dnes je 4.7.2022

Input:

Aktuální informace k novele zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky

28.1.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.2.11
Aktuální informace k novele zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky

Dr. Ing. Rostislav Suchánek a kolektiv

Směrnice 2009/48/ES

Důvodem pro předložení návrhu zákona je implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES o bezpečnosti hraček (dále jen „směrnice 2009/48/ES“).

Cílem úpravy je dosažení souladu právních předpisů ČR a EU. Při nepřijetí příslušného zákona by vznikl nesoulad v právní úpravě technických požadavků na hračky mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie. Mohla být ČR vystavena riziku postihů pro neplnění povinností na základě Smlouvy o fungování Evropské unie, ale také nebezpečí oprávněného bránění v pohybu českých hraček po vnitřním trhu Evropské unie a EHP, protože by tyto hračky neplnily požadavky harmonizačních právních předpisů. V důsledku toho by nebyla zajištěna dostatečná úroveň ochrany zdraví a životního prostředí. Rovněž by byla výrazně snížena konkurenceschopnost českých výrobců na vnitřním trhu EU.

Odmítnutí směrnice 2009/48/ES

Odmítnutím implementování obsahu směrnice 2009/48/ES by došlo k porušování směrnicí stanovených povinností, což by dotčeným subjektům přinášelo neodůvodnitelné problémy. Česká republika by se vystavila riziku zahájení řízení pro neplnění povinností na základě čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Platná právní úprava je obsažena v nařízení vlády č. 19/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na hračky, ve znění nařízení vlády č. 340/2008 Sb. (dále jen „nařízení vlády č. 19/2003 Sb.“), které je prováděcím předpisem k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 22/1997 Sb.“). Zmíněné nařízení je transpozicí směrnice Rady 88/378/EHS, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se bezpečnosti hraček, ve znění směrnice Rady 93/68/ES.

Směrnice 88/378/EHS byla přijata v rámci budování jednotného vnitřního trhu. Jejím cílem bylo sjednotit bezpečnostní předpisy v rámci ES a tím odstranit překážky v obchodu a uvádění výrobků na trh. Dále měla zajistit dostatečnou úroveň ochrany před nebezpečím, které mohou hračky představovat pro spotřebitele, zejména děti. Tomuto pojetí odpovídá i nařízení vlády č. 19/2003 Sb.

Technický pokrok, ke kterému dochází v posledních letech stejně tak jako v jiných oborech, mění konstrukci nových druhů hraček vytváří i nová, dříve neznámá rizika.

Vznikla tedy nutnost vnitrostátní úpravu technických požadavků na hračky revidovat, aby byly v souladu se směrnicí 2009/48/ES a aby byla nadále zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitelů, kterými jsou především děti, kterým jsou hračky určeny.

Nový legislativní rámec

Je třeba upozornit na to, že směrnice 2009/48/ES je první ze směrnic přijímaných podle tzv. nového legislativního rámce (Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 765/2008 kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh, rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh). Očekává se přijetí dalších směrnic, jakož i rozsáhlá novelizace směrnic stávajících, které se týkají i dalších výrobků patřících do harmonizované sféry požadavkům tohoto nového legislativního rámce. Navržené změny v zákoně č. 22/1997 Sb. tedy nejsou jednorázové a budou plně využitelné i v budoucnosti.

Zachování současného právního stavu tedy nebylo z uvedených důvodů možné. Navíc právní úpravy v oblasti technických požadavků na hračky vychází ze směrnice 88/378/EHS, která byla zrušena a nahrazena směrnicí 2009/48/ES. Implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES do právního řádu ČR byla nutností.

Přesto, že většinu ustanovení směrnice 2009/48/ES bylo možné implementovat prostřednictvím nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na bezpečnost hraček, pro úpravu nových oblastí v nařízení vlády je nutné, aby zákon č. 22/1997 Sb., který je nařízením prováděn, obsahoval i další náležitosti.

Navrhovanou novelou zákona č. 22/1997 Sb. by se uvedla právní úprava technických požadavků na hračky do plného souladu s předpisy Evropské unie, tedy směrnicí 2009/48/ES a současně s nařízením č. 765/2008/ES.

Novinky

Směrnice například nově zavádí právní instituty jako jsou pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci nebo možnost orgánu dozoru dát autorizované osobě podnět k přezkumu jí vydaného certifikátu, ukládá nové druhy povinností jednotlivým hospodářským subjektům jakož i notifikovaným osobám. Jejich implementaci je nutné provést přímo na úrovni zákona nikoli prováděcího právního předpisu.

Směrnice stanoví přesné požadavky, od nichž se členské státy při implementaci nemohou odchýlit. Tím je zaručeno dosažení souladu v rámci jednotného vnitřního trhu.

Vydání NV

Návrh obsahuje oproti platnému znění zákona č. 22/1997 Sb. zmocnění k vydání nařízení vlády zejména v těchto oblastech:

  • založení nové informační povinnosti autorizovaných osob,

  • zakotvení nové povinnosti výrobce, dovozce a distributora přijímat nápravná opatření u výrobků nesplňujících požadavky zákona, které již uvedli nebo dodali na trh, ve spojení se zavedením informační povinnosti těchto hospodářských subjektů,

  • zavedení povinnosti výrobce a dovozce vést evidenci stížností a provádět šetření nevyhovujících stanovených výrobků a jejich stažení z oběhu,

  • rozšíření povinnosti pro výrobce, dovozce a distributory předcházet šíření stanovených výrobků, které zjevně nesplňují požadavky zákona, ve spojení se zavedením informační povinnosti,

  • zavedení nové povinnosti výrobce, dovozce, distributore a zplnomocněného zástupce uchovávat údaje potřebné k identifikaci všech hospodářských subjektů, které mu předali stanovený výrobek nebo kterým předali stanovený výrobek,

  • zakotvení nové povinnosti dovozce a distributora zajistit náležité skladovací a přepravní podmínky, které neohrožují soulad stanoveného výrobku s požadavky zákona, v době, kdy je tento subjekt odpovědný za shodu výrobku s těmito požadavky.

Institutu pozastavení účinnosti

Dále návrh zákona obsahuje zavedení institutu pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci, rozšíření výčtu správních deliktů o neplnění nově stanovených povinností, možnost orgánu dozoru dát autorizované osobě podnět k přezkumu jí vydaného certifikátu a další.

Hlavním přínosem implementace směrnice 2009/48/ES je udržení bezpečnosti hraček na trhu na minimální úrovni stanovené předpisy Evropské unie, tj. odstranění hraček nízké kvality nebo nebezpečných hraček z trhu. Dojde tak k podstatnému snížení rizika poškození zdraví (zejména dětí) a životního prostředí a vzniku výdajů s tím spojených. Dlouhodobý trend směrem k větší bezpečnosti bude posílen legislativou a technickými normami zaměřenými na bezpečnost.

Posílení konkurenceschopnosti českých výrobců

Významným přínosem z hlediska podnikatelského prostředí bude udržení a zároveň i posílení konkurenceschopnosti českých výrobců a dovozců hraček při obchodování jak s ostatními členskými státy EU, tak s třetími zeměmi. V případě nepřizpůsobení se požadavkům nové směrnice by se jejich výrobky mohly stát v rámci vnitřního trhu v podstatě neobchodovatelnými z důvodu neplnění harmonizovaných technických požadavků. Efektivního fungování trhu lze dosáhnout pouze tehdy, pokud se technické požadavky na daný výrobek nebudou mezi zúčastněnými státy výrazně lišit.

Implementace nových ustanovení směrnic

Současné znění zákona č. 22/1997 Sb. neobsahuje některé novinky zaváděné směrnicí 2009/48/ES. Cílem nové právní úpravy tak musí být implementace nových ustanovení směrnice a tím, kromě nutné harmonizace, dosáhnout optimální úrovně bezpečnosti hraček a konkurenceschopnosti jejich výrobců a dovozců. Prioritou nové právní úpravy je společenský zájem spočívající ve zvýšené bezpečnosti vyráběného a nabízeného produktu a zároveň udržení přehlednosti a jednotnosti v právním řádu ČR.

Současně navrhované nařízení vlády, kterým se stanoví technické požadavky na bezpečnost hraček, provádí plnou implementaci směrnice 2009/48/ES a uvádí tak technické požadavky na bezpečnost hraček v ČR do souladu s právní úpravou EU. Tím nejen že zajišťuje vysokou úroveň ochrany zdraví a životního prostředí, ale zároveň podporuje konkurenceschopnost výrobců hraček a inovace v oboru.

Odpovídající postup

Ve spojení se zmíněným nařízením vlády je tak možné v ČR realizovat všechny odpovídající postupy, které se v EU vztahují k problematice technických požadavků na hračky.

V případě neplnění stanovených povinností má kontrolní orgán (orgán dozoru – Česká obchodní inspekce) oprávnění k postupu ve smyslu znění vybraných ustanovení zákona o technických požadavcích na výrobky.

Předkládaný návrh je v plném souladu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s čl. 2 Listiny základních práv a svobod (Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví) a s čl. 4 odst. 1 (Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod). Návrh zákona respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, včetně Smlouvy o fungování Evropské unie a Smlouvy o Evropské unii, a též respektuje závazky vyplývající z členství České republiky v mezinárodních organizacích. Předložený návrh zákona implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/48/ES, o bezpečnosti hraček. Je tedy v plném souladu s právem Evropské unie. Návrh nejde nad rámec požadavků stanovených výše uvedenou směrnicí.

Úpravy definic a pojmů v novele zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů implementací obsahu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES o bezpečnosti hraček

Článek I.

§ 2 písm. b) a g)

Úprava definice pojmu uvedení na trh, resp. dodání na trh je nezbytná v zájmu plné slučitelnosti pojmů uvedení na trh, resp. dodání na trh se směrnicí 2009/48/ES. Definice uvedení na trh v novém upraveném znění koresponduje také s definicí stejného institutu v přímo aplikovatelném předpisu Evropské unie, tj. nařízení č. 765/2008, které má vzhledem k nově přijímaným směrnicím Evropské unie postavení obecního právního předpisu. Do zákonné definice je doplňován i aspekt „v rámci obchodní činnosti“. Pojem obchodní činnost je potřeba odlišovat od pojmu podnikatelská činnost. Obchodní činnost je užší, je jen jednou ze součástí podnikatelské činnosti. Definice je zároveň upravena i pro formulační stránce. Zákon č. 22/1997 Sb. totiž definuje uvedení na trh jako okamžik, tj. určitý časový moment. Naproti tomu unijní právo (a směrnice 2009/48/ES v tomto není výjimkou) vždy definuje uvedení na trh jako předání, tj. právní či faktický úkon. Jelikož je v souladu s výše zmíněnou směrnicí pojem uvedení na trh definován prostřednictvím pojmu dodání na trh (uvedení výrobku na trh je vlastně jeho první dodání na trh), vypouští se nadbytečná definice dodání na trh z § 2 písm. g).

§ 2 písm. d)

Podle směrnice 2009/48/ES se za výrobce považují i jiné subjekty, než jakým odpovídá definice v zákoně. Proto je nutné tuto definici výrobce rozšířit. Je ovšem nežádoucí, aby byla definice rozšířena i pro účely jiných nařízení vlády, provádějících zákon č. 22/1997 Sb., tj. nařízení starších, jejíchž režim neodpovídá tzv. novému legislativnímu rámci v technické harmonizaci. Proto byl zvolen stejný postup jako v předchozích obdobných případech. Zákon obsahuje výslovné rozšíření definice s tím, že toto rozšíření se uplatní jen stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády. Do definice je dále v souladu se směrnicí 2009/48/ES doplňována „ochranná známka“ jako další z možných identifikátorů výrobce. Tato ochranná známka musí ovšem identifikovat výrobce jednoznačně.

§ 2 písm. e)

Definice dovozce se upravuje dle čl. 3 bodu 5 směrnice 2009/48/ES. Směrnice považuje za dovozce fyzickou nebo právnickou osobu usazenou ve Společenství, která uvádí na trh Společenství hračku ze třetí země. Původní definice zákona č. 22/1997 Sb. neodpovídala tomuto vymezení a byla značně širší – jednalo se o jakoukoliv osobu, a to i tu, která nebyla usazena v členském státu Evropské unie, nebo dokonce o osobu, která uvedení výrobku na trh Evropské unie i jen zprostředkovala. Tento nesoulad bylo třeba náležitě odstranit. Úprava neovlivní právní úpravu ve „starších“ nařízeních vlády případně jejich soulad s právem Evropské unie.

§ 2 písm. j)

Do zákona se v souladu s čl. 3 bod 7 nově doplňuje obecná definice hospodářských subjektů. Hospodářským subjektem se rozumí výrobce, dovozce, distributor a zplnomocněný zástupce.

§ 7 odst. 7 písm. b) a § 11 odst. 5 a 6

K opatřením pro případ, že autorizovaná osoba neplní stanovené povinnosti, se v souladu s čl. 33 směrnice 2009/48/ES nově zavádí do zákona č. 22/1997 Sb. možnost pozastavit účinnosti rozhodnutí o autorizaci. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví tak, při zohlednění závažnost porušení povinnosti, zvolí další vhodný postup – buď pozastaví účinnost rozhodnutí o autorizaci, nebo rozhodnutí změní nebo zruší. Samozřejmě ke změně nebo zrušení rozhodnutí o autorizaci by měl Úřad přistoupit jen v krajných případech, kdy nelze předpokládat, že by nesoulad mohl být odstraněn ve stanovené lhůtě nebo v případech velice závažného porušení povinností autorizované osoby. Jak již bylo zmiňováno, v případě pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci, Úřad stanoví lhůtu pro zjednání nápravy, teprve pokud ji autorizovaná osoba nezjedná, přistoupí ke změně či zrušení rozhodnutí o autorizaci.

§ 11 odst. 1 a 4

V souladu s čl. 30 směrnice 2009/48/ES se doplňují do odstavce 1 součásti žádosti o autorizaci. Ze zákona byla dále odstraněna možnost Úřadu stanovit v rozhodnutí o autorizaci další podmínky nad rámec stanovený zákonem a příslušným prováděcím právním předpisem. Toto oprávnění Úřadu odporovalo směrnici 2009/48/ES. V návaznosti na tuto změnu byl náležitě upraven i odstavec 4.

§ 11 odst. 7

Nově se v souladu se směrnicí 2009/48/ES zavádí i povinnost autorizované osoby v případě změny, pozastavení nebo zrušení rozhodnutí o autorizaci, předložit Úřadu na základě žádosti nebo právně relevantní skutečnosti veškeré dokumenty, týkající se posuzování shody prováděné touto osobou. Toto ustanovení má za cíl zajistit, aby byly různé dokumenty a informace související s provedeným posouzením shody dohledatelné pro účely jiných autorizovaných osob, příslušných orgánů dozoru popřípadě jiných subjektů a orgánů, i po ukončení předmětné činnosti autorizované osoby.

§ 11 odst. 9

Článek 31 směrnice stanoví, v porovnání s dosavad přijímanými směrnicemi, poněkud odlišný postup oznamování subjektů posuzování shodu (později notifikovaných osob) Evropské komisi a ostatním členským státům Evropské unie. Nejpodstatnější změna spočívá v tom, že autorizovaná osoba se stává notifikovanou osobou nově nikoliv oznámením, ale až uplynutím stanovené lhůty a to za předpokladu, že v této lhůtě ani Komise ani žádný z členských států Evropské unie nevznese námitky vůči jeho oznámení (notifikaci). Tuto změnu bylo nezbytné zohlednit i ve stávajícím znění zákona. Vyjasněny byly i pochybnosti o tom, ve kterém momentu může subjekt již vykonávat činnosti notifikované osoby.

§ 11a odst. 2 písm. c)

Seznam povinností autorizovaných osob v rozsahu stanoveném nařízením vlády se rozšiřuje o povinnost vyzvat výrobce k přijetí nápravných opatření podle čl. 35 odst. 3 a 4 směrnice 2009/48/ES, a o informační povinnosti vůči Úřadu podle čl. 36 směrnice 2009/48/ES. Pokud jde o první z výše uvedených povinností, ta reguluje postup autorizované osoby vůči výrobci v případě, že autorizovaná osoba zjistí, že výrobky, které výrobce vyrábí nesplňují požadavky příslušných technických předpisů. Autorizovaná osoba je nově povinna nejdříve vyzvat výrobce k přijetí nápravných opatření, a to předtím než zruší nebo změní vydaný certifikát nebo jiný dokument podle § 11a odst. 3. V § 11a odst. 2 písm. c) bod 1 je předpokládána povinnost autorizované osoby za určitých podmínek vydat certifikát nebo jiný dokument. Příkladem „jiného dokumentu“ dle tohoto ustanovení je například „zpráva potvrzující soulad technické dokumentace s požadavky nařízení vlády“, zavedena nařízením vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky výrobky z hlediska emisí hluku.

§ 11a odst. 4

V návaznosti na bod 19 se autorizované osobě ukládá povinnost reagovat na podnět orgánu dozoru.

§ 13 odst. 1

Do ustanovení odstavce 1 se doplňuje nová povinnost dovozce informovat výrobce a příslušný orgán dozoru v případě, že se domnívá nebo má i jen důvod se domnívat, že výrobek, který hodlá uvést na trh nesplňuje technické požadavky specifikované v konkrétním nařízení vlády a navíc ohrožuje zdraví osob.

§ 13 odst. 2

Tato slova byly do zákona doplněna jednak vzhledem k zvýšení důrazu na povinnosti jednotlivých hospodářských subjektů a jejich řádné a efektivní vynucování ze strany nově přijímaných směrnic, jednak z důvodu právní jistoty, resp. odstranění pochybností, které se vyskytly v aplikační praxi dozorového orgánu. Jde o to jasně a jednoznačně stanovit, že toto ustanovení se nevztahuje jen na označení CE nebo jiné označení shody, pro něž se v průběhu aplikační praxe ustálil souhrnný pojem stanovená označení, ale o veškerá označení, která jsou vyžadována nařízením vlády, vydaným k provedení zákona. U problematiky hraček je to patrné například u označení věkové hranice dětí, pro něž je hračka určena.

§ 13 odst. 8

V případě, že je výrobcem neusazeným v členském státě Evropské unie uveden na evropský trh stanovený výrobek, neexistuje zde dovozce ve smyslu zákona a výrobce po uvedení na trh neplní další své povinnosti, je povinen zajistit plnění těchto povinností (předkládaní dokumentů a informací potřebných k prokázání shody výrobku, spolupráce s příslušným orgánem, přijímání nápravných opatření v případě zjištění, že dodal na trh nevyhovující výrobek) distributor. Změna tohoto ustanovení je nezbytná právě kvůli zajištění přechodu zmíněných povinností na distributora nebo další osoby v dodavatelském řetězci. Distributor totiž neuvádí, nýbrž dodává výrobky na trh.

Na druhé straně, pokud se jedná o výrobce usazeného v členském státě Evropské unie, ten musí tyto další povinnosti výrobce plnit, a to vedle distributora; nemůže se zprostit povinnosti s odvoláním, že tato přešla na distributora.

§ 13 odst. 9

Distributor má zde (obdobně jako výrobce a dovozce) zakotvenou povinnost postupovat s řádnou péči, zejména ověřovat zda je výrobek označen v souladu se zákonem a prováděcími předpisy, zda jsou k němu přiloženy požadované doklady a bezpečnostní informace, zda je výrobek opatřen kontaktními údaji výrobce, případně dovozce a zda neexistuje jakýkoliv zjevný důvod domnívat se, že výrobek nesplňuje technické požadavky příslušných právních předpisů. Do ustanovení odstavce 1 se dále doplňuje nová povinnost distributora informovat výrobce, dovozce a příslušný orgán dozoru v případě, že se domnívá nebo má i jen důvod se domnívat, že výrobek, který mu byl dodán a který hodlá dodat na trh nesplňuje technické požadavky specifikované v konkrétním nařízení vlády a navíc ohrožuje zdraví osob.

§ 13 odst. 10 až 13

Ustanovení odstavce 11 v souladu s čl. 4 odst. 8, čl. 6 odst. 7 a čl. 7 odst. 4 směrnice 2009/48/ES ukládá povinnost přijmout nezbytná opatření u výrobků, které již byly uvedeny nebo dodány na trh, a to pouze u výrobků stanovených příslušným nařízením vlády (např. u hraček). Povinnosti představují určitou formu „dozoru“ hospodářských subjektů nad „vlastními“ výrobky, které uvádějí nebo dodávají, případně uvedli nebo dodali na trh. Často jsou právě výrobci, dovozci a distributoři ti první, kteří se dovědí o nebezpečnosti nebo nevyhovujícím stavu výrobků. Oni sami by proto měly co nejdříve přijímat opatření k odstranění tohoto nežádoucího stavu, a to ještě před tím, než se o něm dozví příslušný orgán dozoru a uloží jim povinnost tak učinit. Druhá věta tohoto ustanovení k výše zmíněné povinnosti podle věty první připojuje i informační povinnost vůči orgánu dozoru.

Ochrana zdraví a bezpečnost osob

Nově se zavádí povinnost výrobců a dovozců u výrobků stanovených nařízením vlády přijímat opatření za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti osob. Mezi tato opatření patří například provádění zkoušek výrobků nebo vedení evidencí nevyhovujících výrobků, v souladu s čl. 4 odst. 4 a čl. 6 odst. 6 směrnice 2009/48/ES. Tato povinnost má preventivní charakter a kromě toho taktéž napomáhá příslušnému orgánu dozoru při výkonu dozorové činnosti.

Identifikace subjektů

Další povinnost ukládá, u výrobků stanovených nařízením vlády (např. u hraček), vyjmenovaným hospodářským subjektům uchovávat údaje potřebné k identifikaci všech hospodářských subjektů, které jim předali stanovený výrobek. Tato povinnost má zajistit možnost zpětné vysledovatelnosti nevyhovujícího výrobku a jeho původce. Povinnosti hospodářských subjektů uchovávat tyto údaje odpovídá oprávnění příslušného orgánu dozoru vyžádat si zmíněné údaje, a to dle zákona o kontrole nebo podle zvláštních právních předpisů (například zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů).

Skladovací a přepravní podmínky

Poslední ze zde uvedených povinností je povinnost dovozců a distributorů zajistit náležité skladovací a přepravní podmínky, které neohrožují soulad stanoveného výrobku s požadavky zákona, v době, kdy je subjekt odpovědný za shodu výrobku s těmito požadavky, tj. u dovozce, od momentu, kdy obdržel stanovený výrobek do okamžiku, kdy výrobek uvedl na trh a u distributora, od momentu, kdy obdržel stanovený výrobek do okamžiku, kdy výrobek dodal na trh neboli poskytl koncovým uživatelům nebo dalším hospodářským subjektům.

§ 18 odst. 3

V souladu s čl. 41 odst. 2 a 3 směrnice 2009/48/ES toto ustanovení upravuje oprávnění orgánu dozoru nad trhem dávat podněty autorizované osobě k přezkoumaní certifikátu, případně, při splnění stanovených podmínek, uložit zrušení certifikátu. Institut je zaváděn s cílem poskytnout orgánu dozoru větší možnost jednat v případě hraček, na něž se vztahuje certifikát. Myšleno je také na situace, kdy je nebezpečná hračka na základě činnosti orgánu dozoru stažena z trhu nebo z oběhu, ale příslušný certifikát, vztahující se na tuto hračku je pořád v platnosti. Potřeba zakotvení tohoto institutu tedy nevychází jen z nutnosti transponovat směrnici 2009/48/ES, ale také z aplikační praxe.

§ 19a odst. 2, 4 a 5 písm. d), § 19b odst. 4

Úprava správních deliktů se rozšiřuje o porušení povinností nově stanovených v bodech 10, 14, 17 a 18. Tyto nové správní delikty bude v prvním stupni projednávat orgán dozoru.

§ 22

Vzhledem k rozšíření počtu zmocnění k vydání nařízení vlády v textu zákona se doplňuje v zájmu přehlednosti a úplnosti i toto ustanovení.

Článek II.

Datum nabytí účinnosti je stanoveno v souladu s článkem 54 směrnice 2009/48/ES. Členským státům je zde uložena povinnost používat příslušné právní předpisy od 20. července 2011.

Přehled změn novely zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů implementací obsahu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/48/ES o bezpečnosti hraček

§ 2

Základní pojmy

  1. b) uvedením výrobku na trh okamžik, kdy je výrobek na trhu Evropského společenství poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva první dodání výrobku na trh v rámci obchodní činnosti, kterým se rozumí předání nebo nabídnutí k předání výrobku nebo převod vlastnického práva k výrobku za účelem distribuce, používání nebo spotřeby na trhu Evropské unie, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k opakovanému použití, je-li u nich před opakovaným použitím posuzována shoda s právními předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády. Je-li to nezbytné, vláda nařízením blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento technický předpis vztahuje,
  2. d) výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem popřípadě ochrannou známkou; za výrobce se, stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády, považuje také osoba, která upraví výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky,
  3. e) dovozcem ten, kdo osoba usazená v členském státě Evropské unie, která uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje,
  4. g) distributorem ten, kdo v dodavatelském řetězci dodává výrobky na trh; dodáním výrobku na trh je každé další jeho předání nebo převod po jeho uvedení na trh (dále jen „distribuce“).
  5. j) hospodářským subjektem výrobce, dovozce, distributor a zplnomocněný zástupce.

§ 7

Informační povinnosti

(7) b) osoby pověřené podle § 11 k činnostem při posuzování shody podle nařízení vlády přejímajících právo Evropských společenství, změny, pozastavení a zrušení tohoto pověření.

§ 8

zrušen

§ 11

Autorizace

(1) Autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujícím i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou, popřípadě s jejich opakovaným použitím, a vymezených v technických předpisech (dále jen „autorizovaná osoba“). Autorizaci pro činnost podle tohoto zákona uděluje ve vymezeném rozsahu Úřad rozhodnutím na základě žádosti, která musí být doložena doklady o plnění podmínek autorizace stanovených tímto zákonem a nařízeními vlády. Úřad v rozhodnutí o autorizaci vymezí jeho rozsah a stanoví podmínky pro dodržování jednotného postupu autorizovaných osob při jejich činnosti. V případě žádosti o autorizaci k posuzování shody u výrobků stanovených nařízením vlády je součástí žádosti popis postupů a dalších činností při posuzování shody. Úřad zajišťuje dodržování jednotného postupu autorizovaných osob při jejich činnosti.

(4) Úřad kontroluje, zda autorizované osoby dodržují ustanovení tohoto zákona a nařízení vlády a podmínky uvedené v rozhodnutí o autorizaci. Pověření zaměstnanci Úřadu a jím přizvané osoby jsou oprávněni vstupovat do objektů autorizovaných osob a vyžadovat předložení dokumentace související s činností autorizované osoby. Při vyžadování informací a dokumentace k provedení kontroly Úřad nebo jím přizvané osoby nemohou požadovat poskytnutí informací a dokumentů, které již Úřad nebo přizvané osoby obdržely při provádění předchozích kontrol v souvislosti s provedením autorizace, nedošlo-li ke změně jejich obsahu. Nejde-li o výjimku podle věty třetí, jsou zaměstnanci autorizované osoby povinni na žádost dokumentaci předložit.

(5) Neplní-li autorizovaná osoba povinnosti nebo podmínky stanovené v tomto zákoně nebo v nařízeních vlády a v rozhodnutí o autorizaci, změní-li se skutečnosti, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o autorizaci zanikne-li potřeba existence autorizované osoby nebo pokud o to autorizovaná osoba požádá, Úřad rozhodnutí o autorizaci změní nebo zruší.

(5) Neplní-li autorizovaná osoba povinnosti stanovené v tomto zákoně nebo na jeho základě, změní-li se skutečnosti, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí o autorizaci, zanikne-li potřeba existence autorizované osoby nebo pokud o to autorizovaná osoba požádá, Úřad rozhodne o

  1. pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci,

  2. změně rozhodnutí o autorizaci, nebo

  3. zrušení rozhodnutí o autorizaci.

(6) V rozhodnutí o pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 5 písm. a) stanoví Úřad lhůtu pro zjednání nápravy. Zjedná-li autorizovaná osoba nápravu, sdělí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu Úřadu. Shledá-li Úřad zjednání nápravy za dostačující, zruší rozhodnutí o pozastavení účinnosti rozhodnutí o autorizaci. Jestliže autorizovaná osoba ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, rozhodne Úřad o změně či zrušení rozhodnutí o autorizaci.

(6) (8) Autorizace, jejich rozsah a změny se zveřejňují oznámením ve Věstníku Úřadu.

(7) (9) Autorizované osoby se oznámením podle § 7 odst. 7 písm. b) stávají notifikovanými osobami. Autorizované osoby se stávají notifikovanými osobami oznámením podle § 7 odst. 7 písm. b) nebo v případech stanovených nařízením vlády uplynutím stanovené lhůty od oznámení, pokud Evropská komise nebo ostatní členské státy Evropské unie v této lhůtě nevznesly námitky proti tomuto oznámení, a mohou vykonávat činnost notifikované osoby ode dne doručení sdělení Úřadu, že byly notifikovány.

(8) (10) Pokud tak vyplývá z mezinárodní smlouvy, mohou plnit úkoly autorizovaných osob též zahraniční osoby oznámené v rámci této smlouvy, o kterých Úřad zveřejní informaci ve Věstníku Úřadu s vymezením rozsahu jejich činností při posuzování shody výrobků.

§ 11a

Autorizované osoby

  1. c) v rozsahu stanoveném nařízeními vlády
    1. vydávat na základě technických zjištění certifikáty nebo jiné dokumenty, jejichž platnost mohou omezit, popřípadě pozastavit,

    2. poskytovat kopie certifikátů nebo jiných dokumentů včetně souvisejících dokladů a informace o vydání, odmítnutí nebo zrušení certifikátů nebo jiných dokumentů Úřadu všem věcně příslušným notifikovaným osobám, popřípadě dalším osobám,

  2. c) v případech a v rozsahu stanoveném nařízením vlády
    1. vydat certifikát nebo jiný dokument, jestliže bylo provedením příslušného postupu posouzení shody prokázáno, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené v příslušném nařízení vlády podle § 12 odst. 1 písm. b); platnost tohoto certifikátu nebo jiného dokumentu mohou autorizované osoby omezit, popřípadě pozastavit,

    2. vyzvat výrobce, aby přijal vhodná nápravná opatření, pokud autorizovaná osoba v průběhu posouzení shody nebo následně zjistí, že výrobky nesplňují technické požadavky stanovené v příslušném nařízení vlády podle § 12 odst. 1 písm. b),

    3. poskytovat kopie certifikátů nebo jiných dokumentů včetně souvisejících dokladů a informace o vydání, odmítnutí, změně nebo zrušení certifikátů nebo jiných dokumentů Úřadu, příslušnému orgánu dozoru, notifikovaným nebo dalším osobám, jejichž činnosti se uvedené dokumenty týkají,

    4. informovat Úřad o všech žádostech orgánů dozoru týkajících se činností posuzování shody,

    5. informovat Úřad na vyžádání o jimi provedených činnostech posuzování shody a o jakýchkoli jiných provedených činnostech, včetně přeshraničních činností a zadávání subdodávek.

§ 13

nadpis vypuštěn

(1) Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh nebo, stanoví-li tak nařízení vlády, mohou být tyto výrobky uvedeny do provozu, jen splňují-li technické požadavky stanovené podle § 12 odst. 1 písm. b) a po posouzení shody postupem posuzování shody stanoveným podle § 12 odst. 3, a jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 2.

(2) Stanovený výrobek, má-li být uveden na trh, popřípadě do provozu, musí nebo může být v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády opatřen stanoveným označením, dalšími označeními, a pokud tak stanoví nařízení vlády, musí být k němu vydáno nebo přiloženo ES prohlášení o shodě nebo jiný dokument.

(8) Povinnosti výrobce nebo dovozce uvedené v § 13, jejichž podrobnosti stanoví nařízení vlády, může v rozsahu stanoveném nařízením vlády plnit též zplnomocněný zástupce. Pokud tyto osoby uvedené povinnosti neplní, je povinna zajistit jejich plnění osoba, která jako poslední uvádí dodává stanovený výrobek na trh.

(9) Distributor je povinen jednat tak, aby zabránil distribuci stanovených výrobků, které zjevně nesplňují požadavky zákona, zejména výrobků, které nejsou opatřeny stanoveným označením.

(10) Výrobce nebo dovozce činí u výrobků stanovených nařízením vlády a s ohledem na jejich povahu a rizika, která tyto výrobky představují, opatření za účelem ochrany zdraví a bezpečnosti osob.

(11) Výrobce, dovozce nebo distributor, který se domnívá nebo má důvod se domnívat, že stanovený výrobek, který uvedl nebo dodal na trh, nesplňuje požadavky tohoto zákona nebo nařízení vlády vydaného k jeho provedení, je povinen u výrobků stanovených nařízením vlády činit nezbytná opatření směřující k uvedení výrobku do souladu s těmito požadavky, stažení výrobku z trhu nebo navrácení stanoveného výrobku, který již byl dodán uživateli; pokud navíc stanovený výrobek ohrožuje zdraví, výrobce, dovozce nebo distributor o tom neprodleně informuje příslušný orgán dozoru.

(12) Výrobce, dovozce, distributor nebo zplnomocněný zástupce uchovává u výrobků stanovených nařízením vlády údaje potřebné k identifikaci všech hospodářských subjektů, které mu předaly stanovený výrobek a kterým předal stanovený výrobek.

(13) Dovozce nebo distributor zajistí u výrobků stanovených nařízením vlády skladovací a přepravní podmínky, které neohrožují soulad stanoveného výrobku, který hodlá uvést nebo dodat na trh, s požadavky tohoto zákona.

(10) (14) Jestliže výrobek splňuje podmínky stanovené v § 12 a 13, nesmí být bráněno jeho uvedení na trh, popřípadě do provozu, pokud z významných důvodů ochrany oprávněného zájmu zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Tím nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů. 2a)

§ 13a

zrušen

§ 18

Dozor

(3) Orgány dozoru mohou, mají-li důvodné pochybnosti, že stanovený výrobek nesplňuje technické požadavky stanovené v příslušném nařízení vlády podle § 12 odst. 1 písm. b), dát autorizované osobě podnět, aby přezkoumala certifikát vydaný podle § 11a odst. 2 písm. c) bodu 1. V případě, že se prokáže, že stanovený výrobek nesplňuje požadavky podle věty první, orgány dozoru mohou uložit autorizované osobě, aby příslušný certifikát odebrala.

§ 19

Přestupky

(2) Autorizovaná osoba se dopustí správního deliktu tím, že nesplní některou z povinností podle § 11 odst. 7 nebo § 11a odst. 2.

(4) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že jako

  1. dovozce nesplní povinnost podle § 13 odst. 1 věta druhá,

  2. distributor nesplní některou z povinností podle § 13 odst. 9,

  3. výrobce nebo dovozce nesplní některou z povinností podle § 13 odst. 10,

  4. výrobce, dovozce nebo distributor nesplní některou z povinností podle § 13 odst. 11,

  5. výrobce, dovozce, distributor nebo zplnomocněný zástupce nesplní povinnost podle § 13 odst. 12, nebo

  6. dovozce nebo distributor nesplní povinnost podle § 13 odst. 13.

(4) (5) Za správní delikt se uloží pokuta do

  1. d) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 4.

§ 19b

Společná ustanovení ke správním deliktům

(4) Správní delikty podle § 19 odst. 1 písm. b) a c), § 19a odst. 1 písm. b), c), d) a e) a § 19a odst. 2 v prvním stupni projednává Úřad, správní delikty podle § 19 odst. 1 písm. a) a § 19a odst. 1 písm. a) a § 19a odst. 3 a 4 v prvním stupni projednává orgán dozoru.

§ 22

Zmocnění

Vláda vydá nařízení k provedení § 2 písm. b), c), d), § 3 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 a 2, § 11 odst. 1, 2 a 9, § 11a odst. 2, § 12 a 13, § 13 a § 18 odst. 3.

PLATNÉ ZNĚNÍ

zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů

Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000, zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 205/2002 Sb., zákona č. 226/2003 Sb., zákona č. 277/2003 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona 229/2006 Sb., zákona č. 481/2008 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 490/2009 Sb., zákona č. 155/2010 Sb. a zákona č. ./.. Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY A AKREDITACE SUBJEKTŮ POSUZOVÁNÍ SHODY

HLAVA I

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje

  1. způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí, popřípadě jiný veřejný zájem, (dále jen „oprávněný zájem“),

  2. práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují, popřípadě uvádějí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem; tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů pro provoz výrobků, 1)

  3. práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím,

  4. způsob zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních smluv a požadavků práva Evropských společenství.

(2) Tento zákon dále upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropských společenství 1a) akreditaci subjektů posuzování shody (dále jen „akreditace“).

§ 2

Základní pojmy

Pro účely tohoto zákona se rozumí

  1. výrobkem jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo použitá,

  2. uvedením výrobku na trh první dodání výrobku na trh v rámci obchodní činnosti, kterým se rozumí předání nebo nabídnutí k předání výrobku nebo převod vlastnického práva k výrobku za účelem distribuce, používání nebo spotřeby na trhu Evropské unie, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k opakovanému použití, je-li u nich před opakovaným použitím posuzována shoda s právními předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády. Je-li to nezbytné, vláda nařízením blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento technický předpis vztahuje,

  3. uvedením výrobku do provozu okamžik, kdy je výrobek poprvé použit uživatelem v členských státech Evropské unie k účelu, ke kterému byl zhotoven; pokud tak stanoví nařízení vlády, je výrobek uveden do provozu v okamžiku, kdy je k tomuto použití připraven nebo poskytnut. Pokud je výrobek uveden do provozu na pracovišti, 1b) uživatelem se rozumí zaměstnavatel,

  4. výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem popřípadě ochrannou známkou; za výrobce se, stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády, považuje také osoba, která upraví výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky,

  5. dovozcem osoba usazená v členském státě Evropské unie, která uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie,

  6. zplnomocněným zástupcem osoba usazená v členském státě Evropské unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na požadavky vyplývající pro výrobce z tohoto zákona,

  7. distributorem ten, kdo v dodavatelském řetězci dodává výrobky na trh,

  8. technickými požadavky na výrobek

    1. technická specifikace obsažená v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s technickými normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků,

    2. jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, popřípadě do provozu, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh, popřípadě do provozu,

  9. notifikovanou osobou právnická osoba, která byla členským státem Evropské unie oznámena orgánům Evropského společenství a všem členským státům Evropské unie jako osoba pověřená členským státem Evropské unie k činnostem při posuzování shody výrobků s technickými požadavky,

  10. hospodářským subjektem výrobce, dovozce, distributor a zplnomocněný zástupce.

HLAVA II

TECHNICKÉ PŘEDPISY A TECHNICKÉ NORMY

§ 3

Technické předpisy a technické dokumenty

(1) Technickým předpisem pro účely tohoto zákona je právní předpis, obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, popřípadě do provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby.

(2) Technickým dokumentem se pro účely plnění informačních povinností podle § 7 rozumí dokument, který obsahuje technické požadavky na výrobek, a není technickým předpisem ve smyslu odstavce 1 ani technickou normou, a který by mohl vytvořit technickou překážku obchodu.

§ 4

České technické normy

(1) Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou (§ 5) pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Věstník Úřadu“). Česká technická norma není obecně závazná.

(2) Název česká technická norma a písmenné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů.

(3) Česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech.

§ 4a

Harmonizované technické normy a určené normy

(1) Česká technická norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropských společenství společnou dohodou notifikovaných osob (dále jen „harmonizované evropské normy“). Pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „Úřad“) po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky (dále jen „určené normy“).

(2) Úřad oznamuje ve Věstníku Úřadu harmonizované české technické normy, určené normy a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvede též technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují.

(3) Splnění harmonizované české technické normy, určené normy nebo splnění zahraniční technické normy přejímající v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, nebo splnění jejich částí se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění těch požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují. Pokud orgány Evropského společenství u harmonizovaných evropských norem nebo Úřad u určených norem dospějí k závěru, že splnění těchto norem nebo jejich částí nelze nadále považovat za splnění požadavků technických předpisů, oznámí Úřad ve Věstníku Úřadu ty harmonizované české technické normy nebo určené normy, kterých se tato skutečnost týká.

(4) Úřad zveřejňuje ve Věstníku Úřadu odkaz na evropskou normu uveřejněnou podle práva Evropských společenství 1b) Komisí Evropského společenství v Úředním věstníku Evropských společenství, která splňuje podmínky této směrnice.

§ 5

Zabezpečení tvorby českých technických norem

(1) Tvorbu a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

(2) Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „Ministerstvo“) může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technických norem, jejich změn a zrušení (dále jen „pověřená právnická osoba“). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto pověření platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok.

(3) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby na základě její žádosti. Posuzuje přitom zejména, zda žadatel bude schopen plnit všechny podmínky stanovené tímto zákonem.

(4) Pokud pověřená právnická osoba neplní podmínky stanovené v tomto zákoně a v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to požádá, Ministerstvo pověření zruší.

(5) Rozhodnutí o pověření právnické osoby, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce zákonů České republiky.

(6) Pokud nejsou tvorba a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad. Úřad je v takovém případě oprávněn vybírat za odborné činnosti související se zabezpečením vydávání a řádné distribuce českých technických norem úplatu. Tyto činnosti a výši úplaty stanoví Ministerstvo vyhláškou.

(7) Náklady na tvorbu českých technických norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu českých technických norem, především českých technických norem přejímajících evropské normy, zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát.

(8) České technické normy nebo jejich části vydané na jakémkoliv nosiči smějí být, pokud zvláštní zákon 9) nestanoví jinak, rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem pověřené právnické osoby nebo za podmínek stanovených v odstavci 6 se souhlasem Úřadu.

§ 6

Podmínky tvorby a vydávání českých technických norem

Při tvorbě a vydávání českých technických norem, jejich změnách a zrušení musí

Nahrávám...
Nahrávám...