Požadavky Dle ČSN ISO 13732-1:2009 (Třídící znak 83 3557) | Požadavky splněny? |
ano | ne | irel. |
1 Předmět
normy Tato část ISO 13732 uvádí teplotní prahové hodnoty
popálení, ke kterým dochází při kontaktu lidské kůže s horkým pevným
povrchem. Popisuje také metody posuzování rizik popálení, kdy se lidé
mohou dotýkat svou nechráněnou kůží horkých povrchů. Tato část ISO
13732 také poskytuje vodítko pro případy, kdy je nezbytné specifikovat teplotní
mezní hodnoty pro horké povrchy; nestanovuje však mezní hodnoty povrchové
teploty. POZNÁMKA 1 Takové teplotní mezní hodnoty mohou být
specifikovány v příslušných výrobkových normách nebo předpisech, aby se
zabránilo popálení osob při kontaktu s horkým povrchem výrobku. Tato část ISO 13732 se týká kontaktních dob 0,5 s a delších. Platí
pro kontakty, kdy je povrchová teplota během kontaktu v podstatě stálá (viz
4.1). Neplatí v případě, může-li být velká plocha kůže (přibližně 10
% nebo více kůže celého těla) v kontaktu s horkým povrchem. Neplatí také pro
kontakt s více než 10 % kůže hlavy nebo kontakt, který může mít za následek
popáleniny životně důležitých míst obličeje. POZNÁMKA 2: V
některých případech mohou být výsledky kontaktu s horkým povrchem pro člověka
vážnější, například: – popáleniny mající za následek omezení
dýchacích cest; – velké popáleniny (více než 10 % povrchu těla),
které mohou poškodit krevní oběh; – zahřátí rozsáhlé části hlavy
nebo celého těla, které může vést k nepřijatelné tepelné zátěži, i když nedojde
k popálení. Tato část ISO 13732 vyhovuje pro horké povrchy
různých objektů: vybavení, výrobků, budov, přírodních objektů atd. Pro
zjednodušení se zmiňuje pouze o výrobcích; platí však také pro všechny další
objekty. | | | |
3 Termíny a
definice Pro účely tohoto dokumentu platí následující termíny a
definice. | | | |
3.1 Povrch přístupný
dotyku (touchable surface) Povrch výrobku, který může
přijít do styku s lidskou kůží. | | | |
3.2 Povrchová teplota (surface temperature) TS teplota povrchu
materiálu. POZNÁMKA: Povrchová teplota se vyjadřuje ve stupních
Celsia (°C). | | | |
3.3 Kontaktní doba (contact period) D doba, ve které dochází ke styku
kůže s povrchem. POZNÁMKA: Kontaktní doba se vyjadřuje v sekundách
(s). | | | |
3.4 Tepelná
setrvačnost (thermal inertia) Součin hustoty (p),
tepelné vodivosti (K) a specifické tepelné kapacity (c)
materiálu. | | | |
3.5 Práh popálení (burn threshold) Povrchová teplota určující hranici mezi
žádným popálením a povrchovou částečnou vrstvou popálení způsobeného kontaktem
kůže s daným povrchem pro specifikovanou kontaktní dobu. Popálení jsou
v závislosti na jejich závažnosti rozdělena do tří úrovní. -
povrchová částečná vrstva
popálení: celkové, ale ne úplné povrchové popálení, kůže je zcela
zničená, ale vlasové míšky a mazové i potní žlázy jsou ušetřeny, -
hluboká částečná vrstva popálení: značná část kožní vrstvy a všech mazových žláz je zničena, přežijí jen hlubší
části vlasových míšků nebo potní žlázy, -
úplná vrstva popálení: plná tloušťka
kůže je zničená a nepřežívají žádné epiteliální elementy. | | | |
4. Prahy
popálení | | | |
4.1
Všeobecně V této kapitole jsou uvedeny údaje o povrchové teplotě
pro prahové hodnoty popálení. POZNÁMKA: Výskyt popálení závisí na
teplotě kůže a době jejího zvýšení. Souvislost mezi teplotou kůže, dobou jejího
působení a výskytu popálení byla vědecky studována a je známa (viz přílohu A ).
Změřit teplotu kůže během jejího kontaktu s horkým povrchem výrobku není však
proveditelné jednoduchými prostředky. Proto nejsou v této části ISO 13732
specifikovány teplotní hodnoty kůže, nýbrž teplotní hodnoty horkých povrchů
výrobků, které při kontaktu s kůží vedou k popálení (prahové hodnoty popálení).
Teplota povrchu výrobku je jednoduše měřitelná pomocí vhodných měřicích
zařízení. Povrchová teplota, která vede při kontaktu kůže s horkým
výrobkem k popálení, závisí na materiálu výrobku a době kontaktu kůže s
povrchem. Tento vztah je znázorněn na obrázku 1 pro několik skupin materiálů s
podobnou tepelnou vodivostí, a proto i s podobnými prahovými hodnotami
popálení. | | | |
Obrázek
1 Znázornění všeobecného vztahu mezi prahem popálení a kontaktní dobou
při dotyku kůže s horkým povrchem | | | |
Popis D kontaktní doba TS povrchová teplota 1 plasty 2
keramika 3 kovy 4 práh popálení |
Bod na křivce prahu
popálení ukazuje, pro určitou kontaktní dobu, povrchovou teplotu, která leží
mezi nezraněním kůže a počátkem povrchové částečné vrstvy popálení při kontaktu
kůže s horkým povrchem. Hodnota povrchové teploty ležící pod křivkou
nevede obvykle k popálení. Hodnota povrchové teploty ležící nad křivkou povede
k popálení kůže (viz také přílohu A). Ilustrační obrázek 1 slouží
pouze k lepšímu porozumění a nepředstavuje zcela přesné údaje o prahu popálení.
Přesné hodnoty prahu popálení se mají vzít z obrázků 2, 5, 6 a 7 a tabulky
1. V případě krátké kontaktní doby nejsou prahy popálení koncipovány
jako hranice v ilustračním obrázku 1 a podrobných obrázcích 2, 5, 6 a 7, ale
jako rozmezí. Je tomu tak s ohledem na skutečnost, že pro krátké kontaktní doby
není znalost teplotní hranice mezi nepopálením a počátkem popálení
dokonalá. Práh popálení závisí na několika faktorech včetně tloušťky
kůže v místě dotyku, vlhkosti povrchu kůže (zpocení), znečištění kůže
(například tukem), rozdílů mezi tepelnou vodivostí materiálů spojených v jedné
skupině i nejistoty exaktního stanovení prahových hodnot popálení (viz také
přílohu A). Tyto vlivy jsou však ve srovnání s vlivem tepelné vodivosti různých
materiálových skupin považovány za méně významné. Pro delší kontaktní
doby jsou nejistoty menší než pro krátké kontaktní doby. Pro dlouhé doby
kontaktu jsou tedy určeny přesné hodnoty prahu popálení. S dlouhou dobou
kontaktu se také ztrácejí rozdíly mezi hodnotami pro různé skupiny
materiálů. Z daných údajů lze předpokládat, že je povrchová teplota v
podstatě udržována během kontaktní doby buď hmotností výrobku, nebo tepelným
zdrojem. Tyto podmínky charakterizují expozice odpovídající nejhoršímu
případu. | | | |
4.2 Údaje o prahu
popálení | | | |
4.2.1 Prahové hodnoty
popálení pro kontaktní doby 0,5 s a 10 s | | | |
4.2.1.1
Všeobecně V případě krátkého kontaktu (kontaktní doba 0,5 s až 10
s) nejsou rozmezí hodnot prahu popálení vyjádřena v číslech, ale v příslušných
grafech pro kontaktní dobu. Hodnoty prahu popálení u materiálů s podobnou
tepelnou vodivostí jsou spojeny a představují stejné rozmezí. | | | |
4.2.1.2 Nepokryté
kovy Hodnoty prahu popálení na obrázku 2 platí pro hladké povrchy
nepokrytých kovů. V případě neobrobených kovových povrchů mohou však příslušné
hodnoty ležet nad hodnotami pro hladké povrchy, ale nejvíce 2 °C mimo horní mez
indikovaného rozmezí hodnot prahu popálení. | | | |
Obrázek
2 Rozmezí prahu popálení při kontaktu kůže s horkým hladkým nepokrytým
(neobaleným) kovovým povrchem | | | |
Popis D kontaktní doba, s TS povrchová teplota, °C 1 žádné
popálení 2 práh popálení 3 popálení |
4.2.1.3 Pokryté
kovy Hodnoty pro účinek pokrytí kovu ukazují obrázky 3 a 4.
Hodnoty odrážejí zvyšování prahu popálení nad práh popálení pro nepokrytý kov.
Pro získání prahu popálení pro povlak kovu se musí sečíst hodnota zvýšení prahu
popálení z obrázku 3 nebo 4 a práh popálení pro nepokrytý kov z obrázku
2. | | | |
Obrázek
3 Rozšíření rozmezí hodnot prahu popálení z obrázku 2 pro kovy pokryté
lakem tloušťky 50 μm, 100 μm, 150 μm | | | |
Popis D kontaktní doba, s ∆ TS vzrůst povrchové teploty, °C a 50
μm b 100 μm c 150 μm |
Obrázek
4 Rozšíření rozmezí hodnot prahu popálení z obrázku 2 pro kovy pokryté
práškováním (v tloušťce 60 μm a 90 μm), smaltem (v tloušťce 160 μm) a
polyamidedem 11 nebo 12 (v tloušťce 400 μm) | | | |
Popis D kontaktní doba, s ∆ TS vzrůst povrchové teploty °C a smalt (160
μm)/prášek (60 μm) b prášek (90 μm) c polyamid 11 nebo 12 (tloušťka 400
μm) |
4.2.1.4 Keramika,
sklo a kameninové materiály Rozmezí prahu popálení pro keramiku,
sklokeramiku, sklo, porcelán a kameninové materiály (mramor, beton) ukazuje
obrázek 5. Práh popálení pro mramor a beton leží směrem k dolnímu
limitu rozmezí. Práh popálení pro sklo leží směrem k hornímu limitu
rozmezí. | | | |
Obrázek
5 Rozmezí prahu popálení při kontaktu kůže s horkým hladkým povrchem z
keramiky, skla nebo kameninových materiálů | | | |
Popis D kontaktní doba, s TS povrchová teplota, °C 1 žádné
popálení 2 práh popálení 3 popálení |
4.2.1.5
Plasty Rozmezí prahu popálení pro plasty (polyamid, skelný
akrylát, polytetrafluorethylen, duroplast) ukazuje obrázek
6. POZNÁMKA: Plasty mají velmi různé úrovně tepelné vodivosti v
závislosti na svém chemickém složení. Rozmezí prahu popálení pro nejpevnější
plasty je indikováno na obrázku 6. Pro plasty s tepelnou vodivostí značně se
lišící od materiálů, které jsou zde uvedeny, nemohou však být indikované prahy
popálení použity. Pro tyto materiály musí být prahy popálení vypočítány,
odhadnuty nebo změřeny podle přílohy A. | | | |
Obrázek
6 Rozmezí prahu popálení při kontaktu kůže s horkým hladkým povrchem z
plastu |
Popis D kontaktní doba, s TS povrchová teplota,°C 1 žádné popálení 2
práh popálení 3 popálení |
4.2.1.6
Dřevo Rozmezí prahu popálení pro dřevo ukazuje obrázek
7. Pro měkká dřeva s nízkou vlhkostí jsou použitelné hodnoty při horní
hranici daného rozmezí. Pro tvrdá dřeva s vysokou vlhkostí jsou relevantní
hodnoty při dolní hranici rozmezí. | | | |
Obrázek
7 Rozmezí prahu popálení při kontaktu kůže s horkým hladkým povrchem ze
dřeva |
Popis D kontaktní doba, s TS povrchová teplota, °C 1 žádné
popálení 2 práh popálení 3 popálení |
4.2.2 Hodnoty prahu
popálení pro kontaktní doby mezi 10 s až 1 min Pro kontaktní doby
mezi 10 s a 1 min se mohou provést lineární interpolace pro specifický materiál
mezi dolní a horní hranicí rozmezí hodnot prahu popálení indikovaných v
obrázcích 2 až 7 pro kontaktní dobu 10 s (viz 4.2.1) a hodnot v tabulce 1
odpovídajících kontaktní době 1 min (viz 4.2.3). Práh popálení se tak získá
jako rozmezí pro kontaktní dobu blízko nad 10 s. V kontaktní době 1 minuty se
toto rozmezí soustředí na jednotlivou hodnotu. | | | |
4.2.3 Hodnoty prahu
popálení pro kontaktní doby 1 min a delší Tabulka 1 ukazuje
hodnoty prahu popálení při dotyku horkého povrchu pro kontaktní dobu 1 min a
delší. | | | |
Tabulka
1 Hodnoty prahu popálení pro kontaktní doby 1 min a delší |
Pro kontaktní dobu
ležící mezi časovými intervaly specifikovanými v tabulce 1 je vhodné provést
lineární interpolaci mezi hodnotami prahu popálení stanovenými pro další kratší
a delší kontaktní dobu. POZNÁMKA: Hodnota 51 °C pro kontaktní dobu
1 min platí také pro další materiály s vysokou tepelnou vodivostí, které nejsou
indikovány v tabulce 1. VAROVÁNÍ – Při kontaktní době 8 hodin a
delší platí hodnota 43 °C pro všechny materiály pouze tehdy, jestliže se
horkého povrchu dotýká menší část těla (méně než 10 % povrchu kůže celého těla)
nebo menší část hlavy (méně než 10 % povrchu kůže hlavy). Je-li oblast dotyku
nejen místní nebo se horkého povrchu dotýkají životně důležité části obličeje
(například dýchací cesty), mohou nastat těžká poškození i v případě, kdy
povrchová teplota nepřesahuje 43 °C. |
5 Posuzování rizika
popálení | | | |
5.1
Postup Pro posouzení rizika popálení, dostane-li se nebo by se
mohla dostat nechráněná lidská kůže do kontaktu s horkými povrchy, se musí
uskutečnit následující postup: -
identifikace horkých povrchů přístupných
dotyku; -
úkolová analýza; -
měření povrchové teploty; -
volba použitelné hodnoty prahu popálení; -
porovnání povrchové teploty a prahu popálení; -
určení rizika popálení; -
opakování posudku. Na obrázku C.1 jsou znázorněny jednotlivé kroky
tohoto postupu ve vývojovém diagramu. V článcích 5.2 až 5.8 jsou tyto kroky
podrobně specifikovány. Příklad posouzení je uveden v příloze
F. POZNÁMKA: Ve zvláštních případech může být vhodné odchýlit se od
postupu znázorněného na obrázku C.1. Například úkolová analýza se může
uskutečnit ještě před identifikací všech horkých povrchů přístupných dotyku,
jestliže může být počet povrchů považován za redukovaný tímto postupem, nebo se
může uskutečnit výběr použitelné hodnoty prahu popálení před měřením povrchové
teploty. | | | |
5.2 Identifikace
horkých povrchů přístupných dotyku Výrobek, který má horký povrch
nebo několik horkých povrchů, se musí pečlivě posuzovat. Musí se shromáždit
všechny nezbytné informace vztahující se k horkému povrchu (povrchům) výrobku.
To zahrnuje atributy: -
přístupnost povrchů, -
hrubý odhad povrchových teplot (horký, mírný,
chladný), -
materiály povrchů, -
struktury povrchů, -
všechny provozní podmínky produktu včetně
nejhoršího případu, tj. případu s nejvyššími povrchovými teplotami. POZNÁMKA: Je-li k určení přístupnosti povrchu
výrobku potřeba více specifických informací, může se odkázat na další vhodné
normy, jako jsou například IEC 61032 a EN 71- 1. | | | |
5.3 Analýza
úkolu Musí se shromáždit všechny nezbytné informace vztahující se
k použití výrobku. Na základě analýzy nebo pozorování se popíší činnosti a
úkoly spojené s používáním výrobku. Zvláštní pozornost se musí věnovat
možnostem úmyslného a neúmyslného kontaktu s horkými povrchy a skupinám osob
(uživatelů výrobku i jiných), které přicházejí v úvahu. Musí se také určit
pravděpodobná povaha kontaktu (pravděpodobnost a kontaktní doba). Z
úkolové analýzy se získají následující informace: -
povrchy, které jsou nebo mohou být přístupné
dotyku; -
úmyslné nebo neúmyslné dotyky; -
trvání kontaktu s povrchy; -
osoby, které přijdou nebo mohou přijít do kontaktu
s povrchy; -
pravděpodobnost neúmyslného dotyku; -
četnost úmyslného dotyku; -
skutečný rozsah výkonových/teplotních
nastavovacích hodnot výrobku během použití. Musí být zahrnuty všechny stupně používání výrobku,
tj. běžné používání, údržba, opravy atd. | | | |
5.4 Měření
povrchových teplot | | | |
5.4.1
Postup Povrchová teplota se musí změřit na té části nebo částech
výrobku, kde může dojít ke kontaktu kůže s povrchem. Měření se musí
uskutečnit za běžných provozních podmínek výrobku. Musí být zahrnut celý rozsah
běžných provozních podmínek poskytující maximální povrchové
teploty. Při měření povrchové teploty se musí zajistit dobrý kontakt
mezi čidlem a povrchem. Bude-li to nezbytné, použije se za tímto účelem
přiměřená síla a vodivé pojivo podle ISO 7726. Celá styčná plocha nemá ležet na
povrchu a nesmí být nakloněná. Naměřená hodnota se nemá odečítat, dokud není
mezi povrchem a čidlem dosažena teplotní rovnováha. Pro rychlejší dosažení této
rovnováhy může být před vlastním měřením vhodné ohřát kontaktní čidlo měřicího
přístroje v různých bodech horkého povrchu. | | | |
5.4.2 Měřicí
zařízení Měření povrchové teploty se musí provést elektrickým
teploměrem s kontaktním čidlem zhotoveným z kovu a s nevýznamnou tepelnou
kapacitou. Přesnost přístroje musí být přinejmenším 1 °C v rozsahu do 50 °C a
přinejmenším 2 °C v rozsahu nad 50 °C. POZNÁMKA: Údaje uvedené v
této části ISO 13732 byly hodnoceny pomocí výše uvedeného měřicího zařízení,
výsledky získané jinými technikami nemusí být pro srovnání s těmito údaji
vhodné. | | | |
5.5 Výběr
použitelných hodnot prahu popálení | | | |
5.5.1
Postup Informace pro výběr platné hodnoty prahu popálení podle
kapitoly 4 vztahující se: Výběrový postup se skládá z kroků uvedených v 5.5.2
a 5.5.3. | | | |
5.5.2 Stanovení
kontaktní doby | | | |
5.5.2.1
Všeobecně Z výsledků úkolové analýzy (5.3) se může zjistit: -
zda může dojít ke kontaktu kůže s horkým povrchem
neúmyslně nebo úmyslně, například dotykem ovládacích prvků a -
skupina osob, která přichází nebo může přijít do
kontaktu s horkým povrchem: | | | |
5.5.2.2 Neúmyslný
kontakt Schopnost člověka reagovat na neúmyslný kontakt s horkým
povrchem a při pocitu bolesti jej ukončit závisí na věku a tělesné konstituci.
Kontaktní doba neúmyslného kontaktu se proto případ od případu liší. -
Zdravé dospělé osoby Pro zdravé dospělé
osoby platí tabulka B.1. Všeobecně platí, že se má používat minimální kontaktní
doba 1 s. Minimální kontaktní doba 0,5 s se může vybrat tehdy, neexistují-li
vůbec žádné omezení pohybu pro nejrychleji možné přerušení dotyku s horkým
povrchem po následném pocitu bolesti. Je-li možné předpokládat delší dobu
reakce (například v podmínkách, které omezují snadný pohyb), má se vybrat delší
kontaktní doba, navrhují se 4 s. -
Děti Pro děti platí tabulka B.1.
Minimální vybraná kontaktní doba nesmí být menší než 1 s. Je-li možné
předpokládat delší reakci na dotyk s horkým povrchem kvůli jejich věku, musí se
vybrat kontaktní doba přinejmenším 4 s. Až do 24 měsíců děti nemají
dostatečně rychlé reflexy, aby odtáhly své ruce, když je něco pálí. Nemají
proto vždy schopnost rychle přerušit kontakt s horkým povrchem. Pro velmi malé
děti může postačovat kontaktní doba 15 s. -
Starší osoby Pro starší osoby platí
tabulka B.1. Je-li výrobek používán hlavně staršími lidmi, musí se jako
minimální kontaktní doba vybrat 1 s. Je-li možné předpokládat delší dobu reakce
na dotyk s horkým povrchem kvůli jejich věku, musí se vybrat kontaktní doba
přinejmenším 4 s. -
Osoby s tělesným postižením Mohou-li se
lidé s tělesným postižením dostat do kontaktu s horkým povrchem, musí se této
možnosti věnovat zvláštní pozornost s ohledem na povahu tělesného postižení a
používání výrobku. Musí se rozhodnout, zda lze použít tabulku B.1, nebo se má
vybrat delší kontaktní doba. | | | |
5.5.2.3 Úmyslný
kontakt Je-li horký povrch dotýkán úmyslně, pak se musí,
teoreticky vzato, maximální trvání kontaktu změřit. Nemůže-li se
maximální trvání kontaktu určit měřením, musí se příslušná kontaktní doba
vybrat pomocí tabulky B.1. Ta se pak vezme za základ pro skutečnou kontaktní
dobu. Pro úmyslný dotyk s horkým povrchem se nebere v úvahu žádná kontaktní
doba kratší než 4 s. Všeobecně platí tabulka B.1 pro zdravé dospělé
osoby, děti, starší osoby a osoby s tělesným postižením. Má se však
zvažovat, zda bude výrobek používán jinými skupinami osob, než jsou zdraví
dospělí lidé, kdy může provedení úkolu vyžadovat delší dobu, než je
specifikováno v tabulce B.1. V tom případě se musí kontaktní doba příslušně
upravit. Jsou-li výrobky speciálně provedeny pro osoby s tělesnými
postiženími, pak se musí pečlivě zvažovat povaha postižení a zajistit odborný
zdravotnický posudek. | | | |
5.5.3 Výběr prahu
popálení S použitím kontaktní doby určené podle 5.5.2 a materiálu
a struktury povrchu, se musí hodnota prahu popálení určit podle 4.2. Výsledkem
je buď hodnota v rozmezí pro krátké kontaktní doby, nebo určitá hodnota pro
delší kontaktní dobu. Materiály, které nejsou výslovně uvedeny v
obrázcích 2, 5, 6 a 7 a tabulce 1, se mohou případně hodnotit podle jejich
tepelné vodivosti. Tepelná setrvačnost (viz přílohy A a D) příslušného
materiálu se musí porovnat s tepelnými setrvačnostmi následujících skupin
materiálů: kovy, keramika a skelné materiály, plasty nebo dřevo. Pro daný
materiál se pak mohou použít hodnoty prahu popálení ze skupiny materiálů, které
mají stejnou tepelnou setrvačnost. Nezbytným předpokladem pro to je, aby se
tepelná setrvačnost příslušného materiálu změřila nebo odhadla s dostatečnou
přesností ve srovnání s tepelnými setrvačnostmi skupin materiálů uvedených v
této části ISO 13732. Není-li hodnota tepelné setrvačnosti daného materiálu
vůbec známa, nemohou se z této části ISO 13732 odvodit žádné hodnoty prahu
popálení. To platí zvláště pro plasty (například lehčený polystyren), kde se
hodnoty tepelné vodivosti mohou značně lišit od hodnot pro plastové materiály
popsané v článku 4.2. | | | |
5.6 Porovnání
povrchové teploty a prahu popálení Povrchová teplota měřená podle
5.4 se musí porovnat s hodnotou prahu popálení vybranou podle
5.5. Možné jsou následující výsledky: -
povrchová teplota je nad prahem popálení; -
povrchová teplota leží uvnitř rozmezí hodnot prahu
popálení uvedených v obrázcích 2 až 7 (4.2); -
povrchová teplota je pod prahem popálení. | | | |
5.7 Stanovení rizika
popálení | | | |
5.7.1 Povrchová
teplota převyšující práh popálení Je-li změřená povrchová teplota
nad prahem popálení, lze očekávat při kontaktu s horkým povrchem poranění kůže,
tj. existuje zde riziko popálení. Toto riziko nelze kvantifikovat, ale může se
hodnotit následujícím způsobem. Riziko popálení je vždy větší,
jestliže: -
je vyšší změřená povrchová teplota nad prahem
popálení; -
povrchová teplota delší dobu překračuje práh
popálení; -
se týká osob náchylných k popálení a vyžadujících
menší riziko (například děti); -
existuje menší možnost opačné reakce; -
je horký povrch více přístupný; -
existuje vyšší riziko kontaktu v souladu s
předpokládaným použitím; -
je větší pravděpodobnost častého kontaktu; -
lze předpokládat menší předchozí znalosti
uživatele vztahující se k bezpečnému zacházení s výrobkem. | | | |
5.7.2 Povrchová
teplota v rozmezí hodnot prahu popálení Leží-li změřená povrchová
teplota uvnitř rozmezí hodnot uvedených na obrázcích 2 až 7, poranění kůže se
může, ale nemusí vyskytnout. To odpovídá zbývající nejistotě určení prahu
popálení. Existuje zde ještě určité riziko popálení, které lze hodnotit podobně
jako v 5.7.1. | | | |
5.7.3 Povrchová
teplota pod prahem popálení Leží-li změřená teplota pod prahem
popálení, kůže obvykle neutrpí poškození. Všeobecně zde není žádné riziko
popálení. POZNÁMKA: I když je teplota menší než práh popálení,
mohou být pociťovány diskomfort nebo bolest. Více podrobných údajů týkajících
se účinků bolesti a ochranných opatření je uvedeno v přílohách A, B a
E. | | | |
5.8
Opakování Posouzení rizika popálení podle 5.2 až 5.7 se musí
provést pro všechny horké povrchy výrobku, které budou nebo mohou být během
používání přístupné dotyku. Posouzení se zopakuje, jestliže -
se změní konstrukce výrobku, -
se změní rozsah nastavených výkonových/teplotních
hodnot výrobku, -
se změní použití výrobku nebo -
dochází ke změně jiné okolnosti, která může vést
při posuzování rizika popálení k jiným výsledkům. | | | |
6 Ochranná
opatření | | | |
6.1
Všeobecně Tato kapitola poskytuje návod pro ochranná opatření
proti popálení. Podrobné specifikace nejsou předmětem této části ISO
13732. | | | |
6.2 Žádné riziko
popálení Neukazuje-li posouzení podle kapitoly 5 žádné riziko
popálení, nejsou obvykle potřebná opatření proti popálení. | | | |
6.3 Riziko
popálení Ukáže-li posouzení rizika podle kapitoly 5 riziko
popálení, je všeobecně potřebné přijmout ochranná opatření, aby se zabránilo
popálení při styku kůže s horkým povrchem. Jestliže jsou ochranná
opatření potřebná, pak jejich konkrétní podoba závisí na provozních
souvislostech, a nemohla být proto specifikována v této části ISO 13732. Je
však možné poskytnout následující vodítko. Pro přijetí ochranných
opatření proti popálení jsou nejdůležitější tyto faktory: -
vyšší změřená povrchová teplota nad prahem
popálení; -
povrchová teplota delší dobu překračuje práh
popálení; -
týká se osob náchylných k popálení a vyžadujících
menší riziko (například děti); -
existence menší možnosti opačné reakce; -
přístupnější horký povrch; -
vyšší riziko kontaktu v souladu s předpokládaným
použitím; -
větší pravděpodobnost častého kontaktu; -
předpoklad menší předchozí znalosti uživatele
vztahující se k bezpečnému zacházení s výrobkem. Výše uvedené body nejsou vyčerpávající a každá
situace se musí posuzovat v daném kontextu. Příklady ochranných
opatření proti popálení jsou uvedeny v příloze E. V případech, kdy mohou být
použita technická ochranná opatření, se preferují osobní ochranné
prostředky. V každém jednotlivém případě se musí rozhodnout, která
ochranná opatření se mají použít. Mají se zvažovat všechny doprovodné okolnosti
a vzít také v úvahu výše uvedené faktory. Bude-li to nezbytné, mají být v
normách pro určité výrobky specifikována vhodná ochranná
opatření. Jedním z několika možných ochranných opatření je zmenšení
povrchové teploty pod práh popálení. Aby se toho dosáhlo, mohou se mezní
hodnoty povrchové teploty na úrovni prahu popálení nebo pod ním stanovit ve
výrobkových normách nebo předpisech. Je pak povinností výrobce použít technická
řešení, která budou vyhovovat stanoveným mezním hodnotám. Snížení
povrchových teplot a stanovení teplotních mezních hodnot jsou použitelné jen
pro ty části výrobku, které nejsou úmyslně zahřívány pro jeho funkci. V
případech, kdy povrch výrobku musí být horký a zároveň přístupný, aby se mohla
uskutečnit zamýšlená funkce výrobku (například pracovní povrch elektrické
plotny), musí se použít další vhodná ochranná opatření. | | | |
7 Vodítko pro
stanovení mezních hodnot povrchové teploty | | | |
7.1
Postup Jestliže jsou mezní hodnoty povrchové teploty stanoveny ve
výrobkových normách nebo předpisech, doporučuje se použít následující postup: -
posoudit riziko popálení; -
rozhodnout o ochranných opatřeních včetně
stanovení mezních hodnot povrchové teploty; -
vybrat příslušné hodnoty; -
stanovit mezní hodnoty povrchové teploty. Jednotlivé kroky uvedeného postupu jsou podrobně
popsány v 7.2 až 7.5. Jsou znázorněny na obrázku C.2 ve formě vývojového
diagramu. Příklad je uveden v příloze G. | | | |
7.2 Posouzení rizika
popálení Rozdíl se může učinit mezi mezními hodnotami povrchové
teploty nastavenými pro existující výrobek a těmi, které budou platit pro
výrobek vyrobený v budoucnu. -
Existující výrobek Pro existující
výrobek se provede posouzení rizika popálení podle kapitoly 5. -
Výrobek, který bude vyroben nebo používán v
budoucnu Pro výrobek, který ještě neexistuje nebo jehož budoucí použití
není přesně známé, se musí provést posouzení rizika popálení hrubým odhadem.
Pokud je to možné, musí se shromáždit potřebné informace podle článků 5.2 a
5.3. Musí se vytvořit racionální předpoklady pro ty aspekty výrobku a jeho
použití, které nelze přesně stanovit. Mají se vzít v úvahu zkušenosti s
podobnými, již existujícími výrobky a jejich používáním. Bude-li to nezbytné, musí se zhotovit model výrobku a
vyzkoušet jeho použití. Pak se má provést hrubý odhad rizika popálení, i když
není možné uskutečnit všechny kroky posouzení rizika popálení uvedené v
článcích 5.4 až 5.8. | | | |
7.3 Rozhodnutí o
ochranných opatřeních Ukáže-li odhad rizika podle 7.2 riziko
popálení, musí se rozhodnout o použití ochranných opatření. Příslušné
vodítko je uvedeno v kapitole 6. Jedním z možných ochranných opatření
je snížení povrchové teploty pod práh popálení. Teplotní mezní hodnota pro
horký povrch, na prahu popálení nebo pod ním, se může stanovit v normách nebo
předpisech. Jestliže se rozhodne nastavit mezní hodnotu povrchové teploty, musí
se provést postupy popsané v 7.4 a 7.5. | | | |
7.4 Výběr
odpovídajících hodnot Odpovídající hodnoty prahu popálení podle
článku 5.5 se musí vybrat s použitím informací uvedených v článcích 5.2 a
5.3. | | | |
7.5 Stanovení
limitních hodnot povrchové teploty | | | |
7.5.1 Kontaktní doba
mezi 0,5 s až 1 min Je-li uplatněn postup uvedený v článku 7.4,
získá se rozmezí hodnot prahu popálení pro kontaktní dobu mezi 0,5 s a 1 min.
Získané rozmezí hodnot se musí „jemně ladit“ s ohledem na následující faktory. -
Osoby, které se dotýkají nebo se mohou dotýkat
povrchu -
Pro zdravé dospělé osoby, starší lidi a osoby
s tělesnými postiženími se může vybrat hodnota uprostřed rozmezí. -
Pro děti se má vybrat hodnota bližší dolnímu
konci rozmezí. Pro výrobky určené především dětem se doporučuje hodnota na
dolním konci rozmezí. -
Struktura povrchu -
Čím je úprava povrchu dekorativnější, tím více
se může vybírat hodnota bližší hornímu konci rozmezí. -
Pro hladký povrch se má vybírat hodnota blíže
k nižšímu konci rozmezí. POZNÁMKA: Při velmi vysoké dekorativní úpravě
povrchů (například vlnitých) se tepelná jímavost povrchu ve srovnání s lidskou
kůži snižuje, a jsou proto potřebná podrobná posouzení. -
Pravděpodobnost dotyku -
Při vyšší pravděpodobnosti dotyku horkého
povrchu se má vybrat hodnota blíže k dolnímu konci rozmezí. -
Při nižší pravděpodobnosti dotyku horkého
povrchu se má vybrat hodnota blíže k hornímu konci rozmezí. -
Důsledky dotyku -
Čím vážnější jsou důsledky dotyku horkého
povrchu, tím je nutnější vybrat hodnotu blíže k dolnímu konci rozmezí. -
Pro méně vážné důsledky dotyku horkého povrchu
se může vybrat hodnota blíže k hornímu konci rozmezí. Všechny tyto faktory je třeba vzít v úvahu při
provádění výběru. Význam každého faktoru závisí na provozních souvislostech a
podle toho se musí posuzovat. Pomocí tohoto „jemného ladění“ se pak mohou
vybrat jednotlivé teplotní hodnoty, které nejlépe odpovídají hodnotě prahu
popálení. Doporučuje se, aby se určená hodnota stanovila jako mezní
hodnota povrchové teploty pro popálení. POZNÁMKA: Mezní hodnota
povrchové teploty vybraná k ochraně proti popálení však nemusí být dostatečná
také k ochraně před bolestí nebo diskomfortem. | | | |
7.5.2 Kontaktní doba
1 min a delší Pro kontaktní dobu 1 min a delší není dán práh
popálení jako rozmezí, ale jako jednotlivá hodnota (viz tabulku 1), a „jemné
ladění“ nebude nutné. Doporučuje se použít hodnotu prahu popálení určenou podle
článku 7.4 jako mezní hodnotu povrchové teploty pro
popálení. POZNÁMKA: Pro kontaktní dobu 1 min a delší jsou prahy
popálení nižší než pro kratší doby a doba reakce není podstatná. Osoba, která
se dotýká horkého povrchu, bude nejprve pociťovat diskomfort a pak bolest.
Obvykle je zde dostatek času k ukončení kontaktu kůže s horkým povrchem a
nedojde k žádnému popálení. Platí to pro dospělé osoby, děti, starší osoby a
pro osoby s tělesnými postiženími. Zvláštní pozornost je nutné věnovat osobám,
které nemohou cítit bolest způsobenou horkem, a lidem, jejichž schopnost pohybu
je omezená, například velmi malým dětem ležícím na zahřívané
podložce. | | | |
|
Příloha A (informativní) Odborné podklady Hodnoty prahu popálení
specifikované v článku 4.2 jsou založeny na vědeckém výzkumu uskutečněném v
několika skupinách. Pokusy byly provedeny na kůži vepřů, která je
velmi podobná lidské kůži [8]. Byly zkoumány teplotní hodnoty povrchu kůže,
které vedou k popálení. Výskyt poranění kůže závisí na její povrchové teplotě a
na době, po kterou je vystavena vysoké teplotě. Výsledkem tohoto zkoumání bylo
poznání dvou teplotních mezí pro povrch kůže pro každou dobu vystavení vysoké
teplotě. Dolní mez ukazuje hranici mezi nepoškozením a počátkem vratného
poškození kůže. Zatímco horní mez ukazuje hranici mezi výskytem vratného
poškození a nevratného poškození kůže, které se nemůže hojit a má za následek
úplné zničení kůže (popálení v její celé tloušťce). Tepelný tok z
horkého předmětu do kůže, kdy se jí předmět dotýká, byl také zkoumán z
teoretického hlediska [9], [10]. Byly vytvořeny rovnice pro výpočet teploty na
povrchu a uvnitř kůže. Pomocí prahové hodnoty popálení kůže [8] je možné
případně vypočítat povrchovou teplotu horkého předmětu vedoucí při dotyku s ním
k popálení kůže. Byl zkonstruován přístroj nazvaný termestesiometr, schopný změřit teplotu na povrchu kůže dotýkající se
horkého předmětu [11], [12]. Termestesiometr se používal k určení
teploty horkého povrchu předmětu vedoucí k popálení, je-li předmět dotýkán kůží
[15], [16]. Teplota horkého předmětu byla různá, dokud termestesiometr
indikoval tepelnou hodnotu ležící na dolní hranici mezi nepoškozením a počátkem
vratného poškození kůže určeného podle [8]. Pak byla stanovena teplota povrchu
pomocí konvenčního měřicího zařízení. Měření byla uskutečněna pro povrchy
předmětů zhotovených z různých materiálů a pro různé kontaktní
doby. Pokusy byly prováděny na krysách a vepřích [17]. Jejich výsledky
určily pro různé materiály teploty, které vedou k popálení různé hloubky a
závažnosti, když se zvířecí kůže dostanou do kontaktu s horkými povrchy z
vysoce tepelně jímavých materiálů. Ačkoli použité teplotní stupně byly dosti
velké, korespondovaly výsledky s tím, co je uvedeno v [15] a
[16]. Hodnoty povrchové teploty předmětů pro vznik popálení měřené
podle [15] a [16] pro krátké kontaktní doby se shodovaly pro kovy při teplotě 2
°C až 3 °C s hodnotami vypočítanými podle [9] a [10]. U materiálů s nižší
tepelnou vodivostí je také shoda mezi měřením a výpočty, ale není tak významná
jako u kovů. U materiálu s velmi nízkou tepelnou vodivostí vedou
výpočty k výsledkům, které jsou soustavně vyšší než měřené údaje. Zdá se, že
pro tyto materiály nevedou výpočty k platným výsledkům. Hodnoty prahu
popálení specifikované v této části ISO 13732 jsou založeny na výsledcích
měření uvedených v [15] a [16] pro krátké kontaktní doby a v [8] pro dlouhé
doby kontaktu. Hodnoty prahu popálení, zvláště pro krátké kontaktní doby,
podléhají nejistotě. Je tomu tak proto, že: -
síla dotyku se může měnit, -
kůže může být suchá nebo mokrá (zpocená), -
vědecké stanovení prahu popálení obsahuje
nepřesnosti a -
materiály s mírně různými tepelnými setrvačnostmi
byly sloučeny do jedné skupiny, aby se zjednodušilo použití této části ISO
13732. Všechny tyto vlivy vedou k nejistotě v přesném
stanovení prahu popálení. S ohledem na tuto nejistotu nejsou hodnoty prahu
popálení stanoveny jako přesné hranice, ale jako rozmezí na obrázcích 2, 5, 6 a
7. Zmíněné vlivy jsou však považovány za malé ve srovnání s vlivem
tepelné vodivosti materiálů. Také rozmezí jsou malá ve srovnání s rozdíly pro
různé skupiny materiálů. Pro dlouhou kontaktní dobu lze stanovit práh popálení
s větší přesností. V těchto případech jsou přesné hodnoty specifikovány v této
části ISO 13732. Protože dokument zahrnuje pouze povrchy pevných
výrobků, nebyly v této hlavní části ISO 13732 specifikovány hodnoty prahu
popálení pro vodu. Je-li však nezbytné použít tyto hodnoty, mají se hodnoty
prahu popálení pro kontakt kůže s vodou odvodit z dolní hranice rozmezí prahu
popálení pro nepokryté kovy ukázaného na obrázku 2 a z hodnot pro nepokrytý kov
uvedených v tabulce 1. Pro materiály, které nejsou výslovně uvedeny v
obrázcích 2, 5, 6 a 7 a v tabulce 1, se mohou hodnoty prahu popálení případně
odvodit podle článku 5.5.3. To je možné tehdy, jestliže je známa hodnota
tepelné vodivosti daného materiálu. Nejdůležitější veličinou je tepelná
setrvačnost, tj. je výslednice hustoty, tepelné vodivosti a měrné tepelné
kapacity [10]. Tepelná setrvačnost se může odvodit z tabulek (například v
příloze D) nebo se musí změřit. Jestliže se tepelná setrvačnost značně liší od
tepelné setrvačnosti skupin materiálů zmíněných v článku 4.2, nemůže se žádná
hodnota prahu popálení odvodit pomocí této části ISO 13732. V těchto případech
se doporučuje použít ke stanovení hodnot prahu popálení termestesiometr a
metodu popsanou v [13], [14], [15] a [16]. Tato část ISO 13732 uvádí
pouze teplotní údaje pro práh popálení. V některých případech však může být
potřebné zjistit také práh bolesti, například je-li kontakt horkého povrchu s
kůží úmyslný. Hodnoty pro práh bolesti se pak mohou odvodit z [18]. | | | |
Příloha B (normativní) Kontaktní doby Pro hodnocení doby
kontaktu kůže s horkým povrchem platí hodnoty uvedené v tabulce B.1. | | | |
Tabulka
B.1 Vodítko pro výběr kontaktních dob |
Příloha C (informativní) Vývojové diagramy použité v této části ISO
13732 Viz obrázky C.1 a C.2. | | | |
Obrázek
C.1 Postup posuzování rizika popálení Obrázek C.2 Postup
stanovení mezních hodnot povrchové teploty |
Příloha D (informativní) Tepelné vlastnosti vybraných
materiálů Viz tabulka D.1 převzata z [9]. | | | |
Tabulka
D.1 |
Příloha E (informativní) Příklady ochranných opatření proti
popálení E.1 Ochranná opatření proti popálení Při
zvažování kritérií popsaných v kapitole 6 se mohou použít, samostatně nebo
společně, následující opatření. Preferují se technická opatření a má se jim dát
přednost. -
Technická opatření: -
snížení povrchové teploty; -
výběr povrchových materiálů a struktur s
vysokými prahy popálení; -
izolace (například dřevo, korek, vláknový
nátěr); -
ochranná zařízení (clony nebo zábrany); -
členění povrchu (například zdrsňování, použití
žeber nebo vodicích ploch); -
větší vzdálenost mezi částmi výrobku, které
jsou úmyslně dotýkány, a jeho horkými povrchy. -
Organizační opatření: -
použití výstražných značení (viz přílohu
H); -
použití výstražných signálů (vizuální a
akustické nouzové signály); -
instrukce a školení uživatelů; -
technická dokumentace, pokyny pro použití; -
stanovení mezních hodnot povrchové teploty ve
výrobkových normách a předpisech. -
Osobní ochranná opatření: E.2 Příklady ochranných
opatření E.2.1 Ochranná opatření pro přenosný ruční pracovní
nástroj se spalovacím motorem Je vybrán přenosný ruční nástroj se
spalovacím motorem, aby demonstroval různé požadavky na ochranná opatření proti
riziku popálení. Existují tři oblasti přenosných poháněných nástrojů, pro které
jsou možná nebo nezbytná různá ochranná opatření: válec a tlumič, držadlo a
přechod mezi nimi. E.2.2 Válec a tlumič Během
spalovacího procesu se přenáší značné množství tepelné energie do vnějšího
povrchu válce a emituje se chladicím vzduchem. Současně projdou výfukové plyny
přes tlumič a zahřejí jej na teplotu vysoko nad prahy popálení pro kontakt kůže
s horkými povrchy. Opatřením proti potenciálním rizikům popálení jsou vhodné
umístění tlumiče vzdáleného od přímého přístupu obsluhy a/nebo poskytnutí
ochrany u válce a tlumiče, která zabrání přímému kontaktu mezi pracovníkem a
horkými povrchy. E.2.3 Držadla Ke kontaktu s držadly
dochází úmyslně. Povrchová teplota držadla má být proto tak nízká, aby
nezpůsobila žádné popálení, i když je držadlo v kontaktu s rukou delší dobu.
Navíc má být povrchová teplota pod úrovní bolesti. Za tímto účelem jsou
potřebná technická ochranná opatření. Technická opatření mohou zahrnout
izolování držadla od horkého výrobku a použití materiálů s vysokými hodnotami
prahu popálení, jako jsou plasty a dřevo (viz 4.2). E.2.4
Přechodová oblast Specifikace ochranných opatření pro přechodovou
oblast mezi držadly a horkým válcem nebo tlumičem je komplikovanější než
předcházející opatření. Horní plocha takových horkých součástí přilehlých k
držadlu se má zvlášť pečlivě prozkoumat. Riziko neúmyslného kontaktu s touto
horní plochou je pravděpodobnější než kontakt s vnějším povrchem nástroje.
Určité ochranné opatření může pravděpodobnost neúmyslného kontaktu s horní
plochou nástroje snížit. Může se toho dosáhnout dostatečnou vzdáleností mezi
držadlem a povrchem horkých součástí nebo poskytnutím ochranné zábrany, aby se
zabránilo neúmyslnému kontaktu. Další opatření proti rizikům popálení
mohou být nezbytná v případě vyšších teplot zábran, než jsou teploty uvedené v
článku 4.2. V tomto případě se má navrhnout zábrana tak, aby se snížila tepelná
vodivost. Toho se může dosáhnout pomocí speciálních povrchových úprav,
jako jsou členění, žebra nebo nátěry. | | | |
Příloha F (informativní) Příklady posuzování rizika
popálení F.1 Předmět Pro ukázku posouzení rizika
popálení podle kapitoly 5 a odhadu potřeby použití ochranných opatření podle
kapitoly 6 se použila žehlička. Na třech částech žehličky s různými
povrchovými teplotami se mohou rozeznávat různá rizika popálení a různé
možnosti použití ochranných opatření: -
plát (žehlicí plocha); -
držadlo; -
střední část. Posouzení rizika popálení se mohou uskutečnit pro
povrchy těchto tří částí odděleně. POZNÁMKA: Následující hodnoty
pro změřené povrchové teploty a konstrukční materiály jsou jen příklady
ukazující použití této části ISO 13732. Skutečné hodnoty se mohou od těchto
příkladů lišit. F.2 Plát Aby se mohla žehlička
použít k danému účelu, musí být plát horký. Pro posouzení rizika podle
kapitoly 5 se shromáždí následující informace. -
Informace o výrobku (podle 5.2) -
Analýza úkolu (podle 5.3) -
Měření povrchové teploty (podle 5.4) V
tomto příkladu je nejvyšší naměřená teplota plátu 250 °C, kdy je žehlička
používána s maximálním výkonem. -
Výběr odpovídajícího prahu popálení (podle
5.5) Rozmezí prahu popálení pro hladký povrch zhotovený z oceli a kontaktní
dobu 0,5 s je 67 °C až 73 °C. Tyto hodnoty platí pouze tehdy, mají-li
přístup k povrchu dospělí. Mají-li přístup také děti, platí rozmezí prahu
popálení 58 °C až 63 °C (kontaktní doba 4 s), případně 55 °C až 59 °C
(kontaktní doba 15 s). -
Výběr a závěr (podle 5.6) Změřená
povrchová teplota je vysoko nad platnými rozmezími prahu popálení. Dá se
očekávat poškození kůže kontaktem s horkým plátem. To platí jak pro kontakt
dospělých, tak pro kontakt dětí s povrchem plátu. -
Výsledek posouzení rizika (podle
5.7) Teplota plátu vysoko překračuje práh popálení. Riziko popálení proto
existuje. Pravděpodobnost kontaktu s rozehřátým plátem je nízká, je-li žehlička
používána v domácnosti nebo na pracovišti zkušenými dospělými osobami. Mají-li
doma přístup k danému povrchu nezkušené malé děti, je pravděpodobnost kontaktu
s rozehřátým plátem středně vysoká. Dotýká-li se rozehřátého plátu nechráněná
kůže, mohou se očekávat těžká poranění. Celkem vzato, riziko popálení je nízké
až střední, je-li žehlička používána zkušenými dospělými osobami. Riziko
popálení je střední až vysoké, mají-li přístup k rozehřáté žehličce nezkušené
děti. -
Použití ochranných opatření (podle kapitoly
6) Musí-li být plát horký, aby se dalo s žehličkou pracovat, není možné
snížení povrchové teploty plátu pod práh popálení, aby se vyloučilo riziko
popálení. Mají se uplatnit jiná vhodná ochranná opatření (viz přílohu E). Dospělí jsou si obvykle vědomi rizika popálení při
dotyku s horkým plátem žehličky. Opatrné zacházení s žehličkou je běžně
používaným ochranným opatřením. Opatření se mají uplatnit, aby se zabránilo
přístupu k žehličce nezkušeným dětem. Technické komise připravující výrobkové
normy mohou uvažovat o zařazení příslušného varování do pokynů pro použití a o
světelných kontrolkách ukazujících pracovní stav
žehličky. POZNÁMKA: I když musí být plát horký, aby se s ním mohlo
pracovat, a není možné žádné snížení povrchové teploty pod práh popálení, mohou
zde být jiné způsoby omezení jeho vysoké teploty. Aby se například nezničil
žehlený textilní materiál, může se teplota omezit (například do 230 °C). Tímto
omezením je pak možné předejít určitému riziku, ale nikoliv riziku
popálení. F.3 Držadlo Teplota držadla má být tak
nízká, aby nevzniklo žádné riziko popálení. Při posuzování rizika
podle kapitoly 5 se shromáždí následující informace. -
Informace o výrobku (podle 5.2) -
Analýza úkolu (podle 5.3) -
Měření povrchové teploty (podle
5.4) Nejvyšší naměřená teplota držadla při práci s žehličkou nastavenou na
nejvyšší výkon je v tomto příkladu 60 °C. -
Výběr odpovídajícího prahu popálení (podle
5.5) V tomto příkladu se předpokládají jednotlivé kontaktní doby pro
ovládání jen s krátkými dobami zotavení. Proto se má použít nepřetržitá
osmihodinová kontaktní doba. Podle 4.2.3 je práh popálení pro hladký povrch z
plastů a osmihodinovou kontaktní dobu 43 °C. -
Výběr a závěr (podle 5.6) Změřená
povrchová teplota je nad platným prahem popálení. Při kontaktu s horkým
povrchem může dojít k poranění kůže. -
Výsledek posouzení rizika (podle
5.7) Teplota držadla překračuje práh popálení. Existuje proto riziko
popálení. Práh popálení bude v tomto příkladu překročený, je-li držadlo
dotýkáno déle než 1 min (viz 4.2.3). To znamená, že má uživatel dost času, aby
sejmul ruku z držadla, když pocítí diskomfort nebo bolest. I když je práh
popálení překročen, riziko popálení je v tomto případě nízké. Není ale možné
dotýkat se držadla během používání nepřetržitě. -
Použití ochranných opatření (podle kapitoly
6) Jestliže je nutné dotýkat se držadla během používání žehličky, je
nezbytné snížit jeho teplotu pod práh popálení. Je možné uplatnit několik
technických řešení (výběr vhodného materiálu, izolace, povrchové členění atd.,
viz přílohu E). POZNÁMKA: V praxi může být nezbytné snížit
teplotu držadla dokonce pod práh popálení (například až 35 °C nebo 30 °C)
technickými prostředky tak, aby uživatel nepociťoval při nepřetržitém používání
žehličky diskomfort. F.4 Střední část Střední část
žehličky leží na zadní straně plátu proti držadlu. Není nutné dotýkat se
střední části, ale může dojít k neúmyslném dotyku během použití žehličky.
(Tento příklad nepočítá s kolečkovým ovládačem pro výběr výkonového stupně
umístěným na střední části.) Pro posouzení rizika podle kapitoly 5 se
shromáždí následující informace. -
Informace o výrobku (podle 5.2) -
Analýza úkolu (podle 5.3) -
Měření povrchové teploty (podle
5.4) Nejvyšší naměřená teplota střední části při práci s žehličkou
nastavenou na nejvyšší výkon je v tomto příkladu 95 °C. -
Výběr odpovídajícího prahu popálení (podle
5.5) Podle 4.2.1.5 je rozmezí prahu popálení pro hladký povrch z plastu a
kontaktní dobu 1 s 86 °C až 93 °C. Pro kontaktní dobu 4 s je rozmezí prahu
popálení 74 °C až 82 °C a pro kontaktní dobu 15 s je rozmezí prahu popálení 70
°C až 75 °C. -
Výběr a závěr (podle 5.6) Změřená
povrchová teplota je nad platným prahem popálení pro kontaktní dobu 1 s. Při
kontaktu s horkou střední částí může dojít k poranění kůže. To platí také pro
delší kontaktní doby 4 s a 15 s. -
Výsledek posouzení rizika (podle
5.7) Teplota střední části překračuje práh popálení. Existuje proto riziko
popálení. Pravděpodobnost kontaktu s rozehřátou střední částí je vysoká, je-li
žehlička používána dospělými osobami. Mají-li k žehličce přístup nezkušené malé
děti, je pravděpodobnost kontaktu s její střední částí také vysoká. Dotýká-li
se rozehřáté střední části nechráněná kůže, předpokládá se pouze její lehké
poranění, protože naměřená povrchová teplota je jen mírně nad prahem popálení
pro dospělé osoby. Celkem vzato, riziko popálení je nízké, jestliže žehličku
používají zkušené dospělé osoby. Mají-li k rozehřáté žehličce přístup nezkušené
děti, je riziko popálení vyšší v případě neúmyslného dotyku její střední části.
Toto riziko je však menší než riziko popálení při neúmyslném dotyku plátu
nezkušenými dětmi (viz text uvedený výše). -
Použití ochranných opatření (podle kapitoly
6) Aby se při práci s žehličkou vyloučilo riziko popálení, má se teplota
její střední části snížit pod práh popálení. Je možné uplatnit několik
technických řešení (výběr vhodného materiálu, izolace, povrchové členění atd.,
viz přílohu E). Mají se provést opatření zabraňující přístupu k žehličce
nezkušeným dětem. POZNÁMKA: Není-li změřená teplota povrchu střední
části 95 °C, ale jen 85 °C, nemusí se provádět žádná speciální ochranná
opatření vztahující se ke střední části. Je třeba pouze zabránit přístupu k
žehličce nezkušeným dětem. | | | |