dnes je 2.12.2022

Input:

Standardizační prostředí

13.10.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

19.2.1
Standardizační prostředí

Doc. Ing. Jiří Zeman, DrSc.

Volný pohyb zboží, služeb v mezinárodním měřítku, tak jak je pojímán v liberálním tržním prostředí, je zaštítěn Světovou obchodní organizací (WTO - World Trade Organization)[1]. V současné době je členem WTO 148 států a 30 dalších se statusem pozorovatelů. Česká republika je členem od 1. 1. 1995. WTO přijímá společná pravidla, kterými se členské země řídí při realizování svých výrobních, exportních a obchodních aktivit. Součástí základních ustanovení je zřeknutí se diskriminačních postupů v obchodních vztazích mezi členskými státy, např. v uplatňování celních barier (GATT - General Agreement on Tariffs and Trade, GATS - General Agreement on Trade in Services). Součástí je i agenda týkající se odstraňování technických barier obchodu (Agreement on Technical Barriers to Trade). Organizace deklaruje významný příspěvek mezinárodních standardů a systémů ověřování shody k dosažení vyšší efektivnosti výroby a pohybu zboží v mezinárodním obchodu. Zároveň požaduje, aby tvorba nových standardů či aktualizace již existujících respektovala přijatá pravidla a nekladla překážky volnému obchodu, včetně nepřípustnosti diskriminace rozvojových zemí. V oblasti technických informačních systémů používání mezinárodních standardů podporuje:

  • schopnost aplikace technických informací k dosažení vyšší technické úrovně výrobku - produktu, jakosti, spektra použitelnosti, uplatnění na konkurenčně náročných trzích při minimalizaci výrobních a provozních nákladů, dosažení cílových efektů,

  • mechanismy elektronické distribuce a vzájemného sdílení věcných technických informací a dokumentace,

  • transfer sofistikované struktury charakteristických informací pro rozhodovací a řídicí procesy.

Zásady přijaté WTO jsou v tomto smyslu obsaženy v Agreement on Technical Barriers to Trade, čl. 2 [2]. Ukládají centrálním vládám členských států povinnost přijmout příslušná legislativní opatření k naplnění zmíněných zásad. Vláda České republiky v tomto duchu přijala usnesení č. 895 z 18. 9. 2002 [3].

Standardizační prostředí je tedy soubor normativů, které jsou pro dané tržní prostředí legislativně závazné, a to ať již jejich závaznost vyplývá z národní legislativy, nebo z legislativy odvozené z mezinárodních úmluv a závazků a členství v mezinárodních organizacích (WTO, NATO, EU aj), nebo ze smluv přijatých zainteresovanými subjekty.

Definované standardizační prostředí je nedílnou součástí smluvních vztahů při dodávkách zboží a služeb, součástí akvizičních procesů v národních i mezinárodních dimenzích, a je tedy i součástí legislativních opatření při vymáhání plnění uzavřených smluv, objednávek a jiných forem v obchodním styku.

Mezinárodní standard

Mezinárodní, všeobecně respektovaný standard, má tyto věcné znaky:

  • charakterizuje současnou minimální technickou úroveň akceptovanou v mezinárodním tržním prostředí,

  • umožňuje tvorbu zpětné vazby mezi analýzou vstupních dat a finální jakostí produktu, přispívá k eliminaci nadbytečných prvků při formulaci akvizičních zadání, kontraktačních jednání ap.,

  • usnadňuje transparentní globální kooperaci manažerských týmů, modifikuje konkurenční prostředí a motivuje dynamický rozvoj výrobců a poskytovatelů služeb a zároveň zvyšuje všeobecnou úroveň znalostí a zkušeností při návrhu, vývoji a následných inovacích,

  • vytváří podmínky pro homogenní (vzájemně kompatibilní) standardizační prostředí,

  • vytváří podmínky pro vznik databází technických informací a jejich vzájemné (elektronické) sdílení,

  • odstraňuje překážky vyplývající z jazykových bariér a nebezpečí chybných jazykových překladů a jejich interpretací.

Dalšími průvodními znaky mezinárodních standardů jsou:

  • standardy jsou obecně volně dostupné a jsou, kromě jiných forem, bezprostředně distribuovány elektronicky (současně převážně na komerční bázi s udáním ceny) (většina uživatelů postupně opouští tištěné formy a přechází na interní elektronickou distribuci),

  • správce standardu a distributor je mezinárodně obecně uznávanou autoritou (např. ASTM, SAE, ISO, NATO, EU),

  • za řízení standardů (tj. za poskytování aktuálních a platných verzí) je odpovědný správce, a to většinou pomocí speciálních služeb, jako je on-line databáze standardů s informacemi o jejich platnosti nebo zasílání informací o vydání či zrušení standardů v zákazníkem vybraných oborech (často tříděných podle respektovaných logistických schémat [12]),

  • standardy jsou průběžně aktualizovány a doplňovány tak, aby byly v souladu se zvyšováním technické úrovně produktů, zejména pak v profilujících se oborech, jako jsou letecká výroba, bezpečnost a spolehlivost energetických zařízení aj.,

  • standardy pokrývající dílčí oblasti jsou vzájemně kompatibilní a komplementární (např. jakost materiálů podle SAE AMS je kompatibilní se způsobem ověřování vlastností podle ASTM, České obranné standardy (ČOS) jsou kompatibilní se standardizačními dohodami NATO STANAG, resp. MIL ap.),

  • standardy jsou obecně akceptovány relevantními mezinárodními institucemi (WTO, EU, EASA - European Aviation Safety Agency, FAA - Federal Aviation Agency, NATO ap.) a jsou jimi respektovány při správních řízeních, jako např. certifikace způsobilosti leteckého provozu (viz též Úřad pro civilní letectví ČR (UCL), resp. zákon č. 219/1999 Sb.).

Katalog národních standardizačních center v rámci EU je v odkazu [4]. Další významnější systémy lze vyhledat na www síti. V rámci EU se stále více prosazuje (nevládní) systém ISO - International Organization for Standardization [9]. Uplatnění některých národních standardizačních systémů v mezinárodním měřítku odpovídá efektivnosti příslušných národních ekonomik a jejich síly prosazovat se v mezinárodním obchodu (např. BS - British Standards, DIN). Udržování národních standardizačních systémů, v globálním měřítku méně významných, je neefektivní, jejich aplikace je neperspektivní a v konkurenčním prostředí i riziková (lokálně např. CSN včetně modifikací ČSN EN ISO).

Významnou skutečností je stále se prohlubující provázanost specifických vojenských standardů se standardy civilními, a to na bázi výše uvedených pravidel kompatibility. Jak již bylo uvedeno, většina standardů je v gesci správců na komerční bázi. Dosud jedinými výjimkami jsou správci vojenských standardů (kromě utajovaných), kteří poskytují bezplatný přístup k obrovskému počtu technických standardů, garantujících deklarovanou technickou úroveň. Je to především databáze ASSIST, jejímž garantem je Department of Defense (DoD) [5] a databáze DEF STAN britského ministerstva obrany [6]. Konečně to je rozsahem skromnější knihovna standardů NATO [7] a národní distributor ČOS [8].

Homogenní standardizační prostředí

Aktivity nadnárodních průmyslových či jiných komplexů, kooperujících s velkým počtem různorodých subdodavatelů, jejichž existence není časově stabilní, různorodost měnících se teritorií kompletace dodávek a konečného adresáta, následných servisů, výroby náhradních dílů a garancí spolehlivosti a životnosti, vyplývající z uzavřených smluv, jsou jednoznačným argumentem pro aplikaci homogenního standardizačního prostředí. Základní prvky již byly zmíněny v předchozí kapitole.

Co se pod tímto pojmem skrývá? Technická úroveň produktu, realizovaného projektu, jakost a stabilita poskytovaných služeb, to vše představuje složitý soubor nejrůznějších pravidel, technických údajů, technické dokumentace, provozních příruček, servisních návodů ap. Efektivní vytváření takovýchto komplexů

Nahrávám...
Nahrávám...