Požadavky
Podle ČSN EN 894-2+A1 :2009 (Třídící znak 83 3585) | Požadavky splněny? |
| | ano | ne | irel. |
| Změny proti předchozím
normám | | | |
| Tato norma obsahuje zapracovanou změnu A1 schválenou
CEN 2008- 08-14. Změny či doplněné a upravené články jsou v textu vyznačeny
značkami . Vypuštěný text je zobrazen takto „vypuštěný text“, opravený nebo nový text je zobrazen
vloženým textem mezi obě značky. | | | |
| 1 Předmět normy | | | |
| Tato evropská norma se vztahuje k
projektování, navrhování a umísťování sdělovačů s cílem omezit potenciální
ergonomická rizika spojená s jejich používáním. Specifikuje ergonomické
požadavky a zahrnuje vizuální, akustické a taktilní sdělovače. | | | |
| Norma platí pro sdělovače používané u
strojních zařízení (například zařízení a instalace, ovládací panely, ovládací a
kontrolní závěsné panely) pro výkon povolání i osobní užívání. Specifické
ergonomické požadavky pro zobrazovací terminály (VDTs) používané pro
kancelářské práce jsou uvedeny v několika částech normy EN ISO 9241. | | | |
| 3 Definice | | | |
| Pro účely této evropské normy jsou
použity následující definice: | | | |
| 3.1 Obsluha: osoba nebo osoby,
jež mají za úkol instalaci, provoz, seřizování, údržbu, čištění, opravy nebo
přepravu stroje (EN 12 100). | | | |
| 3.2 Pracovní úkol: činnost
nebo činnosti požadované k dosažení zamýšleného výsledku pracovního systému (EN
614-1). | | | |
| 3.3 Pracovní prostředek: strojní zařízení, nástroje a nářadí, dopravní prostředky, přístroje, nábytek,
zařízení a jiné předměty používané v pracovním systému (EN 614-1). | | | |
| 3.4 Signál: podnět vztahující
se ke stavu nebo změně stavu pracovního prostředku, který má potencionální vliv
na smysly obsluhy; tato evropská norma popisuje signály, které mohou být
detekovány vizuálně (u vizuálních sdělovačů), sluchem (u akustických sdělovačů)
nebo pokožkou (u taktilních sdělovačů). | | | |
| 3.5 Sdělovač: zařízení
poskytující vizuální, akustickou nebo taktilní (dotykovou) informaci o povaze
předmětu | | | |
| 3.6 Digitální sdělovač: sdělovač, u kterého je informace zobrazena číselným kódem. | | | |
| 3.7 Alfanumerický sdělovač: sdělovač, u kterého je informace zobrazena jako kombinace číslic a
písmen. | | | |
| 3.8 Analogový sdělovač: sdělovač, u kterého je informace zobrazena jako funkce délky, úhlu a jiných
rozměrů. V případě vizuálních sdělovačů může být informace zobrazena jako
funkce výchylky ukazatele, délky sloupcového diagramu nebo podobnou zrakovou
veličinou. V případě akustických sdělovačů může být informace přenášena jako
funkce výšky nebo hlasitosti. V případě taktilních sdělovačů může být informace
přenášena jako funkce vibrace sdělovače (frekvence nebo amplitudy) nebo změnou
jeho polohy. | | | |
| 3.9 Značky: písmena, číslice,
piktogramy nebo jejich kombinace, které se používají pro označení stupnic
sdělovačů nebo jako prostředek označující samotný sdělovač. | | | |
| 3.10 Vnímání (percepce): psychofyziologický proces probíhající v centrálním nervovém systému, jehož
výsledkem je poznání okolního prostředí; vnímání je dynamický proces, který
není určen pouze parametry signálu, které ho iniciují; v důsledku toho je
možné, že obdržená informace je neúplná, nespolehlivá nebo nesprávná. | | | |
| Poznání je založeno na jedné nebo
několika úrovních vnímání: detekce, identifikace a interpretace. Detekce je
proces vnímání, při kterém si obsluha uvědomuje pouhou přítomnost signálu.
Identifikace je proces vnímání, při kterém je detekovaný signál odlišen od
ostatních signálů. Interpretace je kombinace procesů vnímání a poznání, při
kterém je zjišťován obsah a význam identifikovaného signálu. | | | |
| 4 Vizuální sdělovače | | | |
| Vizuální sdělovače se používají k
přenosu velkého množství informací k obsluze různými způsoby. | | | |
| 4.1 Požadavky na detekci
vizuálních sdělovačů | | | |
| 4.1.1 Umístění
sdělovače | | | |
| Umístění vizuálního sdělovače
vzhledem k obsluze určují fyziologické a funkční požadavky obsluhy a
nepřerušovaný směr pohledu při provádění úkolu. Velikost zrakového pole obsluhy
limituje počet sdělovačů, které mohou být současně pozorovány. | | | |
| Rozlišují se dva typy vizuálních
úkolů – detekční a monitorovací. Detekční úkoly jsou takové činnosti, kdy
obsluha musí být upozorněna systémem, monitorovací úkoly jsou takové činnosti,
kdy obsluha aktivně vyhledává informace. | | | |
| Pro detekční a monitorovací účely se
rozlišují tři zóny s postupně klesající výkonností při detekci vizuálního
signálu: „doporučená“, „přijatelná“ a „nevhodná“ (viz tabulka 1). Centrální
linie „doporučené“ a „přijatelné“ zóny leží ve středním pásmu a odpovídají
směru pohledu, jak je zobrazeno na obrázcích 1 a 2. Při detekčním úkolu směr
pohledu závisí na hlavní ose pozorování. Při monitorovacích úkolech mohou být
sdělovače umístěny i mimo hlavní směr pohledu, tj. i pod horizontální rovinou,
která je považována za nejvhodnější pro obsluhu. | | | |
| Úhly zobrazené na obrázcích
představují obecná doporučení z ergonomického hlediska; předpokládá se, že
obsluha má normální zrak a je schopna udržet uvolněnou a stabilní pracovní
polohu (přednostně vsedě) co nejblíže u sdělovačů. | | | |
Tabulka 1 –
Zóna účinnosti detekce  | | | |
Obrázek 1 –
Detekční úkoly  | | | |
| Legenda: S – směr pohledu, směr je
určen požadavky externího pracovního úkolu | | | |
Obrázek 2 –
Monitorovací úkoly  | | | |
| Legenda: SN – normální směr pohledu,
15° až 30° pod horizontem | | | |
| Vizuální sdělovače by neměly být
umístěny mimo „doporučenou“ a „přijatelnou“ zónu, pokud není poskytnuto
odpovídající vhodné konstrukční řešení. Například doplňkové akustické sdělovače
či jiná zařízení, která nevyžadují velké změny v pozici obsluhy. V „nevhodné“
zóně mohou být umístěny pouze sdělovače, které nejsou rozhodující pro bezpečný
provoz. | | | |
| Tam, kde je pro správné použití
sdělovačů důležitá operátorova schopnost rozlišovat barvy, musí být krajní meze
„přijatelné“ zóny redukovány. Důvodem je to, že velikost centrálního zorného
pole (které je citlivé na barvy) je menší než zorné pole citlivé na bílé
světlo. | | | |
| 4.1.2 Funkční vztahy mezi
sdělovačem a obsluhou | | | |
| Obecně jsou tyto vztahy dvojího typu.
Prvním typem je vztah, kdy obsluha vyhledává a pozoruje sdělovač. Druhým typem
je vztah, kdy se pozornost obsluhy soustřeďuje na určitý sdělovač (například
přerušovaný světelný nebo zvukový signál); nebo je obsluha upozorněna jedním či
více typy sdělovačů (například kombinací vizuálních a akustických
sdělovačů); nebo je obsluha upozorněna na nutnost kontroly sdělovače stavem
systému. | | | |
| Pro oba tyto funkční vztahy platí, že
sdělovače nejčastěji používané a/nebo sdělovače nejdůležitější by měly být
přednostně umístěny v bezprostřední blízkosti přirozeného směru pohledu obsluhy
(zóna A). Sdělovače menší důležitosti mohou být umístěny na periferii vidění
(zóna B nebo, je-li to nezbytné, zóna C). | | | |
| Konstrukčním řešením by měly být
vytvořeny podmínky k maximální účinnosti varovných a výstražných sdělovačů,
vyžadujících pozornost. Protože lidský zrakový systém je citlivý na změny ve
vizuálním prostředí, měl by konstruktér zvolit například přerušovanou
charakteristiku signálu k upozornění obsluhy, protože měnící se charakteristiky
sdělovače budou dříve detekovány. Při použití přerušovaného vizuálního signálu
je žádoucí snížit osvětlenost, aby se zabránilo vytváření přetrvávajících
zrakových vjemů. Může být také užitečné zdvojit akustický sdělovač s vizuálním
sdělovačem s trvale nízkou intenzitou světla. | | | |
| 4.1.3 Faktory
prostředí | | | |
| Nejdůležitější faktory prostředí jsou
osvětlení a vibrace. Součástí konstrukčního řešení sdělovačů by mělo být
omezení nepříznivého vlivu těchto faktorů. | | | |
| Na pracovním místě s pasivními
sdělovači (neemitující světlo) by měla být intenzita osvětlení nejméně 200 Ix.
Tam, kde to není možné, musí být provedena kompenzace, například zvětšení
sdělované informace, místní osvětlení nebo aktivní osvětlení (sdělovače
emitující světlo). Je nutno zabránit vzniku vysoce kontrastních stínů nebo
odrazů, které ruší vnímání. Zdroj osvětlení pracovního místa, které se může
odrážet na sdělovačích, by měl být instalován v takových úhlech, které
zohledňují přirozený směr pohledu. Kompenzačními opatřeními jsou polohovatelné
sdělovače a/nebo antireflexní povrchy. Měly by být voleny takové světelné
zdroje, které umožňují rozlišení barevných prvků sdělovačů od jejich
pozadí. | | | |
| Odečet údajů může být ovlivněn
trvalými či přechodnými vibracemi sdělovačů, obsluhou či oběma faktory. Nízká
frekvence (1 Hz až 3 Hz) vertikálních vibrací digitálních sdělovačů způsobuje
velké chyby v odečtech, které jsou přímo úměrné zrychlení, a to při zrychleních
nad 5 m?s-2. | | | |
| Chyby odečtů se zvyšují při
frekvencích 3 Hz až 20 Hz. Pokud dochází k synchronizaci obsluhy a sdělovačů s
vertikálními vibracemi, odečet údajů při frekvenci pod 3 Hz je zatěžován
chybami méně a toto zatížení dále úměrně klesá s vyššími frekvencemi. | | | |
| Při frekvenci 3 Hz až 20 Hz
vertikální zrychlení vyšší než 5 m?s-2 snižuje spolehlivost odečtu,
přičemž mezi oběma parametry platí lineární závislost. Více jednoosových
sinusoidálních vibrací může způsobit zhoršení spolehlivosti odečtu z důvodu
vzájemných interakcí. Dvouosé vibrace mohou vést k rotačnímu pohybu. Chyby a
doba odečtu se pak zvyšují s vibrační frekvencí. | | | |
| Kompenzační opatření: | | | |
| a) vysoká svítivost sdělovače
zvyšující kontrast nad obvyklou úroveň; | | | |
| b) šířka kritického detailu ve
směru vibrací má být mezi 5 % až 7 % výšky zobrazovaného kritického
detailu; | | | |
| c) frekvence vibrací sdělovače
odpovídající frekvenci vibrací obsluhy. | | | |
| 4.1.4 Další podmínky usnadňující
detekci signálu | | | |
| Směr pohledu obsluhy nesmí být
přerušován při žádné pracovní poloze, která je ergonomicky přijatelná nebo je
důsledkem antropologických znaků příslušné populace. | | | |
| Dobrou identifikaci umožňuje
zobrazení informace v černé a bílé barvě. Barevné rozlišení sdělovačů může však
pomoci při detekci tam, kde se vyskytuje mnoho symbolů nebo kde musí obsluha
vyhledávat specifické informace. Jednobarevné okolí sdělovačů může napomáhat ke
zvýšení vazby mezi sdělovači. Viz také EN 61310-1 a EN 61310-2. | | | |
| 4.2 Požadavky na identifikaci
vizuálních sdělovačů | | | |
| Ve všech normálních i mimořádných
podmínkách má být zajištěna vysoká kvalita sdělení, čím vyšší kontrast
sdělovače, tím lépe. Záměna sdělovačů (nebo součástí sdělovačů) má být
minimalizována použitím odlišných tvarů, barev, označením nebo pomocí jiných
vhodných prostředků pro odlišení jednoho sdělovače od druhého. | | | |
| Kontrast mezi symboly, písmeny,
číslicemi, ukazateli, obrysy a jejich bezprostředním pozadím a okolím má být
dostatečný tak, aby byla zajištěna taková čitelnost a rozlišitelnost, která je
kompatibilní s rychlostí vnímání a přesností, jež úkol vyžaduje. Aby byl tento
požadavek splněn, v případě světlo emitujících (aktivních) sdělovačů má být
kontrastní poměr (poměr osvětlení popředí a pozadí nejméně 3:1, doporučuje se
6:1. Kryty světlo emitujících sdělovačů nemají odrážet ve větším rozsahu jiné
zdroje světla (tedy poměr kontrastu mezi odraženým světlem a okolím má být co
nejnižší, jinak může být sdělovač nečitelný nebo málo čitelný). | | | |
4.2.1 Značky používané pro
sdělovače
Pro sdělovače jsou doporučena jednoduchá písmena a
číslice známých tvarů. To je důležité k odstranění záměny mezi znaky (například
záměna B s 8, 6 s 5, viz Příloha A). Proto jsou číslice sedmi-segmentové (LED
nebo LCD) přijatelné pouze tehdy, je-li jejich použití omezeno na typické
číslice. V závislosti na převládajících podmínkách vnímání může být bodová
matice 5 x 7 a 7 x 9 znaku přijatelná, ale přednost se dává maticím
vícebodovým. Tam, kde se používají piktogramy, mají mít jednoduchý tvar, být
snadno identifikovatelné a pochopitelné pro obsluhu.
Obrázek 3
definuje důležité rozměry, které se vztahují k velikosti a proporcím znaku. Je
třeba poznamenat, že pozorovací vzdálenost (d) je pouze jedním z důležitých
faktorů, které budou určovat příslušné rozměry znaku. Tyto rozměry bude
ovlivňovat i úroveň osvětlení, kontrast mezi znaky a pozadím i celková
čitelnost.
1) NÁRODNÍ POZNÁMKA – V české odborné terminologii se v daných souvislostech
používá termín „kritický detail“.
Obrázek 3 – Definování
rozměrů
Legenda:
d – Vzdálenost očí od
(kritického detailu) znaku.
a – Úhel pohledu ke (kritickému detailu) znaku
v obloukových minutách.
h – Výška (kritického detailu) znaku.
w –
Šířka (kritického detailu) znaku.
s – Tloušťka (kritického detailu)
znaku.
Znaky (kritické detaily) mají doporučenou výšku (h) tehdy,
pokud leží v rozmezí 18 až 22 obloukových minut (arc min), leží-li v rozmezí 15
až 18 arc min, je výška (kritického detailu) znaku ještě přijatelná, pokud je
menší než 15 arc min, je nevhodná. Doporučené výšky (kritického detailu) znaku
se mohou přibližně vypočítat takto:
– doporučená šířka (w) (kritického
detailu) znaku je mezi 60 % až 80 % jeho výšky. Pouze tam, kde je povrch
sdělovače zakřiven nebo úhel pohledu je šikmý, má být šířka 80 % až 100 % výšky
(kritického detailu) znaku. Šířka (kritického detailu) znaku menší než 50 %
jeho výšky je nevhodná.
– Vhodná tloušťka (kritického detailu) znaku (s na
obrázku 3) je uvedena v tabulce 2. Doporučuje se, aby mezi písmeny byla
patřičná mezera (20 % až 50 % šířky /kritického detailu/ znaku) a mezi slovy
rovněž (1 až 1,5 násobek šířky kritického detailu znaku).
Tabulka
2 – Vhodné tloušťky (kritického detailu) znaku
 | | | |
4.2.2 Digitální sdělovače
Tvar
číslic a jejich kontrast s pozadím by měl odpovídat výše uvedeným doporučením.
Pokud je digitální sdělovač mechanický (číslice jsou natištěny na kruhové
stupnici), doporučuje se, aby číslice byly zcela viditelné v okénku sdělovače,
a nemají být ani částečně nečitelné, pokud sdělovač rotuje (například při
náhlém pohybu).
I když digitální sdělovače vyžadují malé mezery,
doporučují se co největší číslice. Tam, kde je v jedné řádce větší počet
číslic, lze zabránit chybám při čtení uspořádáním číslic do oddělených skupin.
Dává se přednost skupinám tří nebo dvou číslic, pokud již není interpretace
usnadněna použitím skupin o větším počtu číslic. | | | |
| 4.2.3 Analogové sdělovače | | | |
Ukazatel (například ručička, hladina roztoku) má být
viditelný vždy, dokonce i když vybočí mimo stupnici. Doporučuje se použít
sdělovače s pohyblivým ukazatelem a fixní stupnicí. Obrázek 4 ukazuje vhodné
směry pohybu ukazatele, znázorňující pokles a nárůst veličiny.
Obrázek 4 – Vhodné směry pohybu ukazatele
Legenda:
a) – nárust
veličiny
b) – pokles veličiny
Nulová hodnota na stupnici musí
být umístěna tak, aby k nárůstu veličiny docházelo zleva doprava, ve směru
hodinových ručiček nebo pohybem zdola nahoru, k poklesu veličiny má docházet
pohybem ukazatele zprava doleva, proti směru hodinových ručiček nebo pohybem
ukazatele shora dolů. | | | |
4.2.4 Výběr stupnic pro analogové
sdělovače
K dosažení dobrého vnímání a ke snížení chyb odečtu
mají být brány v úvahu rozměry stupnice, její rozdělení, označení a
ukazatel.
Různé rozměry stupnice mají být navrženy podle pozorovací
vzdálenosti a osvětlení prostředí. Tabulka 3 uvádí doporučení pro rozměry
stupnice podle různých podmínek osvětlení při typické pozorovací vzdálenosti
700 mm. Pro ostatní vzdálenosti platí níže uvedený vzorec:
Legenda:
x – rozměry A až G v
tabulce 3,
d – vzdálenost očí od stupnice (mm),
– úhel pohledu
(obloukové minuty).
POZNÁMKA – Pro snazší výpočet je x přibližně
rovno d . L/700, je-li L nahrazeno příslušným rozměrem A až G z tabulky 3, kde
je pozorovací vzdálenost 700 mm.
Tabulka 3 – Dělení
stupnice při vysoké/normální a nízké hladině osvětlení při pozorovací
vzdálenosti 700 mm
Dělení stupnice se podílí
významným způsobem na lepší identifikaci hodnot na stupnici, má odpovídat
požadované přesnosti měření a mělo by být přizpůsobeno přesnosti transduktoru.
Nemají se vyskytovat více než tři úrovně dělení stupnice (hlavní, střední a
vedlejší). Mezi dvěma hlavními ryskami se nemají vyskytovat více než čtyři
střední dělicí značky (tzn. pět úseků/mezer) a mezi dvěma středními značkami se
nemají vyskytovat více než čtyři vedlejší dělicí značky (tzn. pět úseků/mezer).
Proto hodnoty intervalu měření mezi dvěma vedlejšími ryskami mohou být 1, 2, 5,
nebo desetinásobek těchto hodnot. Rozlišitelnost není stejná u různých typů
dělení stupnic. Obrázek 5b ukazuje některé příklady vhodného dělení
stupnic.
Interpolace hodnot mezi dvěma vedlejšími ryskami již není
nutná. Je-li interpolace vyžadována, požadovaná přesnost nemá být větší než
pětina intervalu. Pokud je to nezbytné, velikost intervalů se zvětší.
Obrázek 5a – Rysky na stupnici
Legenda:
a) – hlavní ryska
b) – střední ryska
c) – vedlejší ryska
Rozměry A až G jsou uvedeny v
tabulce 3.
Obrázek 5b – Příklady dělení a značení
stupnic
Tvar a rozměry číslic na
stupnicích mají odpovídat doporučením uvedeným v článku 4.2.1. Použité značky
mají být umístěny vždy kolmo ke stupnici bez ohledu na její polohu a nemají být
zakryty ukazatelem. Mají být umístěny na opačné straně stupnice, než je
ukazatel. Mezi dvěma označenými ryskami nemá být víc než devět
neoznačených.
Vrchol ukazatele se má pozvolna zužovat a má dosahovat
jen k základu stupnice. Aby se zabránilo chybám vzniklým vlivem paralaxy, má
být střed kruhových stupnic zakryt. Paralaxa má být minimalizována tak, aby
bylo zabezpečeno, že i když není úhel pohledu ideální, obdrží obsluha správné
informace. Sdělovače mají být voleny tak, aby rozsahy jejich stupnic byly
podobné žádoucímu rozsahu měřených hodnot. Například pro stupnici s rozsahem –
5 až + 5 je přijatelný vzor na pravé straně obrázku 6, naopak vzor na levé
straně je nevhodný.
Obrázek 6 – Správné a nesprávné použití
stupnice
Legenda:
a) – využívané
pásmo | | | |
