměřené snížení rizika určeno po použití každého ze tří kroků snížení rizika, jak je popsáno v kapitole 6. Jako součást tohoto opakovacího postupu musí konstruktér kontrolovat, zda při použití nových ochranných opatření nevznikají další nebezpečí nebo se jiná rizika nezvyšují. Pokud se vyskytnou další nebezpečí, musí být doplněna do seznamu identifikovaných nebezpečí a pro omezení těchto nebezpečí budou požadována vhodná ochranná opatření.

Dosažení odpovídajícího snížení rizika a příznivý výsledek porovnání rizika, je-li to prakticky možné, dává důvěru, že riziko bylo náležitě sníženo.
5.6.2 Odpovídající snížení rizika

Aplikace metody tří kroků popsané v 6.1 je nezbytná pro dosažení odpovídajícího snížení rizika. Použitím aplikace následující metody tří kroků je dosaženo odpovídajícího snížení rizika
  • byly-li uváženy všechny provozní podmínky a všechny postupy zásahů,

  • byla-li vyloučena nebezpečí nebo snížena rizika na nejnižší možnou úroveň,

  • byla-li náležitě ošetřena všechna nová nebezpečí, která byla způsobena ochrannými opatřeními,

  • jsou-li uživatelé dostatečně informováni a varováni o zbytkových rizicích (viz 6.1, krok 3),

  • jsou-li ochranná opatření vzájemně kompatibilní,

  • byly-li dostatečně uváženy následky, které mohou vzniknout při používání stroje, který byl navržen pro profesionální/průmyslové používání v neprofesionálním/neprůmyslovém kontextu, a nemají-li ochranná opatření nepříznivý vliv na pracovní podmínky obsluhy nebo použitelnost stroje.

5.6.3 Porovnání rizik

Jako součást procesu zhodnocení rizika může být provedeno porovnání rizik spojených se strojním zařízením nebo částmi strojního zařízení s podobnými strojními zařízeními nebo částmi strojního zařízení za předpokladu, že platí následující kritéria:
  • podobné strojní zařízení je v souladu s relevantní normou (normami) typu C;

  • předpokládané používání, rozumně předvídatelné nesprávné použití, konstrukce a výroba obou strojů jsou srovnatelné;

  • nebezpečí a prvky rizika jsou srovnatelné;

  • technické parametry jsou srovnatelné;

  • podmínky pro používání jsou srovnatelné.

Použití této srovnávací metody nevylučuje nutnost použití procesu posouzení rizika, jak je popsáno v této mezinárodní normě, pro specifické podmínky použití. Například je-li pásová pila používaná při řezání masa srovnávána s pásovou pilou na řezání dřeva, musí být posouzena rizika spojená s různými materiály.
6 Snížení rizika
6.1 Všeobecně

Cíle snížení rizika může být dosaženo vyloučením nebezpečí nebo samostatným nebo současným snížením každého ze dvou prvků, které určují příslušné riziko:
  • závažnost úrazu od uvažovaného nebezpečí;

  • pravděpodobnost výskytu úrazu.

Všechna ochranná opatření určená pro dosažení tohoto cíle musí být použita v následujícím sledu, uváděná jako metoda tří kroků (viz také obrázky 1 a 2).

Krok 1: Zabudovaná konstrukční bezpečnostní opatření

Zabudovanými konstrukčními bezpečnostními opatřeními jsou nebezpečí vyloučena nebo rizika snížena vhodnou volbou konstrukčních vlastností stroje samo o sobě a/nebo vzájemným působením mezi vystavenými osobami a strojem. Viz 6.2.

POZNÁMKA 1 Toto je pouze jediná etapa ve které mohou být nebezpečí vyloučena, čímž je odstraněna potřeba dalších ochranných opatření, jako jsou bezpečnostní ochrany nebo doplňková ochranná opatření.

Krok 2: Bezpečnostní ochrana a/nebo doplňková ochranná opatření

Pokud není prakticky možné vyloučit nebezpečí nebo dostatečně snížit jeho příslušné riziko zabudovanými konstrukčními bezpečnostními opatřeními, může být použita ke snížení rizika, s přihlédnutím k předpokládanému používání a předvídatelnému nesprávnému použití, vhodně zvolená bezpečnostní ochrana a doplňková ochranná opatření. Viz 6.3.

Krok 3: Informace pro používání

Pokud rizika zůstávají navzdory zabudovaným konstrukčním bezpečnostním opatřením, bezpečnostní ochrany a přijatým doplňkovým ochranným opatřením, musí být zbytková rizika identifikována v informacích pro používání. Tyto informace musí zahrnovat, ale není to omezeno, alespoň následující:
  • pracovní postupy pro používání strojního zařízení odpovídající očekávané schopnosti obsluhy, která používá strojní zařízení, nebo jiných osob, které mohou být vystaveny nebezpečím spojeným se strojním zařízením;

  • doporučené bezpečné pracovní postupy pro používání strojního zařízení a odpovídajícím způsobem popsané požadavky týkající se zácviku;

  • dostatečné informace, včetně výstrahy o zbytkových rizicích, pro různé fáze životnosti strojního zařízení;

  • popis všech doporučených osobních ochranných prostředků, včetně detailů, jak je používat a jaký zácvik je nutný pro jejich používání.

Informace pro používání nesmí být náhradou za správnou aplikací zabudovaných konstrukčních bezpečnostních opatření, bezpečnostních ochran nebo doplňkových ochranných opatření.

POZNÁMKA 2 Odpovídající ochranná opatření spojená s každým provozním režimem a postupy zásahů snižují možnost obsluhy, v případě technických obtíží, používat nebezpečné technické zásahy.
6. Zabudovaná konstrukční bezpečnostní opatření

6.2. Všeobecně


Zabudovaná konstrukční bezpečnostní opatření jsou prvním a nejdůležitějším krokem v procesu snižování rizika. Je to z důvodu, že zabudovaná ochranná opatření vlastní charakteru stroje zůstávají vždy účinná, kdežto zkušenosti ukazují, že i dokonce správně navržená bezpečnostní ochrana může selhat nebo může být obcházena a informace pro používání nemusí být dodrženy.

Zabudovaná konstrukční bezpečnostní opatření jsou dosažena vyloučením nebezpečí nebo snížením rizik vhodnou volbou konstrukčních vlastností samotného stroje a/nebo vzájemným působením mezi vystavenými osobami a strojem.

POZNÁMKA Pokud nejsou zabudovaná konstrukční bezpečnostní opatření dostatečná (viz 6.1 metodu tří kroků), uvádí 6.3 bezpečnostní ochranu a doplňková ochranná opatření, která mohou být použita k dosažení cílů snížení rizika.
6.2.2 Uvážení geometrických faktorů a fyzikálních hledisek
6.2.2.1 Geometrické faktory

Tyto faktory zahrnují následující:
  1. Navržení tvaru strojního zařízení k maximalizování přímého sledování pracovních prostorů a nebezpečných prostorů z místa ovládání – například omezení zacloněných míst, a pokud je to nezbytné, volba a umístění prostředků nepřímého sledování (např. zrcadel, atd.), s přihlédnutím k vlastnostem lidského zraku, zvláště pokud bezpečný provoz vyžaduje trvalé přímé ovládání obsluhou, například:

    • pojížděcí a pracovní prostor mobilních strojů;

    • prostor pohybu zdvihaných břemen nebo kabiny strojního zařízení pro zdvihání osob;

    • prostor dotyku nástroje ručního nářadí nebo rukama vedeného stroje se zpracovávaným materiálem.

    Konstrukce stroje musí být taková, aby z hlavního místa ovládání byla obsluha schopna zajistit, že se v nebezpečných prostorech nenacházejí ohrožené (vystavené) osoby.

  2. Tvar a vzájemné umístění mechanických částí (součástí); například nebezpečí stlačení a střihu se zamezí zvětšením minimální mezery mezi pohybujícími se částmi, takže uvažovaná část lidského těla může bezpečně vniknout do mezery, nebo zmenšením mezery, takže se žádná část lidského těla nemůže do ní dostat (viz ISO 13854 a ISO 13857).

  3. Odstranění ostrých hran a rohů, vyčnívajících částí; pokud to umožňuje jejich účel, nesmí mít přístupné části strojního zařízení žádné ostré hrany, ostré úhly, drsné plochy, vyčnívající části, které mohou způsobit zranění, a nesmí mít žádné otvory, které mohou "zachytit“ části lidského těla nebo oděvu; zejména se musí srazit, zahnout nebo zaoblit hrany plechů, a otevřené konce trubek, které by mohly být příčinou "zachycení“, se musí zakrýt.

  4. Navržení tvaru stroje k dosažení vhodné pracovní polohy a přístupnosti ručních ovládačů.

6.2.2.2 Fyzikální hlediska

Tato hlediska zahrnují následující:
  1. omezení působící síly na dostatečně nízkou hodnotu, takže ovládaná část nevytváří mechanické nebezpečí;

  2. omezení hmotnosti a/nebo rychlosti pohyblivých prvků, a tím i jejich kinetické energie;

  3. omezení emisí působením na vlastnosti zdroje použitím opatření pro snížení

    1. emise hluku u zdroje (viz ISO/TR 11688-1),

    2. emise vibrací u zdroje, např. přerozdělením nebo přidáním hmotnosti a změnami procesních parametrů, [např. frekvence a/nebo amplitudy pohybů (u ručního nářadí a strojního zařízení vedeného rukama, viz CR 1030-1)],

    3. emise nebezpečných látek, včetně použití méně nebezpečných látek nebo použíti procesů snižujících prašnost (granule místo prášku, frézování místo broušení), a

    4. emisí záření, například vyloučením zdrojů nebezpečného záření, omezením výkonu vyzařování na nejnižší hodnotu, která je dostatečná pro vlastní funkci stroje, navržením zdroje tak, že paprsek je soustředěn na cíl, zvětšením vzdálenosti mezi zdrojem a obsluhou nebo zajištěním dálkového ovládání strojního zařízení [opatření pro snížení emise neionizujícího záření jsou uvedena v 6.3.4.5 (viz také EN 12198-1 až EN 12198-3)].

6.2.3 Uvážení všeobecných technických znalostí konstrukce stroje

Tyto všeobecné technické znalosti mohou být odvozeny od technických specifikací pro konstrukci (např. normy, konstrukční předpisy, výpočtová pravidla, atd.), které mají být použity při řešení
  1. mechanických namáhání, jako je:

    • omezení namáhání použitím správného výpočtu, výroby a způsobů upevnění pokud jde například o šroubové spoje a svařované spoje,

    • omezení namáhání zamezením přetížení (např. "tavné“ zátky, pojistné ventily, pojistné lomové prvky, zařízení omezující krouticí moment, atd.),

    • předcházení únavě materiálu u střídavě namáhaných prvků (zejména cyklická namáhání), a

    • statické a dynamické vyvážení rotujících prvků,

  2. materiálů a jejich vlastností, jako je

    • odolnost proti korozi, stárnutí, odírání a opotřebení,

    • tvrdost, tvárnost, křehkost,

    • homogenita,

    • toxicita, a

    • hořlavost,

  3. hodnot emise

    • hluku,

    • vibrací,

    • nebezpečných látek, a

    • záření.

Pokud je spolehlivost jednotlivých součástí nebo montážních skupin pro bezpečnost kritická (např. lana, řetězy, příslušenství pro zdvihání břemen nebo osob), musí být meze namáhání znásobeny přiměřenými pracovními koeficienty.
6.2.4 Volba vhodné technologie

Jedno nebo více nebezpečí může být vyloučeno nebo mohou být snížena rizika volbou technologie pro použití v určitých aplikacích, jako například:
  1. u strojů, u kterých se předpokládá používání ve výbušných prostředích použitím

    • vhodně zvoleného pneumatického nebo hydraulického ovládacího systému a pohonu stroje,

    • jiskrově bezpečného elektrického zařízení (viz IEC 60079-11);

  2. pro určité produkty, které mají být zpracovány (například rozpouštědla), použitím zařízení zajišťujícího, že teplota zůstane značně pod bodem vzplanutí;

  3. použitím alternativního zařízení k zamezení vysoké hladiny hluku, například

    • elektrické zařízení místo zařízení pneumatického,

    • za určitých podmínek řezání vodním paprskem místo mechanických zařízení.

6.2.5 Používání principu pozitivního (nuceného) mechanického působení

Pozitivní (nucené) mechanické působení je docíleno tehdy, jestliže pohybující se mechanická součást současně pohybuje jinou součástí, a to buď přímo nebo přímým kontaktem přes tuhé prvky. Příkladem toho je pozitivní (nucené) vypnutí spínacích zařízení v elektrickém obvodu (viz IEC 60947-5-1 a ISO 14119).

POZNÁMKA Kde se mechanická součást pohybuje a tak umožňuje, aby se jiná součást volně pohybovala (např. gravitací, silou pružiny), není to pozitivní (nucené) mechanické působení první součástí na druhou.
6.2.6 Opatření pro stabilitu

Stroje musí být konstruovány tak, aby měly dostatečnou stabilitu, aby tak bylo umožněno používat je bezpečně v jejich stanovených podmínkách používání. Faktory, které je nutno vzít v úvahu zahrnují
  • geometrii (tvar) základu,

  • rozložení hmotnosti, včetně zatížení,

  • dynamické síly vzniklé pohyby částí stroje, samotného stroje, nebo prvků držených strojem, které mohou vést k převrácení,

  • vibrace, kolísání těžiště, vlastnosti nosné plochy v případě pojíždění nebo instalace na různých místech používání stroje (např. kvalita půdy, sklon, atd.), a

  • vnější síly například tlak větru a ruční síly.

Stabilita musí být uvažována ve všech fázích životního cyklu stroje, včetně manipulace, pojíždění, instalace, používání, vyřazení z provozu a likvidace.

Další ochranná opatření pro stabilitu týkající se bezpečnostní ochrany jsou uvedena v 6.3.2.6.
6.2.7 Opatření pro údržbu

Při konstrukci stroje musí být uváženy následující faktory údržby tak, aby byla umožněna jeho údržba:
  • přístupnost s přihlédnutím k prostředí a k rozměrům lidského těla, včetně velikosti pracovních oděvů a používaných nástrojů;

  • snadná manipulace s přihlédnutím k lidským schopnostem;

  • omezení počtu speciálního nářadí a vybavení.

6.2.8 Dodržování ergonomických zásad

Ke snížení psychické nebo fyzické námahy a stresu obsluhy, musí být při konstrukci strojního zařízení vzaty v úvahu ergonomické zásady. Tyto zásady musí být uvažovány na začátku konstrukce, kdy se přiřazují funkce obsluze a stroji (stupeň automatizace).

POZNÁMKA Toto také zlepšuje vlastnosti a spolehlivost provozu, a proto je snížena pravděpodobnost chyb ve všech etapách používání stroje.

Musí být vzaty v úvahu rozměry těla, které se pravděpodobně vyskytují v předpokládané populaci uživatele, síly a polohy těla, rozsahy pohybů a frekvence cyklických činností (viz ISO 10075 a ISO 10075-2).

Všechny prvky rozhraní "obsluha – stroj“, jako jsou ovládače, signalizační prvky nebo prvky pro zobrazení dat, musí být navrženy tak, aby byla umožněna jasná a jednoznačná interakce mezi obsluhou a strojem. Viz EN 614-1, EN 13861 a IEC 61310-1.

Pozornost konstruktéra musí být zvláště zaměřena k následujícím ergonomickým hlediskům konstrukce stroje.
  1. Odstranění namáhavých poloh a pohybů během používání stroje (např. poskytnutím možnosti přizpůsobit stroj tak, aby vyhovoval různé obsluze).

  2. Konstruování strojů, zejména přenosných strojů a mobilních strojů tak, aby mohly být snadno ovládány, přičemž je nutno vzít v úvahu lidskou sílu, ovládání ovládačů a anatomii ruky, paže a dolní končetiny.

  3. Největší možné zamezení hluku, vibrací, tepelných účinků, jako jsou vysoké teploty.

  4. Zamezení vazby pracovního rytmu obsluhy na automatickou posloupnost cyklů.

  5. Zajištění místního osvětlení na nebo ve stroji pro osvětlení pracovního prostoru a míst pro nastavování, seřizování a často udržovaných prostorů, pokud konstrukční vlastnosti stroje a/nebo jeho ochranné kryty způsobují, že okolní osvětlení je nedostatečné. Jestliže blikání, oslňování, stíny a stroboskopické efekty mohou vyvolat riziko, musí se jim zamezit; jestliže má být poloha světelného zdroje nastavitelná, musí být jeho umístění takové, že nevznikne žádné riziko pro osoby; které nastavení provádějí.

  6. Volba, umístění a identifikace ručních ovládačů tak, aby

    • byly jasně viditelné a identifikovatelné, a kde je to nutné, příslušně označeny (viz 6.4.4),

    • mohly být bezpečně ovládány bez zaváhání nebo ztráty času a bez dvojznačnosti (např. standardní rozmístění ovládačů snižuje možnost chyby při přechodu obsluhy z jednoho stroje na druhý stroj podobného typu, který má stejný typ činnosti),

    • jejich umístění (u tlačítek) a pohyb (u pák a ručních kol) byl v souladu s jejich účinkem (viz IEC 61310-3), a

    • jejich ovládání nemohlo způsobit další riziko.

Viz také ISO 9355-3.

Tam, kde je ovládač navržen a vyroben tak, aby vykonával několik různých činností, zvláště tam, kde neexistuje jednoznačný soulad s účinkem (např. klávesnice), musí být činnost, která se má provést, jasně zobrazena (sdělena), a kde je to nezbytné, podléhat potvrzení.

Ovládače musí být uspořádány tak, že jejich rozmístění, dráha a odpor proti činnosti jsou kompatibilní s činností, která se má vykonávat, přičemž se berou v úvahu ergonomické zásady. Rovněž musí být vzata v úvahu omezení daná nutným nebo předpokládaným používáním osobních ochranných prostředků (jako např. obuv, rukavice).
  1. g) Volba, konstrukce a umístění ukazatelů, číselníků a zobrazovacích jednotek tak, aby
    • vyhovovaly parametrům a charakteristikám lidského vnímání,

    • zobrazené (sdělované) informace bylo možno bez obtíží nalézt, identifikovat a interpretovat, tzn. že mají být trvanlivé, zřetelné a s ohledem na požadavky obsluhy a předpokládané používání jednoznačné a srozumitelné, a

    • je mohla obsluha z místa obsluhy vnímat.

6.2.9 Elektrická nebezpečí

Pro konstrukci elektrického zařízení strojů jsou všeobecná opatření o odpojení a zapnutí elektrických obvodů a o ochraně proti zasažení elektrickým proudem uvedena v IEC 60204-1. Pro požadavky, které se týkají specifických strojů viz odpovídající normy IEC (např. IEC 61029, IEC 60745, IEC 60335).
6.2.10 Pneumatická a hydraulická nebezpečí

Pneumatické a hydraulické zařízení strojního zařízení musí být navrženo tak, že
  • maximální jmenovitý tlak v obvodech nemůže být překročen (např. pomocí prostředků omezujících tlak),

  • nemůže vzniknout žádné nebezpečí z kolísání tlaku nebo vzrůstem tlaku, nebo z poklesů tlaku nebo vakua,

  • nemůže dojít k nebezpečnému vystříknutí média nebo k náhlému nebezpečnému pohybu hadice (šlehnutí) následkem poruch součásti nebo netěsností,

  • vzdušníky, vzduchojemy nebo podobné nádoby (takové jako jsou v hydropneumatických zásobnících) vyhovují příslušným konstrukčním normám nebo předpisům pro tyto prvky,

  • všechny prvky zařízení, zvláště trubky a hadice, jsou chráněny před škodlivými vnějšími vlivy,

  • zásobníky a podobné nádoby (např. hydropneumatické zásobníky) jsou, jak je to jen možné, po odpojení dodávky energie od stroje automaticky odtlakovány (viz 6.3.5.4) a pokud to není možné, jsou zajištěny prostředky pro jejich odpojení, místní odtlakování a indikaci tlaku (viz také kapitolu 5 v ISO 14118:2000), a

  • všechny prvky, které po odpojení stroje od zdroje jeho energie zůstanou pod tlakem, jsou vybaveny jasně označenými vypouštěcími zařízeními a varovným označením (štítkem), které upozorňuje na nutnost odtlakování těchto prvků dříve, než se bude provádět jakékoli seřizování nebo údržba stroje.

POZNÁMKA Viz také ISO 4413 a ISO 4414.
6.2.11 Používání zabudovaných konstrukčních bezpečnostních opatření pro ovládací systémy
6.2.11.1 Všeobecně

Konstrukční opatření ovládacího systému musí být volena tak, aby jejich bezpečnostní vlastnosti poskytovaly dostatečný stupeň snížení rizika (viz ISO 13849-1 nebo IEC 62061).

Správná konstrukce ovládacích systémů stroje může vyloučit nepředvídatelné a potenciálně nebezpečné chování stroje.

Typické příčiny nebezpečného chování stroje jsou
  • nevhodná konstrukce nebo modifikace (nahodilé nebo záměrné) logiky ovládacího systému,

  • dočasné nebo trvalé selhání nebo porucha jedné nebo několika součástí ovládacího systému,

  • kolísání nebo porucha dodávky energie do ovládacího systému, a

  • špatná volba, konstrukce a umístění ovládacích zařízení.

Typické příklady nebezpečného chování stroje jsou
  • neúmyslné/neočekávané spuštění (viz ISO 14118),

  • neovládaná změna rychlosti,

  • nemožnost zastavení pohybujících se částí,

  • vypadnutí nebo vymrštění pohybujících se částí stroje nebo obrobku upnutého ve stroji, a

  • činnost stroje vyplývající z neúčinnosti (vyřazení nebo poruchy) ochranných zařízení.

Aby se zamezilo nebezpečnému chování stroje a dosáhlo se bezpečných funkcí, musí konstrukce ovládacích systémů vyhovovat zásadám a metodám uvedeným v tomto článku (6.2.11) a v 6.2.12. Tyto zásady a metody musí být aplikovány buď samostatně nebo v kombinaci, v závislosti na příslušných okolnostech (viz ISO 13849-1, IEC 60204-1 a IEC 62061).

Ovládací systémy musí být navrženy tak, aby umožnily obsluze bezpečnou a snadnou interakci se strojem. To vyžaduje jedno nebo několik následujících řešení:
  • systematickou analýzu podmínek spuštění a zastavení;

  • opatření pro specifické provozní režimy (např. spuštění po normálním zastavení, opětné spuštění po přerušení cyklu nebo po nouzovém zastavení, odstranění obrobků, které jsou ve stroji, činnost části stroje v případě poruchy prvku stroje);

  • jasné sdělení (zobrazení) závad;

  • opatření k zamezení náhodného generování povelů neočekávaného spuštění (např. ochranou spouštěcího zařízení), které mohou způsobit nebezpečné chování stroje (viz ISO 14118:2000, obrázek 1);

  • udržení povelů zastavení (např. blokováním) k zamezení opětného spuštění, které by mohlo vést k nebezpečnému chování stroje (viz ISO 14118:2000, obrázek 1).

Montážní celek strojů může být rozdělen do několika zón pro nouzové zastavení, pro zastavení v důsledku působení ochranných zařízení a/nebo pro odpojení a uvolnění energie. Různé zóny musí být jasně definovány a musí být zřejmé, které části stroje patří do té které zóny. Rovněž musí být zřejmé, která ovládací zařízení (např. zařízení nouzového zastavení, zařízení pro odpojení přívodu energie) a/nebo která ochranná zařízení patří k příslušné zóně. Rozhraní mezi zónami musí být navržena tak, aby žádná funkce v jedné zóně nevytvářela nebezpečí v jiné zóně, která byla zastavena pro nějaký zásah.

Ovládací systémy musí být konstruovány tak, aby byly omezeny pohyby částí strojního zařízení, samotného stroje, nebo obrobků a/nebo břemen držených strojním zařízením, na rozsah navržených bezpečných parametrů (např. rozsah, rychlost, zrychlení, zpomalení, nosnost). Musí být přihlédnuto k dynamickým účinkům (např. kývání břemen, atd.).

Například:
  • rychlost pojíždění mobilních strojních zařízení ovládaných pěším řidičem, kromě strojních zařízení ovládaných dálkově, musí být přizpůsobena rychlosti chůze;

  • rozsah, rychlost, zrychlení a zpomalení pohybů výtahových kabin a zařízení pro zdvihání osob, musí být omezeny na bezpečné hodnoty, s přihlédnutím k celkové době reakce obsluhy a stroje;

  • rozsah pohybů částí strojního zařízení pro zdvihání břemen musí být udržen ve stanovených mezích.

Pokud strojní zařízení obsahuje různé prvky, které mohou být ovládány nezávisle, musí být ovládací systém navržen tak, aby bylo zamezeno rizikům, která jsou způsobena nedostatečnou koordinací (například systém zamezující kolizi).
6.2.11.2 Spuštění vnitřního zdroje energie/sepnutí vnější dodávky energie

Spuštění vnitřního zdroje energie nebo sepnutí vnější dodávky energie nesmí vést k nebezpečné situaci. Například:
  • spuštění vnitřního spalovacího motoru nesmí vést k pohybu mobilního stroje;

  • připojení k hlavnímu elektrickému přívodu nesmí vést ke spuštění pracovních částí stroje. Viz 7.5 v IEC 60204-1:2005,(viz také přílohy A a B).

6.2.11.3 Spuštění/zastavení mechanismu

Základní činnost pro spuštění nebo zrychlení pohybu mechanismu má být vykonávána přivedením nebo zvýšením napětí nebo tlaku média nebo – pokud jde o binární logické prvky – přechodem ze stavu 0 do stavu 1 (jestliže stav 1 představuje stav s nejvyšší energií).

Základní činnost pro zastavení nebo zpomalení má být vykonávána odstraněním nebo snížením napětí nebo tlaku média, nebo – pokud jde o binární logické prvky – přechodem ze stavu 1 do stavu 0 (jestliže stav 1 představuje stav s nejvyšší energií).

V určitých případech (např. u vysokonapěťových spínacích přístrojů) nemůže být tento princip použit. V takových případech mají být použita jiná opatření tak, aby se dosáhlo pro zastavení nebo zpomalení stejně spolehlivé úrovně.

Pokud není tato zásada dodržena (např. u hydraulického brzdicího zařízení samojízdného mobilního stroje), aby obsluha mohla trvale ovládat zpomalení, musí být stroj vybaven prostředky pro zpomalení a zastavení v případě poruchy hlavního brzdicího systému.
6.2.11.4 Opětné spuštění po přerušení energie

Jestliže může být vyvoláno nebezpečí, musí se zamezit spontánnímu opětnému spuštění stroje po obnovení dodávky energie po jejím přerušení (např. použitím samodržného relé, stykače nebo ventilu).
6.2.11.5 Přerušení dodávky energie

Strojní zařízení musí být konstruováno tak, aby bylo zamezeno nebezpečným situacím, které vyplývají z přerušení nebo nadměrného kolísání dodávky energie. Musí být splněny alespoň následující požadavky:
  • musí zůstat zachována funkce zastavení strojního zařízení;

  • všechna zařízení, u nichž je pro bezpečnost požadována trvalá činnost, musí pracovat účinným způsobem, aby byla zachována bezpečnost (např. jištění, upínací zařízení, chladicí nebo – vyhřívací zařízení, řízení s posilovačem samojízdných mobilních strojních zařízení);

  • části strojního zařízení nebo obrobků a/nebo břemena držená strojním zařízením, která jsou v důsledku potenciální energie náchylná k pohybu, musí být zajištěna po dobu, která je nezbytná k jejich bezpečnému spuštění (směrem dolů).

6.2.11.6 Používání automatického monitorování

Pokud je snížena schopnost součásti nebo prvku vykonávat jeho funkci nebo pokud se změní podmínky procesu takovým způsobem, že jsou vytvářena nebezpečí, je k zajištění toho, aby neselhala bezpečnostní funkce nebo funkce vykonávaná ochranným opatřením, určeno automatické monitorování.

Automatické monitorování bud zjišťuje závadu okamžitě nebo provádí periodické kontroly tak, že je závada zjištěna dříve, než je požadována nejbližší bezpečnostní funkce. V obou případech může být ochranné opatření iniciováno okamžitě nebo zpožděně, až když se specifická událost vyskytne (např. při začátku pracovního cyklu stroje).

Ochranná opatření mohou být například
  • zastavení nebezpečného procesu,

  • zamezení opětnému spuštění tohoto procesu po prvním zastavení, které následovalo po poruše, nebo

  • spuštění poplachu.

6.2.11.7 Bezpečnostní funkce vykonávané programovatelnými elektronickými ovládacími systémy
6.2.11.7.1 Všeobecně

Ovládací systém, který obsahuje programovatelné elektronické zařízení (např. programovatelné ovládače), mohou být, kde je to vhodné, použity k vykonávání bezpečnostních funkcí strojního zařízení. Pokud je použit programovatelný elektronický ovládací systém, je nezbytné zvážit jeho požadavky na vlastnosti s ohledem na požadavky pro bezpečnostní funkce. Konstrukce programovatelného elektronického ovládacího systému musí být taková, aby pravděpodobnost nahodilých poruch hardwaru a systematických poruch, které mohou nepříznivě ovlivnit vlastnost bezpečnostní ovládací funkce (funkcí), byla dostatečně malá. Pokud programovatelný elektronický ovládací systém monitoruje funkci, musí být uvažován systém chování v případě zjištění závady (další návod viz také soubor IEC 61508).

POZNÁMKA Obě normy ISO 13849-1 a IEC 62061, které platí pro bezpečnost strojních zařízení, uvádí návod, který je použitelný u programovatelných elektronických ovládacích systémů.

K zajištění toho, aby byly dosaženy stanovené vlastnosti (např. úroveň bezpečnostní integrity (SIL) podle IEC 61508) pro každou bezpečnostní funkci, měl by být instalován a ověřen programovatelný elektronický ovládací systém. Ověření zahrnuje zkoušení a analýzu (např. statickou, dynamickou nebo analýzu poruch) k prokázání, že všechny části vzájemně správně vykonávají bezpečnostní funkci a že se nevyskytují žádné nezamýšlené funkce.
6.2.11.7.2 Hlediska hardwaru

Hardware (včetně například senzorů, ovládačů a logických dekódovačů) musí být volen a/nebo navržen a instalován tak, aby splňoval jak požadavky funkční, tak i požadavky na vlastnosti bezpečnostní funkce (funkcí), která je prováděna, zvláště pomocí
  • konstrukčního omezení (uspořádání systému, jeho schopnost tolerovat závady, jeho chování při zjištění závady), volby a/nebo navržení vybavení a zařízení s přiměřenou pravděpodobností nahodilé nebezpečné poruchy hardwaru, a

  • včlenění opatření a techniky do hardwaru k odstranění systematických poruch a ke kontrole systematických závad.

6.2.11.7.3 Hlediska softwaru

Software, včetně vnitřního pracovního softwaru (nebo systémového softwaru) a aplikačního softwaru musí být navržen tak, aby splňoval vlastnosti stanovené pro bezpečnostní funkce (viz také IEC 61508-3).

Aplikační software nemá být přeprogramovatelný uživatelem. Toho může být dosaženo použitím pevně uloženého softwaru v paměti, kterou nelze přeprogramovat [např. mikroovládač, použití specifického integrovaného obvodu (ASIC)].

Pokud použití vyžaduje přeprogramování uživatelem, má být zamezen přístup k softwaru, který plní bezpečnostní funkce, (například pomocí zámků nebo hesel pro oprávněné osoby).
Nahrávám...
Nahrávám...