Příloha A Směrnice jako "návod k návodu"

1001

Příloha A Směrnice jako "návod k návodu"

Ing. Monika Becková

 NahoruPříloha A Směrnice jako "návod k návodu"

Směrnice má pouze jednu – Přílohu A, informativní, jejíž celý název zní: "Další návod pro auditory k plánování a provádění auditů". Jelikož sama Směrnice je, jak jsme již zmiňovali, jakýmsi návodem, jedná se v podstatě o další "návod k návodu". Některé její části přímo navazují na vlastní články Směrnice (tzn., že v textu Směrnice je uveden odkaz na příslušnou část Přílohy A), některé ne. K čemu auditory tato Příloha tedy navádí, je ve stručnosti popsáno v této lekci. Na rozdíl od ní ale sama Příloha A příliš konkrétních praktických příkladů neobsahuje.

Krátký komentář k Příloze A Směrnice:

Jedná se o "další návod pro auditory k plánování a provádění auditů a zahrnuje celkem 18 oblastí. V jednotlivých částech najdeme doplnění návodu v textu Směrnice v kap. 5 a 6, i když někdy zde příliš dalších informací není.

A.1 Používání metod auditu:

Příloha A.1 navazuje přímo zejména na odst. 5.4.2 a), 5.4.4 b), 5.5.1 c), 5.5.3 a 6.4.5.

Přehled vhodných metod je uveden v tabulce A.1. Je zde také interaktivní metoda pozorování "na dálku".

Metodu auditu obecně vybírá osoba odpovědná za řízení programu auditů (MK) již při vytváření ročního programu auditů a za její efektivní použití odpovídá vedoucí týmu auditorů během auditu.

Metody jsou rozděleny do skupin:

• Na místě x na dálku

• Za vzájemného působení mezi jedinci x bez vzájemného působení mezi jedinci

Pozn.: k metodám auditu lze přiřadit i dotazování, pozorování, statistické metody (o těch se Směrnice zmiňuje), dále grafické metody, metody skupinového rozhodování a benchmarking; pomocnými technikami je analýza a syntéza, abstrakce, modelování, indukce a dedukce a analogie (o těch se ale Směrnice nezmiňuje).

A.2 Procesní přístup k auditování:

Příloha A.2 navazuje na odst. 5.4.2 a).

Použití "procesního přístupu" je požadavek pro všechny normy systému managementu. Auditoři by měli vědět, že audit systému managementu představuje v souhrnu auditování procesů organizace a jejich interakcí (všechno souvisí se vším). To znamená, že auditujeme procesy a jejich vzájemné působení, nikoli jednotlivé požadavky bez souvislostí.

A.3 Odborný úsudek:

Příloha A.3 nenavazuje přímo na žádný článek Směrnice, ale odkazuje se na něj řada dalších částí Přílohy A, ve kterých nabádá k použití odborného úsudku auditorem.

Auditoři mají uplatňovat "odborný úsudek a vyhnout se soustředění se na specifické požadavky každé kapitoly normy na úkor dosahování zamýšleného výsledku". Některé požadavky nelze snadno posoudit, pokud jde o srovnání mezi požadavkem a stavem věci. V těchto situacích by auditoři právě měli umět používat svůj odborný úsudek. To znamená nelpět na dílčím důkazu, ale posuzovat požadavky jako celek za použití rozumného úsudku

A.4 Výsledky výkonnosti:

Příloha A.4 nenavazuje přímo na žádný článek Směrnice.

Auditoři by se měli zaměřit na zamýšlený výsledek SM. Přestože procesy a to, co dosahují, jsou důležité, důležitý je výsledek SM a jeho výkonnost. Důležité je také zvážit úroveň integrace různých systémů řízení a jejich zamýšlených výsledků. Absence procesu nebo dokumentace může být důležitá ve vysoce rizikové nebo složité organizaci, ale v jiných organizacích nemusí být tak významná. To znamená, že důležitý je nejen detail, ale (zejména) celkový výsledek.

A.5 Ověřování informací:

Příloha A.5 navazuje na odst. 5.4.4 i), 6.3.1, 6.4.6, 6.4.7.

Pokud jde o informace, mají být:

• Úplné

• Správné

• Konzistentní

• Aktuální

To znamená, že auditujeme důvěryhodnost, integritu, poskytnutí objektivních důkazů ohledně úplnosti, správnosti, konzistence a aktuálnosti dokumentovaných informací, se zohledněním požadavků na bezpečnost informací.

A.6 Vzorkování:

Příloha A.6 navazuje na odst. 6.3.2.1 b) a 6.4.7.

Nachází se zde rozsáhlý komentář rozdělený do třech následujících částí:

A.6.1 Obecně

• Vzorkování se použije, když není proveditelné nebo efektivní zkoumat všechny informace (což je skoro vždy, nebo přinejmenším hodně často, alespoň při auditu systému managementu nebo procesu, který je na principu vzorkování v podstatě založen);

• Tento způsob auditu představuje proces výběru méně než 100 % položek z celkového souboru dat (např. určitý počet výrobků z celkového souboru zakázek pro audit ve výrobě; nebo určitý počet personálních složek z celkového počtu zaměstnanců pro personální audit apod.), který následně auditujeme; velikost vzorku lze kdykoli upravit podle toho, jakým směrem se ubírají zjištění z auditu;

A.6.2 Vzorkování založené na úsudku auditora

• Při této metodě se použije odborný odhad, výsledek závisí do značné míry na kompetencích a zkušenosti týmu auditorů; je to častější metoda používaná při auditování systémů managementu než následující.

A.6.3 Statistické vzorkování

• V tomto případě má být zpracován plán vzorkování;

• Jedná se o proces výběru vzorku založený na teorii pravděpodobnosti a předpokládá znalosti v této oblasti.

A.7 Auditování souladu v systémech managementu:

Příloha A.7 nenavazuje přímo na žádný článek Směrnice.

Auditní tým má při auditu systému managementu prověřit, zda auditovaná organizace má účinné…