Hodnocení rizik v malých a středních podnicích

5.3.3

Hodnocení rizik v malých a středních podnicích

Ing. Antonín Dušátko

Riziko vyjadřuje pravděpodobnost vzniku a zároveň závažnost následku případné nežádoucí události, to znamená, že riziko (R) je funkcí dvou základních parametrů: pravděpodobnosti (P) a důsledku (D), vyjádřeno matematicky

R = P x D.

Nejjednodušší způsob, jak provádět v praxi hodnocení a řízení rizika spočívá v pěti krocích:

1. Vyhledat nebezpečí.

2. Rozhodnout, kdo může být nebezpečím ohrožen a jak k tomu může dojít.

3. Vyhodnotit riziko vyplývající z nebezpečí a rozhodnout, zda jsou existující preventivní opatření dostačující nebo zda jsou potřebná další opatření.

4. Zaznamenat výsledky.

5. Stanovit termíny pro přezkoumání hodnocení rizika a jeho korekce, pokud k tomu bude důvod.

K tomuto hodnocení je vhodné připravit předem formulář, např. protokol prohlídky pracoviště – objektu, kam budou zaznamenána všechna zjištění a opatření. Hodnocení může být provedeno různými formami, které závisí na získaných informacích, možnostech posuzovatelů, a také na účelu hodnocení a druhu ohrožení.

Pro běžnou praxi lze použít tzv. bodovou metodu, která určí stupeň velikosti rizika podle stupně pravděpodobnosti a velikosti důsledku. Posuzovatel musí určit (kvalifikovaně odhadnout), jaká je pravděpodobnost, že nehoda vznikne. Může být vyjádřena poměrnými hodnotami (častá, příležitostná, zřídkavá apod.) nebo číslem – nehoda například vznikne jedenkrát za určitý počet jevů (cyklů, výrobků) nebo časových jednotek. V praxi se používá i pojem četnost výskytu. Mezi pojmy četnost a pravděpodobnost není rozdíl v obsahu, pouze ve formě vyjádření. Pravděpodobnost se vyjadřuje všeobecně, například v procentech. Četnost vyjadřuje intenzitu výskytu jevu, která byla určena analýzou vyhodnocených nebo předpokládaných negativních jevů. Četnost je možné vyjádřit celým číslem, na příklad 10^-5 znamená, že negativní jev se vyskytne jednou za 100 tisíc jevů.

Při odhadování pravděpodobnosti je třeba vycházet z údajů úrazovosti z minulosti či úrazovosti v podobných provozech nebo na podobných zařízeních, ze statistických údajů spolehlivosti a z kvalifikovaných odhadů odborníků. Při tomto odhadu je třeba brát v úvahu různé faktory, které pravděpodobnost nehody mohou ovlivnit:

• měřitelné faktory, jako je čas expozice nebezpečí, parametry systému (například rychlost stroje), nebo rychlost vzniku události,

• neměřitelné faktory, jako je lidský faktor (kvalifikace, stres, selhání člověka apod.), úroveň údržbářských činností, úroveň kontrolních, revizních a zkušebních činností, spolehlivost bezpečnostních opatření, rozpoznatelnost existence nebezpečí.

Bodová metoda může používat několik stupňů pravděpodobnosti, často se jich používá pět (viz tabulku):

Stanovení pravděpodobnosti vzniku nebezpečné události

(podle příručky Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v malých a středních podnicích, MZ ČR, SZÚ, Swedish National Labour Market Board, Swedish Work Environment Authority, 2004)

Důsledek případné nežádoucí události

Důsledek nehody vyjadřuje stupeň nebo závažnost možného poškození či škody. Při odhadování důsledku je třeba vycházet

• ze závažnosti úrazu nebo jiného poškození zdraví,

• z rozsahu poškození (například jedna osoba nebo více osob),

• z velikosti věcné škody,

Příklad bodové metody pro hodnocení důsledku negativního jevu je uveden v pětistupňové škále:

Hodnocení stupně (závažnosti) možného úrazu, nebo škody

(podle příručky Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v malých a středních podnicích,MZ ČR, SZÚ,Swedish National Labour Market Board, Swedish Work Environment Authority, 2004)

Určení hodnoty rizika

Kombinace pravděpodobnosti a důsledku negativního jevu určuje hodnotu rizika. Podle bodové metody je možné sestavit matici, která je bodovým vyjádřením rizika:

Maticové vyjádření rizika
(podle příručky Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v malých a středních podnicích, MZ ČR, SZÚ, Sweedish National Labour Market Board, Sweedish Work Environment Authority, 2004)

Následně je třeba zjištěné hodnoty rizika zařadit do čtyř skupin podle jejich přijatelnosti. Zařazení do skupin je stejně jako u kategorizace prací podkladem pro přijímaní nápravných opatření v závislosti na stupni rizika.

Určení hodnoty rizika
(podle příručky Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v malých a středních podnicích, MZ ČR, SZÚ, Swedish National Labour Market Board, Swedish Work Environment Authority, 2004)

 NahoruKategorizace prací

V České republice je zaveden systém kategorizace prací (prováděcí vyhláškou k zákonu o ochraně veřejného zdraví), který je podle rizika rozděluje do čtyř kategorií. Kategorizace prací umožňuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže zaměstnanců takovými faktory, které ze zdravotního hlediska rozhodují o kvalitě pracovních podmínek a které jsou charakteristické pro danou práci na konkrétním pracovišti a pro míru zabezpečení ochrany zdraví pracovníků. Účelem kategorizace je získat objektivní a srovnatelné podklady, zejména pro určení rizikových prací, optimalizaci pracovních podmínek, a pro racionální opatření k odstranění nedostatků v zabezpečení ochrany zdraví při práci. Hodnocena je rizikovost těchto faktorů: prach, chemické látky, hluk, ultrazvuk, vibrace, neionizující záření, elektromagnetické pole, fyzická zátěž, pracovní poloha, mikroklima, psychická a senzorická (zraková) zátěž, práce s biologickými činiteli.

Pro zařazování prací do jednotlivých kategorií jsou vypracovány metody měření jednotlivých faktorů a kritéria pro hodnocení získaných výsledků. První kategorie není zvláště vymezena, druhá a třetí kategorie jsou definovány rozpětím hygienických limitů, přičemž ve druhé kategorii nesmí být překročen přípustný limit. Čtvrtá kategorie není definována u faktorů jako pracovní poloha, zátěž chladem, psychická a zraková zátěž. Práce spojená s expozicí několika faktorům je zařazena do kategorie odpovídající nejhůře hodnocenému faktoru. Zařazení prací do kategorie rizika je prováděno na návrh zaměstnavatele nebo…