Hodnocení dopadů havárií na životní prostředí

14.5.5.3 Hodnocení dopadů havárií na životní prostředí

MUDr. Marie Adámková, CSc. a kolektiv autorů

Nutnost hodnocení dopadů havárií na životní prostředí je dána historickými zkušenostmi a právně je zakotvena v zákoně č. 59/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Provozovatelé podniků zařazených do kategorie A nebo B tohoto zákona jsou povinni zpracovat analýzu rizik a mimo ocenění dopadů na lidské životy, zdraví a majetkové hodnoty by měli provést rovněž hodnocení dopadů havárií na životní prostředí.

Zákonem o prevenci závažných havárií jsou rovněž stanoveny limity, definující závažnou havárii v životním prostředí. Za závažnou havárií pro životní prostředí jsou považovány havárie způsobené nebezpečnou látkou, které mají za následek ekologickou újmu na:

• území chráněném podle zvláštních předpisů, tj. chráněných územích vyhlášených pásmech ochrany vodních zdrojů a pásmech ochrany zdrojů minerálních vod o rozloze stejné nebo větší než 0,5 ha,

• ostatním území o rozloze stejné nebo větší než 10 ha,

• toku řeky nebo vodního kanálu o délce stejné nebo větší než 10 km,

• vodní hladině jezera nebo nádrže, které nemají statut vodárenské nádrže podle zvláštního předpisu, o rozloze kontaminace dosahující nebo přesahující 1 ha,

• kolektoru, tj. saturované a nesaturované zóny v místě jímání nebo akumulace podzemních vod nebo znečištění podzemních vod o rozloze stejné nebo větší než 1 ha.

Pojem ekologická újma je definován zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, jako nepříznivá měřitelná změna přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo; jde o změnu na:

1. chráněných druzích volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin nebo přírodních stanovištích, která má závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany takových druhů nebo stanovišť s výjimkou nepříznivých účinků vyplývajících z jednání provozovatele, k němuž byl oprávněn podle § 5b, § 45i a § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny; kritéria pro posouzení významu účinků na dosahování nebo udržení příznivého stavu ochrany chráněných druhů a přírodních stanovišť jsou stanovena v příloze č. 3 zákona,

2. podzemních nebo povrchových vodách včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, která má závažný nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál, s výjimkou nepříznivých účinků v případech stanovených podle § 23a odst. 4 a 7 vodního zákona,

3. půdě znečištěním, jež představuje závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj.

Rovněž zákon č. 254/2001 Sb., krizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, definuje pojem havárie, z hlediska vodohospodářského, jako mimořádné závažné zhoršení nebo mimořádné závažné ohrožení jakosti povrchové nebo podzemní vody. Z tohoto pohledu je možné chápat environmentální dopad havárie jako možnost ohrožení složek životního prostředí účinky havarijního úniku nebezpečných látek.

Složky životního prostředí jsou podle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, následující: ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Pro účely hodnocení environmentálních dopadů havárií jde zejména o povrchové a podzemní vody, půdní prostředí a biotické prostředí.

Ohrožení životního prostředí je nejčastěji vyjadřováno zranitelností, která je opakem odolnosti životního prostředí vůči znečišťující látce. Míra škodlivosti nebezpečných látek je dána jejich nebezpečnými vlastnostmi, které mají význam pro kontaminaci složek životního prostředí.

Vzhledem k tomu, že parametry složek životního prostředí jsou velmi různorodé a často je nelze vyjádřit v jednoduchých jednotkách, je vhodné zranitelnost životního prostředí vyjadřovat indexy, stejně tak je praktické i výsledky analýzy uvádět v několika málo kategoriích, tedy opět jako indexy.

Hodnocení environmentálních dopadů havárií na životní prostředí je chápáno jako multikriteriální hodnocení parametru našeho okolí, při kterém jsou v úvahu brány množství a vlastnosti nebezpečných látek a charakteristiky složek životního prostředí, které vyjadřují jejich odolnost vůči nebezpečným látkám.

Jak vyplývá z předchozích odstavců, analýza rizik potenciální chemické havárie s dopadem do životního prostředí je složitý proces, což se odráží i v tom, že ve většině evropských zemí není vypracována metodika k tomuto hodnocení.

Česká republika je jednou ze zemí, kde takováto metodika existuje, a ve Věstníku MŽP 3/2003 jsou uvedeny hned dvě: ENVITech03 a H&V index.

První z uvedených metod je určena pro podzemní vody a horninové prostředí a pro ostatní složky životního prostředí není použitelná, metoda H&V index umožňuje hodnotit všechny složky, je však mnohem komplikovanější. Zmínka o obou metodách byla v kapitole 11 Příručky, zde uvedeme více podrobností o druhé z nich, H&V indexu. Pro detailní zpracování je možné využít plného textu metod, který je uveden na CD, které je nedílnou součástí každé aktualizace Příručky.

Z důvodů výše uvedených je metoda hodnocení potenciálních dopadů havárie na životní prostředí metodou indexovou. Pro hodnocení byla využita vždy maximálně pětistupňová stupnice, která není komplikovaná co do počtu kategorií a uživatel tak neztrácí přehlednost. Pět stupňů zároveň poskytuje dostatečný prostor pro zohlednění všech hodnocených parametrů.

Principy metody H&V index pro hodnocení dopadů havárií na životní prostředí

Stěžejním krokem při tvorbě metodiky pro hodnocení dopadů havárií na životní prostředí bylo definování kritérií, která mohou mít na průběh havárie a její důsledky vliv. Tato kritéria jsou následně logicky rozdělila do dvou kategorií, v závislosti na časové a prostorové proměnlivosti. Jde o kritéria předem definovaná (např. typické meteorologické podmínky) a kritéria proměnná, jako vlastnosti nebezpečné látky, technické parametry zařízení, zranitelnosti složek životního prostředí atd.

Jako proměnná kritéria jsou vybrány stěžejní vlastnosti, které ovlivňují závažnost havárie. Jde především o vybrané fyzikálně-chemické a ekotoxikologické vlastnosti nebezpečné látky, o množství látky uniklé do jednotlivých složek životního prostředí, o kategorie povrchových vod a biotického prostředí, o vlastnosti podzemních vod a půdního prostředí.

Jak vyplývá z tohoto výčtu vlastností a kategorií, výsledný dopad havárie na životní prostředí je funkcí různorodých parametrů a vlastností, které jsou definovány v různých rovinách. Zejména z tohoto důvodu je metoda založena na indexovém hodnocení dopadů havárie na životní prostředí. Indexy umožňují zhodnotit kombinaci zdánlivě neporovnatelných parametrů, dále pak nekladou vysoké nároky na uživatele metody a jejich výsledky jsou reprodukovatelné.

Výsledkem hodnocení dopadů havárií na životní prostředí jsou tedy indexy (kategorie závažnosti havárie) stanovené samostatně pro jednotlivé složky životního prostředí. Z havárií v minulosti, které měly dopad na životní prostředí, je patrné, že nejčastěji ohroženými složkami životního prostředí jsou povrchové vody, půdní prostředí, podzemí vody a ekosystémy.

Ohroženy jsou převážně účinky toxických či ekotoxických látek a méně pak látkami hořlavými. Výbušné látky, respektive výbuchy, mají zanedbatelný dopad na životní prostředí. Z uvedených důvodů jsou pro hodnocení dopadů havárií v životním prostředí samostatně analyzovány:

• povrchové vody ohrožené únikem toxické látky,

• podzemní vody ohrožené únikem toxické látky,

• půdního prostředí ohrožené únikem toxické látky,

• biotického prostředí ohrožené únikem toxické látky,

• biotického prostředí ohrožené účinkem hořlavé látky.

Mezi předem definovaná kritéria jsou v metodě H&V index zařazena zejména ta, která jsou proměnlivá v čase. Jde o aktuální meteorologické, sezonní a terénní podmínky. Tyto podmínky nelze v průběhu analýzy rizik předem předvídat. Nelze předem stanovit, jaká bude meteorologická situace v okamžiku havárie, nastane-li havárie v létě nebo v zimě, bude-li půda zmrzlá, jaké budou průtokové poměry v recipientech.

Pro tyto charakteristiky byly pro účely metodiky určeny standardní (neutrální) podmínky, se kterými je uvažováno.

Stejného principů využívají i další metody, které se v analýze rizik využívají a které hodnotí například potenciální ohrožení obyvatel. Neutrální meteorologické podmínky jsou pro účely metody definovány stejným způsobem jako při modelování havarijních dosahů účinků toxických látek na lidské životy a zdraví, tj. rychlost přízemního větru 3 m/s, teplota vzduchu 20 °C a třída stability D (konvekce).

Z pohledu geografických podmínek je uvažována svažitost terénu do 12 °. Členitost terénu není uvažována, neboť ji nelze při běžném modelování zohlednit. Sezonní podmínky jsou rovněž těžce zohlednitelné při výpočtech, proto platí zásada, že metodu nelze aplikovat v případě extrémních výkyvů průtoků řek, hloubky hladiny podzemní vody, výkyvů teplot a srážkových úhrnů.

Mezi kritéria "proměnná“ byla zařazena ta, která jsou proměnlivá prostorově a která lze pro uvažovaná zasažená území předběžně analyzovat.

Jde zejména o zranitelnost složek životního prostředí, jmenovitě půdního prostředí, povrchových a podzemních vod a biotického prostředí. Dále pak jsou mezi proměnlivé charakteristiky zařazeny ty vlastnosti, které mohou mít vliv na velikost úniku, mobilitu a nebezpečnosti látek v životním prostředí.

Množství nebezpečné látky

Množství nebezpečné látky, které může být při havárii uvolněno do jednotlivých složek životního prostředí, je určováno prostřednictvím scénářů havárií, které jsou nedílnou součástí každé analýzy rizik.

V případě, že tato analýza není k dispozici, například u přepravy nebo u provozovatelů, kteří nejsou zařazeni podle zákona č. 59/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pak bereme množství přítomné v největším ze zásobníků nebo z technologií.

Pro účely této metodiky, s využitím zkušeností již existujících metod pro hodnoceni dopadů havárií na lidské zdraví a majetek, jsou definovány následující…