5.5.12
Systém řízení výroby z pohledu logistiky
Prof. Ing. František Němec, Ph.D.
K základním funkcím logistiky výroby, výrobní logistiky, patří účinný systém řízení výroby, který je založený na plánování výroby,
především na účelném naplánování systému toků materiálů, energie a
pracovních sil. Úlohou výrobního plánování je vytvoření podmínek pro
zajištění technicky bezporuchového, hospodárného průběhu výrobního procesu při
současném zabezpečení příznivých pracovních podmínek. Za hlavní cíle lze
považovat:
-
optimální výrobní a materiálové toky,
-
příznivé (bezpečnostní) pracovní podmínky,
-
optimální vytížení ploch a prostorů,
-
pružnost při využívání kapacit (budov, zařízení, ostatních
prostorů podniku).
Jelikož je obvykle nutno vzít do úvahy velký počet nákladových
položek, je řešení problému optimalizace zpravidla velmi komplexní a
rozsáhlé. Řada optimalizačních algoritmů zavádí do řešení často jen jednu
nákladovou veličinu, např. dopravní náklady. Další problém spočívá v tom, že je
zde nutno respektovat kromě kvantifikovatelných položek, tedy nákladově
vyčíslitelných cílů, také nekvantifikovatelné nebo obtížně
kvantifikovatelné cíle.
Ke kvantifikovatelným cílům zde patří minimalizace dopravních
nákladů, nákladů na udržování provozních ploch a prostorů a nákladů na
rozmístění pracovišť (změnu jejich stanovišť).
Úplné eliminace dopravních nákladů lze dosáhnout návazným
uspořádáním a prostorovým rozmístěním provozních prostředků, které umožňuje
přímé předávání zpracovaných předmětů.
Pokud nelze podobné, prostorově koncentrované uspořádání a
instalování provozních prostředků realizovat, musí se volba stanovišť
uskutečnit přinejmenším tak, že se umožní nasazení nejefektivnějších
dopravních zařízení na trasách s největší dopravní náročností.
U meziskladů můžeme rozeznávat plánované a neplánované sklady.
Plánované mezisklady ve výrobním procesu slouží k zajištění plynulosti
pracovních postupů. Neplánované mezisklady mají své opodstatnění v
odstraňování nedostatků, podmíněných poruchami nebo závadami.
Prostřednictvím výrobkově orientovaného rozdělení kapacit - z
hlediska kompletního zpracování součástí a montážních skupin - je možno v
uspořádání a rozmístění pracovišť dosáhnout rovněž snížení nákladů na
meziskladování, podmíněného jak úsporami pracovních postupů, tak na úseku
jejich řízení. Jednak je možno upustit od meziskladování v důsledku prostorové
blízkosti strojů a zařízení a jednak lze docílit zvýšenou dispoziční
spolehlivost při řízení výroby zabezpečováním plynulosti výrobních postupů.
Kalkulace nákladů na provozní prostory je u plánování rozvoje
a výstavby nezbytná. Skládá se z fixních nákladů (odpisy a nájem budov) a
nákladů na provoz budov, kam spadají mzdové a materiálové náklady, jakož i daně
a pojistné dávky. Prostorové náklady pak dostaneme jako součet jednotlivých
nákladových druhů. Dodatečné prostorové náklady mohou vznikat v důsledku
vědomě nedostatečného vytížení prostorů s ohledem na jiné, více prioritní cíle.
Patří sem zejména tvorba rezervních ploch, které se dostávají do plánu za
účelem zabezpečení adaptivní pružnosti (flexibility) v reakci na sociální,
ekonomické a technické směry vývoje. Výše nákladů na změnu stanoviště je
závislá na počtu provozních prostředků, které jsou v případě přestavby
postiženy provedenými změnami.
Plánovací a dispoziční aktivity probíhají v logistickém
řetězci v podniku většinou v rámci počítačem podporovaného systému plánování a
řízení výroby (PPS - systémy). Ukazuje se, že jednotlivé koncepce PPS mohou
pokrýt požadované funkce jen částečně, a proto je třeba v konkrétním případě
vyžadovat určitý metodický mix. V rámci plánování a řízení výroby jsou pokryty
následující funkce:
Plánování výroby s plánováním výrobního programu (určení
výrobků, které budou vyráběny, a to podle druhu, množství, termínu), plánováním
potřeby (určení dílů a sestav, které mají být vyrobeny, jakož i materiálu,
který má být dodán) a plánováním termínů a kapacit (určení termínu, zadávání a
odvádění).
Řízení výroby s dispozicemi ohledně zakázky (uvolnění zakázky
do výroby podle plánovaného termínu výroby, a to na základě prověrky
pohotovosti nutných materiálů, sestav a nástrojů a kvality), a to s dohledem
nad zakázkou.
NahoruCíle nasazení systémů PPS
-
zásadní neměnitelnost termínu,
-
vysoké a rovnoměrné využití kapacit,
-
krátká průběžná doba,
-
nízké stavy zásob,
-
nízké zásoby na pracovišti,
-
vysoká dodavatelská pohotovost,
-
vysoká informační pohotovost,
-
vysoká flexibilita,
-
nízké opatřovací náklady,
-
vysoká pohotovost materiálu,
-
zvýšení plánovací jistoty.
NahoruPlánování výrobního programu
Plánování výrobního programu představuje východisko pro každé
plánování průběhu výroby a je současně základem pro všechny další plánovací
kroky, které musí probíhat v těsném souladu s odbytem. Přitom platí, že možné konflikty mezi přáním odbytu (např. krátké dodací lhůty při
vysokém stupni zachování dodávek) a cíli výroby (např. vysoké, plné využití
kapacit) musí být řešeny tak, aby bylo zajištěno z hlediska podniku celkové
optimum. Kvalita plánování výrobního programu ovlivňuje do značné míry účinnost
celkového systému PPS a zejména také logistické náklady v rámci řízení
výroby.
V rámci plánování výrobního programu se stanoví konkrétní výrobky
podle druhu, množství a termínu. Přitom se jedná o primární potřebu, která
obsahuje předpokládanou potřebu výrobků a náhradních dílů na trhu. Primární
potřeba, obsažená ve výrobním programu, je vytvořena již přijatými a
předpokládanými zakázkami. Zadané zakázky mohou zahrnout jak zakázky zákazníků,
tak interní vývojové zakázky (při vývoji nových výrobků). Prognóza budoucích
zakázek je založena na následujících elementech, které by měly být spolu
spojeny a být v rovnováze.
Odhad prodeje na základě očekávaného chování známých i
potenciálních zákazníků v jednotlivých odbytových regionech a pravděpodobnost
zadání zakázek. Zde se zejména bere v úvahu poptávka zákazníků, která je k
dispozici.
Analýza tržních reakcí na prodejní opatření (např. reklama,
změny cen, změna kvality) na vybraných testovacích trzích. Následně lze určit
prognózu změn očekávaných zakázek vzhledem k cílenému úsilí marketingu.
Extrapolace minulosti se provádí pomocí matematických
prognostických postupů. Tyto postupy vycházejí z předpokladu, že plánovaná
budoucnost se bude chovat stejně jako minulost.
Takové prognostické postupy umo žňuje např. jednoduché,
klouzavé a vážené určení průměru, exponenciální vyrovnání 1. a 2. stupně nebo
regrese. Časový prostor prognózy, a tím i plánovací přesnost, závisí
zejména na vztahu průběžné doby k požadovanému času dodávky. Jestliže je průběžná doba kratší než požadovaný čas dodání, pak může být přímo
vyráběno podle přání zákazníků, jestliže je delší, pak je vhodná
prognóza.
Nedostatečná kvalita tržních prognóz je často odvozována z
toho, že se pokoušíme určit pro jednotlivé varianty finálních výrobků
pravděpodobné odbytové množství. V důsledku toho se pak odchylují údaje o
skutečné potřebě na nejnižších dispozičních stupních od hodnot daných
prognózami. Naproti tomu je často splněna plánovaná hodnota pro celý
odbytový program (pro všechny varianty). Proto se osvědčuje, aby byl
plánován rozsah odbytu v prvém kroku pro přehledný počet skupin výrobků, a
teprve ve druhém kroku je možno vytvářet prognózy na stupni jednotlivé položky
(výkresového čísla).
Plánování množství materiálové potřeby se týká:
-
stanovení hrubé potřeby materiálu,
-
stanovení čisté potřeby materiálu,
-
propočtu objednávky materiálu.
NahoruStanovení hrubé materiálové potřeby
V rámci určování potřeby se stanoví, jaké druhy materiálu, v jaké
množství budou v podniku zapotřebí během plánovacího období. Je možno rozlišit
různé druhy potřeby. Zatímco za primární potřebu označujeme očekávanou
potřebu finálních výrobků a náhradních dílů, představují všechny suroviny, díly
a sestavy, které jsou nutné pro zajištění primární potřeby, sekundární potřebu. Terciární potřebu představují požadavky na pomocný a provozní
(režijní) materiál. Podle toho, zda stavy zásob na skladě bereme v úvahu při
určování potřeby či nikoliv, hovoříme o hrubé potřebě (= primární,
sekundární, terciární) nebo o čisté potřebě (= hrubá potřeba po odečtení
použitelných zásob).
Základním úkolem při určování hrubé potřeby je odvození
primární, sekundární a terciární potřeby. Pro stanovení potřeby máme tři
možnosti:
