Jeden z našich manažerů při přestávce na kávu upadl na zem, těžce dýchal a upadal do stavu bezvědomí spojeného s křečí těla. Poskytli jsme mu první pomoc, uložili do stabilizované polohy a zavolali záchranku. Lékař mu poskytl ošetření a konstatoval, že se jedná o vyčerpání organismu.
Druhý den zaměstnanec navštívil ošetřujícího lékaře, který na neschopence uvedl diagnózu "psychické vyčerpání". Z mého pohledu se nejedná o pracovní úraz. To, že si zaměstnanec dobrovolně ukládá více práce a úkolů, než je schopen splnit, není vina zaměstnavatele. Klasifikoval jsem to jako ošetření na pracovišti, provedli jsme zápis do knihy úrazů a dále jsem to neřešil. Postupoval jsem správně, nebo ne?…