Systémová FMEA

17.2.2

Systémová FMEA

Doc. Ing. Alois Fiala, CSc.

Analýza možností vzniku poruch a jejich následků (Failure Mode and Effects Analysis) byla vyvinuta NASA v USA v 60. letech minulého století pro projekt Apollo. Po zavedení metody v letectví a kosmonautice následovalo její rozšíření v jaderné technice, vzápětí v automobilovém a posléze i elektrotechnickém průmyslu. V souvislosti s rozmachem postupů Six Sigma se FMEA stává nedílnou součástí řešení projektů i v ostatních oborech. Původně se zjišťovala pouze možnost vzniku určité neshody (poruch) a hodnotil se její dopad na funkci produktu. Nevýhodou bylo obtížné rozhodování o prioritách, protože nebyly generovány žádné metriky k identifikovanému riziku - všechna byla jakoby stejná. Tato skutečnost si vynutila doplnění metody o hodnocení kritičnosti, a to v kvantitativních vyjádřeních - vznikla metoda FMECA (Failure Mode and Effects and Criticality Analysis). Současné verze metody FMEA zahrnují číselné hodnocení jednotlivých složek rizika, takže prakticky vždy jde o FMECA a tento rozdíl se již nezdůrazňuje.

Cíle FMEA se odvozují z ovlivňujících faktorů působících na dané odvětví, jež se časem silně měnily. Rostoucí nároky zákazníků na kvalitu působí stejně jako tlak na nezvyšování cen (optimalizace nákladů na produkty) a ze zákona plynoucí odpovědnost výrobce za bezpečnost produktů. Užití FMEA se prosazuje také v krizovém managementu jako nástroj pro rozhodování o preventivních a nápravných opatřeních. Dosahování těchto cílů podporuje řada nástrojů a FMEA má poměrně mimořádnou pozici:

• ve fázi definování problému slouží k výběru nejzávažnějších problémů,

• ve fázi měření slouží k redukci počtu proměnných, jež by měly být sledovány,

• ve fázi zlepšování (tvorba návrhů na řešení problému) slouží k analýze rizik produktu a/nebo procesu (původní určení metody).

Ověřené přínosy aplikací metody FMEA jsou:

• zvyšování funkční bezpečnosti a spolehlivosti produktů,

• snižování záručních a servisních nákladů,

• zkrácení procesu vývoje,

• náběhy sérií s menšími závadami,

• lepší termínová kázeň,

• hospodárnější výroba,

• lepší služby,

• lepší vnitropodniková komunikace.

Systémová FMEA jako metoda k preventivnímu předcházení neshodám by měla být zahájena již ve velmi časném stadiu procesu vzniku produktu (např. při identifikaci požadavků, typické je uplatnění metody ve fázi návrhu a vývoje), aby mohla být efektivně zavedena preventivní opatření k jejich eliminaci.

Je to týmově orientovaná metoda k minimalizaci rizik vývojových a plánovacích procesů a předpokládá interdisciplinární spolupráci zástupců všech zainteresovaných útvarů již od počátku prací. Poskytuje dokumentované poznatky expertů z řešení podnikových problémů.

Zásadní přínos…