dnes je 18.4.2024

Input:

Teorie managementu procesů

13.10.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2.1
Teorie managementu procesů

Doc. Ing. Alois Fiala, CSc.

Procesem rozumíme účelně a logicky vytvořenou posloupnost činností, kterými se mění vstupy na plánované výstupy, jež vykazují efekt pro zákazníka; přitom se využívají vhodné a přiměřené zdroje.

Terminologická norma ISO 9000:2000 uvádí definici procesu jako ,systém činností, který využívá zdroje pro přeměnu vstupů na výstupy‘.

Výstupem z procesu je "nějaký produkt“ - věc nebo poskytnutá služba. Podle jednoduché logické úvahy mají smysl takové produkty, které uspokojí "nějakého zákazníka“. Výstup z procesu - produkt - má určitou hodnotu, kterou získá během realizace procesu a kterou zákazník ocení. Procesy jsou proto v organizaci plánovány tak, aby směřovaly k přidávání hodnoty, a jsou realizovány za řízených podmínek. Proces můžeme tedy definovat takto:

Proces je systém činností, který využívá zdroje pro přeměnu vstupů na výstupy, jež mají efekt pro zákazníka.

Startem každého procesu je informace - pokyn k zahájení činnosti. Následuje vlastní činnost, která probíhá na základě dalších informací - recept, technologický postup, výzvy k hledání nového řešení. Tato činnost pokračuje tak dlouho, až podle informace - řešení dospělo k plánovanému výsledku, stav zpracovávaného předmětu dosáhl stanovené úrovně - je daný proces ukončen. Znamená to, že předmětem procesu může být informace, která se podle určeného postupu kombinuje s jinými informacemi, a výsledkem je nová informace (např. zpracováním pracovních výkazů a výkazu spotřebovaného materiálu podle stanoveného kalkulačního vzorce se vypočítá cena výrobku, k ní se opět dle stanovené metodiky vypočte DPH a napíše se faktura - vstupem jsou informace, výstupem je nová informace, a to kolik má zákazník do určitého termínu zaplatit na určený účet). Předmětem procesu může být materiál, který je postupně přeměňován (např. fyzikálními a/nebo chemickými transformacemi) - z polotovaru vznikne výrobek. I v tomto případě probíhá průběžná přeměna informace, která je provázená přeměnou materiálu.

Proces je realizován lidmi - hlavním zdrojem nutným k uskutečnění procesu. Lidé sdělují své požadavky, jiní lidé podle nich plánují produkty, odpovídající procesy, další lidé procesy realizují. Od pravěku se lidé naučili používat při práci různé nástroje a posléze stroje a jiná zařízení - obecně tyto zdroje označujeme jako infrastrukturu. Každý proces se uskutečňuje v nějakém prostředí - pracovní prostředí vytváří vhodné podmínky pro lidské zdroje, "technologické“ prostředí slouží strojům, aby optimálně probíhaly technologické operace atd.

Pojem "proces“ je v poslední době velmi frekventovaný, až to někdy budí dojem, že byl objeven až nyní. Avšak opak je pravdou.

První procesy v historii vesmíru patrně uskutečnil Hospodin, když stvořil svět a vše, co se na něm nachází - uskutečnil změnu tmy ve světlo, rozdělil vodstva a souši atd. Zcela pregnantním příkladem procesu je stvoření Evy - nejprve si definoval cíl, potom zvolil zdroj surovin (Adamovo žebro) a s použitím své osvědčené technologie (všemohoucnost stvořitele) vytvořil novou kvalitu - ženu. Přesto, že oplývá vševědoucností a všemohoucností, nepodcenil zpětnou vazbu, ale za každým krokem se ohlédl a zhodnotil výsledek - "i viděl Bůh, že je to dobré“; teprve potom přikročil k dalšímu tvoření.

Lidé si po vyhnání z ráje odnesli cennou zkušenost - jestliže něco chtějí, musejí vyvinout určité úsilí, aby toho dosáhli ("V potu tváře budeš dobývati chléb svůj!“). Poněvadž nebyli všemohoucí, museli pracovat. Poněvadž nebyli vševědoucí, ne vždy se jim dílo podařilo hned napoprvé. Žili ve světě, kde se děly věci bez jejich přičinění - rostly různé rostliny, které poskytovaly obživu, žila zde zvířata, která se dala ulovit a sníst. Jejich prvními procesy tedy byly sběr a lov - činnosti, které vykonávali s jasným cílem - uspokojit potřebu nasytit se. Růst rostlin a zvěře nemohli ovlivnit, takže se tím nezabývali (tyto procesy nadále zajišťoval stvořitel). Později si začali vyrábět nástroje, aby se mohli dostat k lepším částem rostlin a snáze lovit zvěř - zahájili zlepšování procesů, které je od té doby nepřetržité.

Zůstaneme-li ve světě lidí, můžeme prohlásit známou, ale ne vždy uvědomovanou pravdu - každý produkt je výsledkem "svého“ procesu. Vývoj v oblasti ekonomie a teorie řízení podniků vedl v minulém století ke zhromadňování výroby - náklady na přípravu výroby se lépe zhodnotí ve velké sérii, díky tomu lze přípravu ještě zintenzivnit a lépe získávat zákazníky proti konkurenci. Velké série ve spojení s ještě ne příliš náročnými požadavky zákazníků znamenaly, že určité procesy zůstávaly beze změny dlouhou dobu. Organizační struktura - rozmístění a rozdělení kompetencí lidských zdrojů, která byla původně navržena pro určitý proces, se stabilizovala. Na případné změny požadavků ze zákaznického okolí podniku se reagovalo spíše přemýšlením o změnách v organizační struktuře (např. snižováním počtu zaměstnanců), ale základní procesy zůstávaly bez podstatných změn. Tak se stalo, že proces jako původce každého produktu přestal být vnímán, pozornost se soustředila na pracovní funkce nebo spíše místa, zaměstnanec, který vykonával stereotypně jednu nebo několik operací ztratil povědomí o souvislosti celého procesu a jeho vztahu ke konečnému efektu - produktu a zákazníkovi. Zaměstnanec zařazený v rámci určité organizační jednotky byl hodnocen za plnění úkolů v tomto rozsahu (úkoly rozepsané pro organizační jednotku), ale ne ve vztahu k celkovému procesu. Časem se vytvořily mezi organizačními jednotkami bariéry - nejdříve informační (každá jednotka řešila své problémy), někdy i společenské (soupeření o nejlepší hodnocení vede k rivalitě až nepřátelství). Tím došlo k narušení kontinuity procesu. Pokud však organizace byla schopna dodávat na trh své produkty v množství, jež zajistilo plánované příjmy, nebyl vnímán problém. Nanejvýš se řešily jako vnitřní problémy např. nahromaděné palety s rozpracovanými polotovary, překážející na dopravních cestách, zásoby materiálu ve skladu atd. Byly řešeny jako problémy ekonomické, byly navrhovány reorganizace.

Koncem 20. století přestala zákazníkům vyhovovat sériová uniformita. Sice dále předpokládají sériovou úroveň kvality (myšleno jako důkladně připravenou, čili dobrou), ale k tomu požadují individuální provedení. Série znamená setrvačnost, individuální provedení vyžaduje pružnou reakci. Organizační struktura fixovaná na realizaci velkých sérií je těžkopádná, protože vnitřní předpisy stanovují určité neměnné postupy, jež musejí být dodrženy, přestože v některém případě jsou zbytečné až kontraproduktivní. Ovšem tlak zákazníků je neúprosný,

Nahrávám...
Nahrávám...