20.2.3.1
Postup a příklady certifikace systémů managementu
Ing. Monika Becková
Pojmem certifikace podnikatelská veřejnost označuje, jak už bylo
zmiňováno dříve, celý proces vedoucí k získání certifikátu, ať už systému nebo
výrobku, tj. včetně vlastní přípravy, auditu a samotného obdržení certifikátu
osvědčujícího shodu se zavedenými požadavky podle některé normy (směrnice). Na
dozorové audity se zpravidla v první fázi zcela zapomíná. Ve skutečnosti jde o
nepřesné použití tohoto označení. Podle normy ČSN EN ISO/IEC 17021:2007 "Posuzování shody - Požadavky na orgány provádějící audit a certifikaci
systémů managementu“ slouží nestranná certifikace jako jeden ze zásadních
prostředků pro poskytnutí záruky, že organizace uplatňuje určitý systém řízení.
Již v úvodu této normy je doslova řečeno, že certifikace systému managementu
(organizace) poskytuje nezávislé ověření, že tento systém "... je:
NahoruNezávislé ověření
-
ve shodě se specifikovanými požadavky,
-
schopen trvale dosahovat stanovenou politiku a
cíle,
-
efektivně uplatňován“ .
Jednotlivé kroky vedoucí k získání takovéto záruky - certifikátu -
jsou zhruba následující:
-
rozhodnutí vedení firmy o nutnosti (vhodnosti)
certifikace,
-
zvážení postupu k přípravě a získání certifikátu,
-
posuzování (a certifikace) nezávislým certifikačním
orgánem,
-
(udržování certifikátu v platnosti prostřednictvím dohledu
certifikačního orgánu).
Co představují jednotlivé kroky již bylo zmíněno ve zkratce v
úvodní kapitole, budeme se jim tedy nyní věnovat podrobněji se zahrnutím
konkrétních situací.
1) Rozhodnutí o nutnosti certifikace na základě
předchozí analýzy situace
NahoruRozhodnutí o nutnosti certifikace
Upřesněme si několik typických důvodů, které byly nastíněny v
předchozích kapitolách a které dnes vedou firmy k podstoupení celého toho
poměrně složitého a nákladného procesu, směřujícího k získání certifikátu:
-
potřeba uspořádat strukturu organizace, ujasnit si cíle,
strategii, odpovědnosti, pravomoci, předejít potenciálním problémům, jako je
opakování nekvalitních výrobků, opakovaná ztráta zákazníka atd. Tato fáze
zákonitě přichází např. při přerodu malé rodinné firmy typu fyzické osoby na
právnickou osobu ("s. r. o.“ apod.), kdy s větším počtem zaměstnanců,
zákazníků, větším objemem zakázek nestačí jeden člověk (obvykle majitel) sám
již vše řídit a o všem rozhodovat. Základní podmínkou úspěchu je v takovém
případě chuť a odvaha majitele přenést odpovědnost na podřízené pracovníky;
-
snaha zvýšit prestiž firmy v oborech, kde většina konkurentů
certifikát jakosti či jiný má;
-
potřeba vyhovět zákazníkovi, obvykle větší firmě, která si
klade certifikaci systému managementu jako podmínku pro uzavření obchodního
vztahu;
-
požadavek zadavatele v případě výběrového řízení na veřejnou
zakázku (týká se zejména stavebních firem, ale i řady dalších oborů).
Nahoru2) Zvážení postupu k získání certifikátu
Před zahájením vlastního postupu přípravy si vedení firmy musí
umět včas odpovědět na tři základní otázky. Další postup je potom závislý na
odpovědích na ně, resp. konkrétních možnostech firmy:
-
Kolik máme na přípravu času?
-
Kolik můžeme do přípravy finančně investovat?
-
Jakého pracovníka s potřebnou kvalifikací máme pro přípravu
projektu k dispozici?
-
Jaká je průměrná úroveň znalostí a schopností našich
zaměstnanců?
Následující jednoduché příklady vycházejí z této jednoduché
analýzy. Vycházíme přitom z obecně popsaného postupu přípravy ve čl. 20/2.1
"Příprava k certifikaci“.
Příklad č. 1
Cílová skupina: manažeři firem, kteří nemají čas a/nebo
nemají zaměstnance s potřebnou kvalifikací a mohou si na druhé straně dovolit
investovat prostředky do kvalitní a komplexní spolupráce.
Předpoklad: výběr kvalitní poradenské firmy.
Postup:
-
Poradce vypracuje kompletní dokumentaci podle požadavků
příslušné normy.
-
Poradce proškolí zaměstnance nebo alespoň představitele
vedení (pro jakost, EMS apod.).
-
Poradce za spolupráce představitele vedení zorganizuje
uplatnění požadavků v praxi vaší firmy.
-
Poradce provede interní audit.
-
Poradce vybere (doporučí) certifikační orgán.
-
Poradce bude přítomen při certifikačním auditu.
-
Poradce bude spolupracovat při udržování certifikátu v
platnosti.
Příklad č. 2
Cílová skupina: manažeři či majitelé firem, kteří
nechtějí investovat velké částky do komplexní spolupráce a mohou pověřit
některého ze svých zaměstnanců úkolem více spolupracovat na zavedení
systému.
Předpoklad: zkušenosti některého ze zaměstnanců s danou
normou (normami, požadavky, technikami atd.), praxe v oblasti příslušného
systému managementu.
Postup:
-
Poradce pomůže klíčovému zaměstnanci (manažerovi jakosti
apod.) zpracovat harmonogram další práce.
-
Poradce pomůže s vytvořením dokumentace, ta je pak tvořena
buď ve spolupráci s manažerem jakosti nebo přímo jím samostatně.
-
Poradce v případě potřeby proškolí další zaměstnance a/nebo
interní auditory.
-
Poradce v případě požadavku provede interní audit
-
V případě potřeby (požadavku) zajistí poradce certifikační
orgán a bude přítomen při certifikačním auditu; jeho přítomnost není nezbytně
nutná, pokud podíl manažera firmy na zavádění systému byl významný.
Příklad č. 3
Cílová skupina: manažeři či majitelé firem, kteří
nechtějí investovat do trvalejší spolupráce s poradenskou firmou.
Předpoklad: zaměstnanci se znalostmi o požadované normě
(systému managementu), menší firma s jednoduchými procesy, dostatek času na
přípravu a studium.
Postup:
-
studium požadavků (školení),
-
zpracování dokumentace (možno využít vzorové dokumenty,
které jsou v řadě poradenských firem k dispozici a které si lze upravit podle
potřeby),
-
další postup podle kroků popsaných již dříve v
kapitole"Příprava k certifikaci“.
Ať tak či onak, s poradcem či bez něj, vyplatí se zamyslet se nad
následujícími postřehy:
Nejčastější omyly v oblasti poradenství a
certifikace
NahoruOmyly
V oblasti poradenství a certifikace se opakovaně setkáváme s
několika typickými omyly, polopravdami a nesprávnými předpoklady, které vedou k
mnohdy nereálným očekáváním majitelů firem a v konečném důsledku k jejich
rozčarování z výsledku. S cílem zamezit budoucí nespokojenost, ale i varovat
před někdy neprofesionálním počínáním některých poradců, s jejichž negativními
důsledky se v praxi setkáváme, uvádíme několik takových poznatků:
-
Systém řízení je váš, nikoli poradenské firmy. Proto
neočekávejte, že pokud bude systém zaveden takřka úplně bez vaší účasti, že
bude funkční nebo dokonce přínosný pro řízení vaší firmy.
-
Vybudovat efektivní systém managementu nějakou dobu trvá.
Neočekávejte, že se smysluplný výsledek projeví po 2 nebo 3 týdnech "zavádění“.
Zavedení systému řízení podle některé ze systémových norem znamená určitou
změnu, zásah do dosavadního chodu a tato změna se musí "usadit“ a po čase
případně upravit podle dosavadních zkušeností. Jde o živý systém, který musí
reagovat na potřeby firmy a vyvíjet se současně s měnícími se vnějšími a
vnitřními podmínkami. Certifikací tedy proces nekončí.
-
Znalost norem a principů, na kterých je založen model "ISO“ a
podobné, včetně odborné znalosti příslušného odvětví podnikání, vyžaduje
dostatek zkušeností, stejně jako praxi a analyticko-systémový způsob myšlení.
To všechno není možné získat ihned. Neočekávejte, že poradce, který nemá žádnou
nebo skoro žádnou praxi, bude dostatečně zkušený a schopný praktických
řešení.
-
Pravidlo "nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné
věci,“ platí i zde. Kvalita, odbornost a zkušenosti se nezískají zadarmo.
Nečekejte, že za minimum nákladů a dva týdny zavádění získáte na svou stranu
skutečného odborníka a profesionála. V lepším případě četl normu ISO.
-
Certifikační auditor bude klást otázky vám, nikoli poradci,
právě proto, že jde o váš systém řízení, vaši firmu. Bez vaší účasti a
orientace v problematice to nepůjde.
-
Ne vše, co se dozvíte od nezkušeného poradce, je pravda. Norma
ISO 9001 opravdu nepožaduje registr právních požadavků formou
dvacetistránkového seznamu ani jednatel nemusí sám sebe jmenovat do funkce
PVJ.
NahoruJaký má vlastně certifikace smysl?
NahoruSmysl certifikace
V některých oblastech je tato otázka zcela irelevantní. Máme na
mysli ty oblasti, kde je certifikace (ať už výrobků, nebo systémů řízení
výroby) povinná, daná právními požadavky. Že certifikace má smysl v oblasti
volné sféry, tedy nepovinná (někdy označovaná jako komerční), je zřejmé z výše
uvedených důvodů vedoucích firmy k certifikaci. Koneckonců, nikdo zatím
nevymyslel lepší metodu, jak získat věrohodný důkaz o splnění oprávněně
očekávaných požadavků zákazníků v oblasti jakosti, ochrany oprávněného zájmu
(ŽP, BOZP apod.).
Jaká je situace v oblasti komerční certifikace na trhu v ČR,
můžeme zjistit z nejrůznějších registrů a seznamů certifikovaných firem
jednotlivých certifikačních orgánu. Podle informací dostupných např.
prostřednictvím internetu je v současnosti v ČR kolem 8000 organizací
certifikovaných podle jednotlivých norem pro systémy managementu. Ne všechny
certifikační orgány dávají tyto údaje z obavy před konkurencí k dispozici,
navíc tato zcela jednoduchá statistika nebere v úvahu počty podnikatelských
subjektů v jednotlivých oborech, aby bylo možno určit procentuální podíl, ale
pro určitou představu o situaci v ČR to stačí.
Pro zajímavost je v tabulce uvedena vždy i oblast norem
(specifikací), jejichž požadavky lze v příslušném oboru uplatnit (implementovat) a podle kterých lze certifikovat, resp. které jsou
určeny pro posuzování a certifikaci třetí stranou, tedy certifikačním orgánem.
Ze stejného důvodu zde není např. zmíněna norma ISO 9004, neboť není určena k
certifikaci, stejně jako např. model EFQM či EMAS.
Vysvětlivky:
Jaké systémy lze certifikovat v příslušných oborech, je tedy
zřejmé z následujících vysvětlivek k tabulce:
-
ČSN EN ISO 9001:2001: Systémy managementu jakosti -
Požadavky,
-
ČSN EN ISO 14001:2005 : Systémy environmentálního
managementu - Požadavky,
-
OHSAS 18001:1999: Systémy managementu bezpečnosti
práce a ochrany zdraví při práci - Specifikace,
-
SCC - standard používaný pro hodnocení a certifikaci
systémů řízení bezpečnosti (Safety Checklist for Contractors),
-
SJ PK - systém jakosti pozemních komunikací
(způsobilost pro provádění stavebních a silničních prací v oboru pozemních
komunikací v rozsahu podmínek stanovených metodickým pokynem MD ČR čj.
23614/96-230),
-
ISO/TS 16949:2002: Systémy managementu jakosti -
Zvláštní požadavky na používání ISO 9001:2000 v organizacích zajišťujících
sériovou výrobu a výrobu náhradních dílů v automobilovém průmyslu,
-
ČSN EN ISO 13485:2003: Zdravotnické prostředky -
Systémy managementu jakosti - Požadavky pro účely předpisů,
-
CFCS 1004:2005 - Spotřebitelský řetězec lesních
produktů - Požadavky (C-o-C),
-
ČSN ISO/IEC 27001:2006: Informační technologie -
Bezpečnostní techniky - Systémy managementu bezpečnosti informací -
Požadavky,
-
ČSN EN ISO 22000:2006: Systémy managementu
bezpečnosti potravin - Požadavky na organizaci v potravinovém řetězci,
-
HACCP - Systém kritických bodů (Hazard Analysis and
Critical Control Points).
Přiřazení jednotlivých norem k určitým oborům tabulky není
samozřejmě dogma, kterého je nutno se držet. Vychází ze zkušeností na trhu ČR s
jednotlivými druhy certifikace. Normy ISO 9001, ISO 14001 a specifikace OHSAS
18001 jsou aplikovatelné v jakémkoli oboru, ať jde o výrobu, či poskytování
služeb. Stejně tak systém managementu bezpečnosti informací se teoreticky může
aplikovat v jakékoli firmě, která pracuje s informacemi (což je samozřejmě v
podstatě jakákoli organizace), ale neočekává se nárůst zájmu o tuto certifikaci
u firem, jejichž předmětem podnikání není primárně zpracovávání informací či
nakládání s citlivými údaji. Naproti tomu jsou zcela specifické požadavky
aplikovatelné na jednu nebo pouze několik specifických oblastí výroby (např.
výroba zdravotnických prostředků, svařování apod.).
Z tabulky je také vidět, že největší počet certifikovaných
organizací je (zřejmě z důvodů nutnosti organizací splnit požadavky jak
zadavatelů veřejných zakázek, tak velkých firem, které zadávají práci zase jen
certifikovaným dodavatelům) v následujících třech oborech:
-
stavebnictví (celkem 2146 subjektů),
-
malo- a velkoobchod (celkem 1654 subjektů),
-
architektonické a inženýrské činnosti (celkem 1193
subjektů).
3) Popis procesu posuzování a
certifikace
NahoruPopis procesu posuzování
Certifikační činnosti zahrnují:
-
audit systému managementu
-
vlastní certifikaci, tj. potvrzení shody systému managementu
organizace formou udělení certifikátu.
Obecný popis vlastního postupu posuzování a certifikace je uveden
v předchozích odstavcích (viz postupový diagram procesu certifikace). V dalším
textu se zaměříme spíše na příklady konkrétních situací, které mohou nastat
během auditu anebo jsou spojené s udělením certifikátu, se zaměřením na
jednotlivé fáze (etapy) posuzování a certifikace.
NahoruCertifikační orgány
Certifikační orgány, které tuto službu poskytují, jsou obvykle
dnes již vesměs akreditovány některým z národních akreditačních orgánů. Rozdíl
bývá pouze v tom, zda jde o akreditační orgán ČR (Český institut pro
akreditaci, o. p. s.), nebo o jiný, zahraniční akreditační orgán (takové mají v
ČR zpravidla dceřinou společnost, která vystupuje jako zdánlivě samostatný
certifikační orgán, někdy také skutečně se samostatnou akreditací v ČR, o
udělení certifikátu - o samotné certifikaci žadatele - rozhoduje certifikační
orgán v zahraničí, tedy matka, to mívá často vliv jednak na cenu celé
certifikace, jednak na nemalé administrativní průtahy spojené s vystavením
certifikátu).
Požadavky kladené na certifikační orgány v průběhu akreditace jsou
v podstatě obdobné i díky tomu, že ČIA je signatářem mezinárodních dohod o
akreditaci (EA, MLA, IAF). Z toho vyplývá, že všechny (akreditované)
certifikační orgány by měly dodržovat stejný postup posuzování a certifikace a
ověřovat shodu se stejnými požadavky kriteriálních norem principiálně stejným
způsobem.
Následující odstavce si kladou za cíl podat ucelenou informaci o
vlastním postupu certifikačních orgánů při certifikaci systémů managementu
obecně s tím záměrem, aby manažeři firem usilujících o certifikaci mohli
porovnat tento postup s postupem, jehož byli případně účastni, nebo se na něj
mohli před certifikací "své“ firmy připravit.
Zopakujme si, že celý proces posuzování (bývá označován pojmem
audit) se řídí v principu požadavky normy ISO 19011 a zahrnuje tyto fáze:
-
žádost o certifikaci organizace (zpracovává žadatel o
certifikaci - firma - na formulářích certifikačního orgánu),
-
příprava certifikačního orgánu na posuzování (úloha
certifikačního orgánu, zahrnuje i posouzení dokumentace žadatele),
-
posuzování na místě (audit na pracovištích ve firmě)
-
vyjasnění případných neshod,
-
certifikace (závěrečné formality, udělení certifikátu).
A. Žádost o certifikaci
Je to formální vyjádření snahy získat certifikát shody firmy -
žadatele o certifikaci. Obsah bývá zpravidla obdobný, liší se pouze formou a
následným způsobem uzavření smluvního vztahu. Formuláře žádostí spojených
většinou s podrobnějším dotazníkem má většina certifikačních orgánů na
internetu nebo na vyžádání v sekretariátu.
B. Příprava certifikačního orgánu na posuzování
Tato etapa zahrnuje následující kroky:
-
přiřazení konkrétních auditorů a technických expertů
pro posuzování podle jejich znalostí a odbornosti (tzv. "odborné
způsobilosti“), určení vedoucího týmu auditorů; to znamená rozhodnutí, kdo bude
konkrétně audit provádět,
-
zpracování plánu posuzování na místě (tzv. plán auditu
obsahuje jména zúčastněných osob jednak z řad auditorů, jednak z řad posuzované
organizace - žadatele o certifikaci, dále časovou a věcnou náplň auditu,
autorizaci - datum a podpis zpracovatele plánu, kterým je vedoucí auditor, a
obvykle i prostor pro formální vyjádření souhlasu žadatele o certifikaci s
plánem,
-
předání (zaslání) návrhu plánu žadateli o certifikaci k
vyjádření (ten má mít dostatek času k vyjádření souhlasu či případného
nesouhlasu s plánem auditu; minimálně 1 týden až 14 dní před zahájením auditu
na místě),
-
posouzení referenčních podkladů pro audit (pod tímto
pojmem rozumíme kriteriální normu, tedy normu, podle níž má být posouzena shoda
a poté udělen certifikát; dále zejména dokumentaci žadatele - certifikační
orgány chtějí obvykle zaslat příručku, organizační schéma, případně další
dokumenty od žadatele o certifikaci pro prvotní posouzení v kanceláři
certifikačního orgánu),
-
někdy tato etapa končí zhotovením tzv. zprávy z posouzení
dokumentace.
Poznámka: Jestliže má auditovaný námitky k jakémukoliv
ustanovení v plánu auditu, pak tyto námitky mají být ihned oznámeny
certifikačnímu orgánu. Případné námitky mají být vyřešeny ještě před provedením
auditu a auditovaná organizace má mít právo se k složení auditního týmu a
časovému uspořádání auditu vyjádřit ještě před zahájením auditu! Znamená to, že
konečný plán auditu získá konečnou formu až na základě jeho projednání s
účastníky. C. Posuzování na místě
Tato etapa (nazývaná audit) zahrnuje následující kroky: