Požadavky
Podle ČSN EN ISO 4413:2011 (Třídící znak 83 3371) | Požadavky
splněny? |
| ano | ne | irel. |
Nahrazení předchozích norem
Touto normou se nahrazuje norma ČSN EN 13861(83 3504) ze září 2003 |
Úvod
Konstruktér strojních zařízení je povinen posuzovat rizika ve všech fázích jejich životního cyklu (viz EN ISO 12100:2010, kapitola 4). To zahrnuje znalosti a zkušenosti z oblasti konstrukce, provozu, havárií, nehod a škod.
Tato evropská norma upřesňuje EN ISO 12100:2010, Příloha B týkající se ergonomie. Tato norma se odvolává na evropské a mezinárodní ergonomické normy existující v různých příslušných oblastech.
Normy pro ergonomickou konstrukci strojního zařízení, na které jsou uváděny odkazy v tomto dokumentu, mohou pomoci zamezit nebo snížit četná nebezpečí a rizika vyhodnocením ve stadiu konstrukce, přičemž se zvažuje zamýšlené použití, předpokládané použití a předvídatelné nesprávné použití příslušného strojního zařízení |
1 Předmět normy
Tato evropská norma uvádí metodiku k dosažení souvislé aplikace různých ergonomických norem pro konstrukci strojního zařízení. Tato norma představuje stupňový model vyžadující určité normy. Za tímto účelem příloha A uvádí referenční tabulku se vztahy mezi nebezpečími, jak je uvedeno v EN ISO 12100:2010 a použitelné normy typu B vztahující se k ergonomii. Tato evropská norma může být použita pouze v kombinaci s ostatními příslušnými ergonomickými normami.
Tato evropská norma poskytuje návod v případě, že nejsou k dispozici žádné příslušné nebo vhodné ergonomické požadavky nebo doporučení v normách typu C.
Tuto evropskou normu Ize také využít pro uplatnění ergonomie při navrhováni norem typu C (viz příloha C pro další informace). |
3 Termíny a definice
Pro účely tohoto dokumentu platí termíny a definice uvedené v EN ISO 12100:2010 a následující:
3.1 ergonomie (ergonomics; human factors) lidské faktory;
Vědní disciplína zabývající se pochopením interakcí mezi člověkem a jiným prvky systému, a profese využívající teorie, zásad, dat a metod při konstrukci tak, aby se optimalizovalo pohodlí člověka a celkový výkon systému (IEA1), 2000) |
POZNÁMKA Převzato z prEN ISO 26800:2011
3.2 strojní zařízení (machinery, machine) stroj
montážní celek vybavený nebo určený k vybavení pohonným systémem sestávajícím ze spojených částí nebo komponent, z nichž je alespoň jedna pohyblivá, a které jsou vzájemně spojeny za účelem přesně stanoveného použití
POZNÁMKA 1 Termín "strojní zařízení“ také zahrnuje montáž strojů, které jsou za účelem dosažení stejného výsledku uspořádány a řízeny tak, aby fungovaly jako integrální celek.
POZNÁMKA 2 EN ISO 12100:2010, Příloha A obsahuje všeobecné schematické znázornění strojního zařízení. [EN ISO 12100:2010, 3.1]
3.3 obsluha (operator)
osoba nebo osoby, které instalují, ovládají, nastavují, udržují, čistí, opravují nebo posunují strojní zařízení [Směrnice o strojních zařízeních 2006/42/EC, Příloha I, 1.1.1]
NP1) NARODNI POZNÁMKA Správně má byt uvedeno 2000.
1) Mezinárodní ergonomická asociace |
4 Aplikace ergonomických norem při navrhování strojního zařízení
4.1 Úvod
Tato norma uvádí určitý postupný přístup k aplikaci ergonomických norem při navrhování strojního zařízení. Uživatelé této normy mají pro určité strojní zařízení volit a používat určitou normu typu C. Pro otázky týkající se ergonomie Ize popisovaný postupný model využít jako vodítko procesem výběru vhodných ergonomických norem typu B, přičemž se posuzování rizika provádí podle EN ISO 12100. |
| 4.2 Návod pro uplatnění vhodných ergonomických norem |
4.2.1 Všeobecně
Návod je založen na obecných postupech zacházení s bezpečnostními instrukcemi. EN ISO 12100 uvádí popis základních rizik, popisuje vlastní konstrukční opatření a uvádí seznam příkladů nebezpečí, nebezpečných situací a nebezpečných událostí, ke kterým dochází při použití strojního zařízení. Aby byly splněny základní zdravotní a bezpečnostní požadavky, musí být strojní zařízení konstruována v souladu s EN 614-1 a EN 614-2.
Následující vývojový diagram znázorňuje metodiku dosažení určité souvislé aplikace různých ergonomických norem (viz obrázek 1). |
4.2.2 Krok 1: Analýza nebezpečí a posuzování rizika
– Stanovení mezních hodnot stroje z ergonomického hlediska |
– Identifikace nebezpečí, která se mohou vyskytnout u stroje ve všech režimech jeho provozu a v každé fázi života stroje, postupem podle kapitoly EN ISO 12100:2010, 5.4.
Ergonomická hlediska strojního zařízení Ize odhadnout, vyhodnotit a ověřit pouze tehdy, jsou-li známa veškerá vybavení strojního zařízení určená k výměně. Ergonomické požadavky je nutno zvažovat v souvislosti s "obsluhou“ a "ohroženými osobami“.
Stanovení mezních hodnot strojního zařízeni během fází životního cyklu podle EN ISO 12100:2010, 5.3 zahrnuje následující ergonomická hlediska:
Tabulka 1 – Ergonomická hlediska pro stanovení mezních hodnot strojního zařízeni
Příloha B obsahuje seznam mezních hodnot strojního zařízení. |
4.2.3 Krok 2: Průzkum použitelnosti norem
– Zjistí se, zda existuje určitá norma typu C.
– Zkontroluje se v relevantní normě typu C, zda se zabývá nebezpečími vzniklými zanedbáním ergonomických zásad a s tím spojenými riziky.
– Zkontroluje se, které normy typu B Ize použit místo relevantní normy typu C nebo na její doplnění.
Je-li nalezena relevantní norma typu C, má se v první řadě postupovat podle ní. Tam, kde je to vhodné, odvolávají se tyto normy typu C na normy typu A a B pro snížení rizik, která mohou pravděpodobně u příslušného strojního zařízení nastat. Není-li vhodná norma typu C k dispozici nebo jestliže daná norma typu C nepokrývá dostatečně rizika související s ergonomii, je třeba vyhledat v příloze A relevantní normy typu B. |
4.2.4 Krok 3: Vyhodnocení rizik s využitím relevantních ergonomických norem
– Posoudí se zbývající rizika z ergonomického hlediska.
– Zkontroluje se, zda jsou tato rizika relevantní.
– Uváží se zmíněné ergonomické normy ve vztahu k relevantním rizikům (viz Příloha A).
– Zkontroluje se, zda tyto normy byly využity k optimalizaci konstrukce strojního zařízení.
Pro vyhodnocení rizika se mají vzít v úvahu příslušné horizontální normy typu B na všeobecná a zvláštní rizika související s ergonomií. Tyto normy jsou uvedeny v příloze A (krátký popis těchto norem může být obsažen v příloze D).
Rizika v souvislosti s ergonomií jsou významná, jsou-li člověk a strojní zařízení součástí společného pracovního systému (rozhraní člověk-stroj). Tato interakce zahrnuje určitou společnou roli jako rozhraní, jako jsou například nástroj, přípravek, zdroj energie nebo určitý článek v bezpečnostním řetězci. Viz EN 614-1 a EN 614-2 |
4.2.5 Krok 4: Snížení rizika použitím různých norem
Využije se jedna z následujících alternativ:
– řešení popsané v určité normě typu C, která se vztahuje k normám typu B pro ergonomii tam, kde je to relevantní;
– příslušné normy typu B pro ergonomii tam, kde není k dispozici žádná norma typu C;
– jiné (další) odkazy, vztahující se k ergonomii.
Všechna relevantní a významná rizika se musí snížit. Může však existovat jeden nebo více důvodů, proč se některými riziky nelze zabývat, například nejsou-li k dispozici žádné informace nebo je-li norma omezena na některé zvláštní položky.
Jestliže musí být při konstrukci stroje bráno v úvahu použití osobních ochranných prostředků (PPE), musí se provést dodatečné posouzení rizika, aby se zkontrolovalo splnění všech podstatných zdravotních a bezpečnostních požadavků, včetně ergonomických hledisek. |
4.2.6 Krok 5: Ověření
– Zkontroluje se, zda všechna relevantní a významná rizika související s ergonomii byla odstraněna nebo snížena pomocí použitelných norem.
– Zkontroluje se, zda existují významná rizika, která nejsou pokryta příslušnou normou či jinou technickou specifikací. V takovém případě se nově řeší rozhraní člověk-stroj v souladu s EN 614-1 a EN 614-2.
Obrázek 1 – Vývojový diagram modelu postupných kroků
|
