dnes je 30.9.2022

Input:

Systém řízení výroby z pohledu logistiky

11.1.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.5.12
Systém řízení výroby z pohledu logistiky

Prof. Ing. František Němec, Ph.D.

K základním funkcím logistiky výroby, výrobní logistiky, patří účinný systém řízení výroby, který je založený na plánování výroby, především na účelném naplánování systému toků materiálů, energie a pracovních sil. Úlohou výrobního plánování je vytvoření podmínek pro zajištění technicky bezporuchového, hospodárného průběhu výrobního procesu při současném zabezpečení příznivých pracovních podmínek. Za hlavní cíle lze považovat:

  • optimální výrobní a materiálové toky,

  • příznivé (bezpečnostní) pracovní podmínky,

  • optimální vytížení ploch a prostorů,

  • pružnost při využívání kapacit (budov, zařízení, ostatních prostorů podniku).

Jelikož je obvykle nutno vzít do úvahy velký počet nákladových položek, je řešení problému optimalizace zpravidla velmi komplexní a rozsáhlé. Řada optimalizačních algoritmů zavádí do řešení často jen jednu nákladovou veličinu, např. dopravní náklady. Další problém spočívá v tom, že je zde nutno respektovat kromě kvantifikovatelných položek, tedy nákladově vyčíslitelných cílů, také nekvantifikovatelné nebo obtížně kvantifikovatelné cíle.

Ke kvantifikovatelným cílům zde patří minimalizace dopravních nákladů, nákladů na udržování provozních ploch a prostorů a nákladů na rozmístění pracovišť (změnu jejich stanovišť).

Úplné eliminace dopravních nákladů lze dosáhnout návazným uspořádáním a prostorovým rozmístěním provozních prostředků, které umožňuje přímé předávání zpracovaných předmětů.

Pokud nelze podobné, prostorově koncentrované uspořádání a instalování provozních prostředků realizovat, musí se volba stanovišť uskutečnit přinejmenším tak, že se umožní nasazení nejefektivnějších dopravních zařízení na trasách s největší dopravní náročností.

U meziskladů můžeme rozeznávat plánované a neplánované sklady. Plánované mezisklady ve výrobním procesu slouží k zajištění plynulosti pracovních postupů. Neplánované mezisklady mají své opodstatnění v odstraňování nedostatků, podmíněných poruchami nebo závadami.

Prostřednictvím výrobkově orientovaného rozdělení kapacit - z hlediska kompletního zpracování součástí a montážních skupin - je možno v uspořádání a rozmístění pracovišť dosáhnout rovněž snížení nákladů na meziskladování, podmíněného jak úsporami pracovních postupů, tak na úseku jejich řízení. Jednak je možno upustit od meziskladování v důsledku prostorové blízkosti strojů a zařízení a jednak lze docílit zvýšenou dispoziční spolehlivost při řízení výroby zabezpečováním plynulosti výrobních postupů.

Kalkulace nákladů na provozní prostory je u plánování rozvoje a výstavby nezbytná. Skládá se z fixních nákladů (odpisy a nájem budov) a nákladů na provoz budov, kam spadají mzdové a materiálové náklady, jakož i daně a pojistné dávky. Prostorové náklady pak dostaneme jako součet jednotlivých nákladových druhů. Dodatečné prostorové náklady mohou vznikat v důsledku vědomě nedostatečného vytížení prostorů s ohledem na jiné, více prioritní cíle. Patří sem zejména tvorba rezervních ploch, které se dostávají do plánu za účelem zabezpečení adaptivní pružnosti (flexibility) v reakci na sociální, ekonomické a technické směry vývoje. Výše nákladů na změnu stanoviště je závislá na počtu provozních prostředků, které jsou v případě přestavby postiženy provedenými změnami.

Plánovací a dispoziční aktivity probíhají v logistickém řetězci v podniku většinou v rámci počítačem podporovaného systému plánování a řízení výroby (PPS - systémy). Ukazuje se, že jednotlivé koncepce PPS mohou pokrýt požadované funkce jen částečně, a proto je třeba v konkrétním případě vyžadovat určitý metodický mix. V rámci plánování a řízení výroby jsou pokryty následující funkce:

Plánování výroby s plánováním výrobního programu (určení výrobků, které budou vyráběny, a to podle druhu, množství, termínu), plánováním potřeby (určení dílů a sestav, které mají být vyrobeny, jakož i materiálu, který má být dodán) a plánováním termínů a kapacit (určení termínu, zadávání a odvádění).

Řízení výroby s dispozicemi ohledně zakázky (uvolnění zakázky do výroby podle plánovaného termínu výroby, a to na základě prověrky pohotovosti nutných materiálů, sestav a nástrojů a kvality), a to s dohledem nad zakázkou.

Cíle nasazení systémů PPS

  • zásadní neměnitelnost termínu,

  • vysoké a rovnoměrné využití kapacit,

  • krátká průběžná doba,

  • nízké stavy zásob,

  • nízké zásoby na pracovišti,

  • vysoká dodavatelská pohotovost,

  • vysoká informační pohotovost,

  • vysoká flexibilita,

  • nízké opatřovací náklady,

  • vysoká pohotovost materiálu,

  • zvýšení plánovací jistoty.

Plánování výrobního programu

Plánování výrobního programu představuje východisko pro každé plánování průběhu výroby a je současně základem pro všechny další plánovací kroky, které musí probíhat v těsném souladu s odbytem. Přitom platí, že možné konflikty mezi přáním odbytu (např. krátké dodací lhůty při vysokém stupni zachování dodávek) a cíli výroby (např. vysoké, plné využití kapacit) musí být řešeny tak, aby bylo zajištěno z hlediska podniku celkové optimum. Kvalita plánování výrobního programu ovlivňuje do značné míry účinnost celkového systému PPS a zejména také logistické náklady v rámci řízení výroby.

V rámci plánování výrobního programu se stanoví konkrétní výrobky podle druhu, množství a termínu. Přitom se jedná o primární potřebu, která obsahuje předpokládanou potřebu výrobků a náhradních dílů na trhu. Primární potřeba, obsažená ve výrobním programu, je vytvořena již přijatými a předpokládanými zakázkami. Zadané zakázky mohou zahrnout jak zakázky zákazníků, tak interní vývojové zakázky (při vývoji nových výrobků). Prognóza budoucích zakázek je založena na následujících elementech, které by měly být spolu spojeny a být v rovnováze.

Odhad prodeje na základě očekávaného chování známých i potenciálních zákazníků v jednotlivých odbytových regionech a pravděpodobnost zadání zakázek. Zde se zejména bere v úvahu poptávka zákazníků, která je k dispozici.

Analýza tržních reakcí na prodejní opatření (např. reklama, změny cen, změna kvality) na vybraných testovacích trzích. Následně lze určit prognózu změn očekávaných zakázek vzhledem k cílenému úsilí marketingu.

Extrapolace minulosti se provádí pomocí matematických prognostických postupů. Tyto postupy vycházejí z předpokladu, že plánovaná budoucnost se bude chovat stejně jako minulost.

Takové prognostické postupy umo žňuje např. jednoduché, klouzavé a vážené určení průměru, exponenciální vyrovnání 1. a 2. stupně nebo regrese. Časový prostor prognózy, a tím i plánovací přesnost, závisí zejména na vztahu průběžné doby k požadovanému času dodávky. Jestliže je průběžná doba kratší než požadovaný čas dodání, pak může být přímo vyráběno podle přání zákazníků, jestliže je delší, pak je vhodná prognóza.

Nedostatečná kvalita tržních prognóz je často odvozována z toho, že se pokoušíme určit pro jednotlivé varianty finálních výrobků pravděpodobné odbytové množství. V důsledku toho se pak odchylují údaje o skutečné potřebě na nejnižších dispozičních stupních od hodnot daných prognózami. Naproti tomu je často splněna plánovaná hodnota pro celý odbytový program (pro všechny varianty). Proto se osvědčuje, aby byl plánován rozsah odbytu v prvém kroku pro přehledný počet skupin výrobků, a teprve ve druhém kroku je možno vytvářet prognózy na stupni jednotlivé položky (výkresového čísla).

Plánování množství materiálové potřeby se týká:

  • stanovení hrubé potřeby materiálu,

  • stanovení čisté potřeby materiálu,

  • propočtu objednávky materiálu.

Stanovení hrubé materiálové potřeby

V rámci určování potřeby se stanoví, jaké druhy materiálu, v jaké množství budou v podniku zapotřebí během plánovacího období. Je možno rozlišit různé druhy potřeby. Zatímco za primární potřebu označujeme očekávanou potřebu finálních výrobků a náhradních dílů, představují všechny suroviny, díly a sestavy, které jsou nutné pro zajištění primární potřeby, sekundární potřebu. Terciární potřebu představují požadavky na pomocný a provozní (režijní) materiál. Podle toho, zda stavy zásob na skladě bereme v úvahu při určování potřeby či nikoliv, hovoříme o hrubé potřebě (= primární, sekundární, terciární) nebo o čisté potřebě (= hrubá potřeba po odečtení použitelných zásob).

Základním úkolem při určování hrubé potřeby je odvození primární, sekundární a terciární potřeby. Pro stanovení potřeby máme tři možnosti:

  • orientace na program,

  • stochastické metody určení potřeby,

  • subjektivní

Nahrávám...
Nahrávám...