dnes je 16.7.2024

Input:

Příloha I směrnice 2006/42/ES, Část 4 - Definice

30.10.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.2.5.7.10.1 Příloha I směrnice 2006/42/ES, Část 4 – Definice

Dr. Ing. Rostislav Suchánek a kolektiv autorů

Definice zvedání

V definici výrazu „zvedání“ znamená výraz „břemeno“ jednu osobu či skupinu více osob nebo předměty či množství volně loženého materiálu, jež se přemisťují najednou. Výraz „břemeno“ nezahrnuje části samotného strojního zařízení.

Výraz „v daném okamžiku na jiné výškové úrovně“ znamená, že výraz „zvedání“ popisuje pohyb nebo sled pohybů břemen zahrnující zvedání nebo spouštění nebo obojí. Zvedání a spouštění znamená změnu výškové úrovně v kolmém svislém směru a také v šikmém směru.

Výraz „v daném okamžiku“ znamená, že strojní zařízení určené k přemisťování předmětů, tekutin, materiálů nebo osob souvislým pohybem, například na dopravních pásech nebo potrubím, se nepovažuje za strojní zařízení provádějící „zvedání“ v tomto smyslu a že se na ně nevztahují požadavky stanovené v části 4 přílohy I.

Běžné přemisťování materiálů stroji pro zemní práce, například rýpadel nebo nakládačů, se nepovažuje za zvedání. Proto se na stroje pro zemní práce, které se používají pouze za tímto účelem, nevztahuje část 4 přílohy I. Požadavky části 4 přílohy I se však vztahují na stroje pro zemní práce, jež jsou navrženy a vybaveny rovněž pro zvedání břemen.

Definice vedeného břemena

„Vedené břemeno“ je břemeno umístěné na nosných částech, které se pohybuje po vodicích lištách, kolejnicích nebo lanech, a břemeno, jež je zvedáno strojním zařízením s příslušenstvím, které posunuje nosnou část podél předem stanovené trajektorie, jako je například nůžkový mechanismus. Výraz „vedené břemeno“ se ale nevztahuje na strojní zařízení, jako například portálové jeřáby nebo kolejové věžové jeřáby, jež jsou vedena pohyby samotného strojního zařízení, pohyby břemene však nesledují předem stanovenou trajektorii.

Definice součinitele bezpečnosti

Výraz „součinitel bezpečnosti“ se vztahuje na pevnost nosných součástí zdvihacího strojního zařízení, příslušenství pro zdvihání nebo vyměnitelných přídavných zařízení pro zdvihání. Pevnost těchto součástí je zásadní pro bezpečnost při zvedání, proto musí být tyto součásti dimenzovány s koeficientem bezpečnosti, na nějž se v části 4 přílohy I odkazuje jako na „součinitel bezpečnosti“. Součinitelem bezpečnosti nosné součásti je aritmetický poměr mezi maximálním zatížením, jemuž je možno danou součást vystavit, aniž by došlo k destrukci a stanoveným maximálním provozním zatížením, které nesmí být překročeno při používání. V příslušných harmonizovaných normách se na „součinitel bezpečnosti“ odkazuje jako na minimální sílu při přetržení dotyčné součásti. Součástí se součinitelem bezpečnosti 5 je součást, jejíž minimální síla při přetržení je 5násobkem maximálního provozního zatížení.

Definice zkušebního koeficientu

Výraz „zkušební koeficient“ se používá při statických a dynamických zkouškách přetížením. Těmito zkouškami se ověřuje, že zdvihací strojní zařízení, příslušenství pro zdvihání nebo vyměnitelná přídavná zařízení pro zdvihání budou při zvedání s maximálním provozním zatížením, pro něž jsou navržena, fungovat správně a bez poškození.

Definice statické zkoušky

Statická zkouška je jednou ze zkoušek k ověření integrity strojního zařízení pro zdvihání před jeho uvedením do provozu. Statické zkoušky se používají u vlastního zdvihacího strojního zařízení, u příslušenství pro zdvihání a vyměnitelných přídavných zařízení pro zdvihání.

Definice dynamické zkoušky

Dynamická zkouška je zkouškou používanou k ověření integrity a správného fungování zdvihacího strojního zařízení po jeho smontování. Dynamické zkoušky se používají u vlastního zdvihacího strojního zařízení a u vyměnitelných přídavných zařízení pro zdvihání.

Definice nosné části

„Nosná část“ je částí strojního zařízení, jako jsou klece, stoly, plošiny nebo sedačky, na nichž nebo v nichž jsou umístěna břemena skládající se z nákladů, osob nebo nákladů a osob, která mají být vyzdvižena.

Ochrana před mechanickým nebezpečím

Nebezpečí vyplývající z nedostatečné stability

Požadavek stanovený v tomto oddíle doplňuje požadavek uvedený v oddíle 1.3.1 přílohy I, který stanoví, že strojní zařízení, jeho součásti a příslušenství musejí být dostatečně stabilní bez rizika převrácení během dopravy, montáže, demontáže a jiné činnosti týkající se strojního zařízení. Požadavek je použitelný na zdvihací strojní zařízení v užším smyslu, na vyměnitelná přídavná zařízení pro zdvihání a případně na bezpečnostní součásti, jež jsou instalovány k zajištění bezpečnosti při zvedání. Výrobce musí zajistit stabilitu zdvihacího strojního zařízení při provozu i mimo provoz, během předpokládaných poruch součástí a během statických, dynamických a funkčních zkoušek.

V návodu k používání musejí být upřesněny podmínky, za nichž strojní zařízení splňuje požadavky na stabilitu. Tyto podmínky mohou zahrnovat například maximální sklon svahu, maximální rychlost větru a odolnost povrchu, na němž je strojní zařízení používáno. Současně musí výrobce poskytnout potřebné pokyny k instalaci, pokud závisí stabilita strojního zařízení na instalaci v místě používání.

Zajištění stability provádí výrobce strojního zařízení ve třech krocích podle zásad zajišťování bezpečnosti stanovených v oddíle 1.1.2. V prvním kroku zajišťuje vlastní stabilitu strojního zařízení. V druhém kroku, pokud přetrvává riziko ztráty stability, je nutno zabudovat potřebná ochranná zařízení a vybavení, aby se zabránilo převrácení strojního zařízení. V tomto ohledu musí výrobce uvážit předvídatelné nesprávné použití strojního zařízení, které může vyvolat nebezpečí převrácení. Potřebná ochranná opatření mohou zahrnovat například instalaci stabilizátorů, omezovačů rychlosti, zařízení pro kontrolu polohy, zařízení pro kontrolu přetížení a klopného momentu a zařízení pro kontrolu náklonu. V třetím kroku, v případě zbytkových rizik, jež nelze prostřednictvím těchto zařízení zcela vyloučit, musejí být poskytnuty potřebné indikátory, například rychloměry, sklonoměry a měřiče rychlosti větru a potřebné informace, výstrahy a pokyny, aby obsluha mohla předejít situacím, které by během jednotlivých etap doby životnosti strojního zařízení mohly vést k jeho převrácení.

Výrobce musí provést zkoušky stability, jež jsou obvykle stanoveny v příslušných harmonizovaných normách pro konkrétní kategorie strojních zařízení. K příkladům zkoušek stability patří zkoušky na nakloněné rovině a dynamické zkoušky stability. V případě jednorázové výroby musejí být tyto zkoušky provedeny u každého stroje. U sériové výroby se jedná o zkoušky typu. Tyto zkoušky nemusejí být provedeny nezávislou zkušebnou. U zdvihacího strojního zařízení, na něž se vztahuje ES přezkoušení typu nebo postupy komplexního zabezpečování jakosti, mohou zkoušky provést oznámené subjekty.

Ve vnitrostátních předpisech týkajících se inspekcí zdvihacích strojních zařízení za provozu mohou být stanoveny zkoušky, které nelze zaměňovat se zkouškami stability provedenými za účelem ověření shody strojního zařízení se základními požadavky stanovenými ve směrnici o strojních zařízeních.

Kolejové dráhy a vodicí dráhy

Požadavek stanovený v oddíle 4.1.2.2 zahrnuje zdvihací strojní zařízení pohybující se po vodicích drahách nebo kolejových drahách, jako jsou zdvihací strojní zařízení používaná na železničních cestách, portálové jeřáby, jeřáby pro manipulaci s kontejnery, přístavní jeřáby, některé věžové jeřáby a některé závěsné pracovní plošiny.

Vykolejení je možno zabránit rozhraním mezi vodícími nebo kolejovými drahami a pojížděcí části strojního zařízení a vybavením strojního zařízení ochrannými zařízeními proti vykolejení, například zařízením odklízecím překážky z kolejí. Pokud existuje při vykolejení nebezpečí převrácení strojního zařízení nebo jeho pádu z podpěry, je nutno instalovat zařízení, která tomu zabrání. Příkladem takového zařízení jsou mechanické omezovače, které zamezují pádu kolejové závěsné pracovní plošiny z podpěry při opuštění koleje pojíždějící částí.

Pokud nejsou koleje, na nichž má být instalováno zdvihací strojní zařízení, součástí dodávky, musejí být v pokynech k instalaci poskytnutých výrobcem uvedeny vlastnosti vodicích nebo kolejových drah a jejich základů. Strojní zařízení určené pro provoz na existujících železničních cestách musí být navrženo s přihlédnutím k vlastnostem kolejí na těchto železničních cestách.

Mechanická pevnost

Požadavek oddílu 4.1.2.3 se týká zdvihacích zařízení v užším smyslu, vyměnitelných přídavných zařízení pro zdvihání, příslušenství pro zvedání a případně bezpečnostních součástí instalovaných k zajištění bezpečnosti při zvedání. Tato strojní zařízení jsou na základě své funkce opakovaně mechanicky namáhána a opotřebovávána, kvůli čemuž hrozí riziko pádu břemene nebo převrácení či zřícení zdvihacího strojního zařízení. Požadavek oddílu 4.1.2.3 doplňuje obecný požadavek týkající se rizika destrukce během provozu.

Konstruktér musí zajistit pevnost součástí a souborů strojních zařízení s přihlédnutím k předpokládaným podmínkám používání během všech etap doby životnosti. Pokud jsou v návrhu stanovena určitá omezení týkající se podmínek používání, například rychlost větru, extrémní teploty nebo maximální sklon, musejí se přijmout opatření v souladu se zásadami zajišťování bezpečnosti stanovenými v oddíle 1.1.2, aby bylo strojní zařízení používáno pouze ve stanovených mezích. Konstruktér musí brát v úvahu i únavu a opotřebení. Protože únava a opotřebení závisejí na době a intenzitě používání strojního zařízení, musejí být hypotézy použité při návrhu strojního zařízení v souladu s pokyny výrobce na četnost a druh inspekcí a preventivní údržbu strojního zařízení. Kritéria a výpočty pro výměnu částí podléhajících opotřebení musejí být založeny na hypotézách týkajících se doby životnosti strojního zařízení.

Statické zkoušky

Mechanická pevnost – statické zkoušky

Statické zkoušky přetížením se provádějí na zdvihacím strojním zařízení, příslušenství pro zdvihání a vyměnitelném přídavném zařízení pro zdvihání. Výpočet pevnosti a stability při návrhu a konstrukci strojního zařízení musí zohledňovat zkušební koeficient použitý při statické zkoušce přetížením, jíž bude strojní zařízení podrobeno. Tento požadavek má zajistit, aby při maximálním provozním zatížení nedošlo k poškození strojního zařízení, a poskytnout určité bezpečnostní rozpětí při používání. Koeficient statické zkoušky se používá při závěrečných zkouškách úplného strojního zařízení. Je odlišný od součinitele bezpečnosti, který se použije při dimenzování nosných součástí strojních zařízení podle oddílu 4.1.1.

Koeficienty statické zkoušky musejí zajišťovat odpovídající úroveň bezpečnosti. Volba zkušebního koeficientu musí být proto založena na posouzení rizika výrobcem. Zkušební koeficienty v oddíle 4.1.2.3 nemusejí být vhodné u určitých kategorií zdvihacích strojních zařízení nebo příslušenství pro zdvihání. Zkušební koeficienty uvedené v oddíle 4.1.2.3 by se měly použít, nejsou-li vhodnější zkušební koeficienty uvedeny v příslušné harmonizované normě nebo řádně odůvodněny v technické dokumentaci výrobce.

Statické zkoušky přetížením provedené za účelem ověření shody strojního zařízení se základními požadavky stanovenými ve směrnici o strojních zařízeních nenahrazují zkoušky zdvihacích strojních zařízení, které mohou být stanoveny ve vnitrostátních předpisech. Statické zkoušky přetížením nemusejí provádět nezávislé zkušebny. U zdvihacího strojního zařízení, na něž se vztahuje ES přezkoušení typu nebo postupy komplexního zabezpečování jakosti, můžou zkoušky provést oznámené subjekty.

Dynamická zkouška

Mechanická pevnost – dynamická zkouška

Dynamické zkoušky se provádějí na zdvihacím strojním zařízení a vyměnitelném přídavném zařízení pro zdvihání.

Zkušební koeficient použitý pro dynamickou zkoušku musí zajistit odpovídající úroveň bezpečnosti. Volba zkušebního koeficientu musí být proto založena na posouzení rizika výrobcem. Zkušební koeficient uvedený v oddíle 4.1.2.3 nemusí být vhodný pro určité kategorie zdvihacích strojních zařízení nebo příslušenství pro zdvihání. Uvedený zkušební koeficient by se měl použít, pokud není vhodnější zkušební koeficient uveden v příslušné harmonizované normě nebo řádně odůvodněn v technické dokumentaci výrobce. Použití příslušné harmonizované normy, která stanoví takovýto alternativní zkušební koeficient, je předpokladem shody.

Dynamické zkoušky provedené za účelem ověření shody strojního zařízení se základními požadavky stanovenými ve směrnici o strojních zařízeních nejsou totožné se zkouškami zdvihacích strojních zařízení, jež mohou být stanoveny ve vnitrostátních předpisech. Dynamické zkoušky nemusejí provádět nezávislé zkušebny. U zdvihacího strojního zařízení, na něž se vztahuje ES přezkoušení typu nebo postupy komplexního zabezpečování jakosti, můžou zkoušky provést oznámené subjekty.

Kladky, bubny, kola, lana a řetězy

V oddíle 4.1.2.4 přílohy I jsou stanovené požadavky na kladky, bubny, kola, lana a řetězy zabudované do zdvihacího strojního zařízení nebo vyměnitelného přídavného zařízení pro zdvihání. Požadavky stanovené v prvním a druhém odstavci týkající se kompatibility kladek, bubnů a kol s lany a řetězy, které lze použít, mají zajistit, aby lana a řetězy nepodléhaly přílišnému opotřebení kvůli ohnutí kolem kladek, bubnů nebo kol a také aby lana nebo řetězy nespadly z kladek, bubnů nebo kol, kolem nichž jsou navinuty. V příslušných harmonizovaných normách jsou

Nahrávám...
Nahrávám...