dnes je 14.8.2022

Input:

Dokumentace ke strojnímu zařízení - příklad

5.12.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.2.34
Dokumentace ke strojnímu zařízení - příklad

Ing. Lukáš Turza

Analýza rizik

Analýza rizik u strojního zařízení dle praxe

Analýza rizik je dneska nedílnou a velice důležitou součástí technické dokumentace jakéhokoliv výrobku. Posouzení rizika se provádí u konkrétního výrobku a výstupem je odhad míry rizika, který může postoupit k dalším krokům řízení rizika a komunikace. Níže uvedený obrázek shrnuje vstupy, nástroje a výstupy procesu posuzování rizika.

Obr. 1

Definice

Riziko: Kombinace pravděpodobnosti výskytu možné škody a závažnosti

této škody (Pokyn ISO/IEC 51, definice 3.2).

Škoda: poškození nebo fyzické zranění nebo poškození zdraví

osob nebo poškození majetku nebo životního prostředí (Pokyn

ISO/IEC 51, definice 3.3).

Škodlivá událost: událost, při které nebezpečná situace vyústí ve

škodu (Pokyn ISO/IEC 51, definice 3.4).

Nebezpečí: zdroj možné škody (Pokyn ISO/IEC 51, definice 3.5).

Přehled stavu problematiky:

Charakteristika rizik:

  1. Kvalitativní analýza rizik obr. 2

Jsou to takové metody analýzy, při kterých použijeme pro stanovení pravděpodobnosti a velikosti dopadu jisté popisné škály, slovní hodnoty (např. vysoká pravděpodobnost, střední pravděpodobnost, nízká pravděpodobnost, resp. velký dopad, střední dopad, malý dopad) nebo jakoukoli vhodnou bodovací stupnici (např. metoda skórovacího hodnocení rizika).

V rámci tohoto druhu analýzy jde většinou o individuální přístup k nastavení bodovací škály pro co možná nejvěrnější výsledek výše rizika. Pro hodnocení pravděpodobnosti, tedy spíše pravděpodobné možnosti výskytu a intenzity negativního dopadu lze využít různě definované stupnice, které si expertní tým pro kvalitativní analýzu rizik zvolí. Slabým místem kvalitativní analýzy je nebezpečí subjektivního posuzování problému. Bohužel je toto jediný v technologické praxi použitelný způsob. Je nereálné se domnívat se, že údaje o tom kterém rizikovém jevu mohou být pravdivé proto je nutné jejich určení objektivně a poměrně přesně pomocí některé z metod kvantitativní analýzy.

Obr. 2 - Způsoby analýzy rizik

b) Kvantitativní analýza rizik

Pro tento případ je pravděpodobnost a velikost negativního dopadu určit přímo číselnou hodnotou. Kvantitativní přístup znamená použití některé z matematicko-statistických metod.

K provedení přímé kvantitativní analýzy rizika je nutný předpoklad, pro sestavení matematického modelu rizik. Modelem zde míníme matematicko-logický popis soustavy posuzovaných rizik. Pokud je reálné takový model sestavit a jeho matematicko-logickou podobu vložit do speciálního softwaru, pak lze s modelem experimentovat a získat tak potřebné údaje. Takové experimentování se nazývá počítačová simulace, která napodobuje skutečné události související s rizikem. Můžeme tedy zjistit, jak se bude projekt nebo jeho část chovat, jaká bude pravděpodobnost výskytu konkrétního rizika, možného scénáře souběhů rizik, a dopadů na cíle projektu. Mezi takové metody patří například simulační metoda Monte Carlo.

Pro uplatnění metody modelování a simulace rizik, je nutné splnit některé podmínky: a to:

  • schopnost sestavit matematicko-logický model rizik;

  • mít k dispozici potřebné numerické údaje o zkoumaných rizicích;

  • mít k dispozici speciální software, který nám umožní model vložit a provádět simulaci;

  • ověření, zda model věrně napodobuje skutečné chování rizik v projektu a možnost ověření modelu;

  • schopnost ovládat program a možnost naplánovat řadu experimentů, včetně provedení simulace;

  • schopnost správné interpretace výsledků.

Z výše uvedených podmínek plyne, že uplatněné uvedeného způsobu analýzy rizik je v běžné technologické praxi použitelné pouze zřídka. Použití tohoto způsobu vyžaduje dostatek času, speciální vybavení, tým odborníků na danou problematiku z oblasti matematiky, statistiky a informatiky a s tím spojených nemalých nákladů.

Zjednodušený vztah mezi analýzou rizika a ostatními činnostmi managementu rizika je zřejmý z následujícího obrázku č. 3:

Obr. 3 - Management rizika

Z uvedeného základního pohledu na management rizika je zřejmé, že možnost jeho využití pokrývá většinu aktivit a oborů lidské činnosti. V rámci systému managementu kvality je možné analyzovat odděleně riziko:

  • - procesu,
  • - systému,
  • - produktu.

Technické normy určené pro strojní zařízení

ČSN EN 61078 Techniky analýzy spolehlivosti - Blokový diagram bezporuchovosti a booleovské metody.

ČSN EN 61025 Analýza stromu poruchových stavů (FTA)

ČSN IEC 300-3-9:1997 – Management spolehlivosti Část 3: Návod pro použití. Oddíl 9: Analýza rizika technologických systémů.

ČSN EN ISO 12100 Bezpečnost strojních zařízení - Všeobecné zásady pro konstrukci - Posouzení rizika a snižování rizika.

ČSN EN ISO 12100:2011 Tato mezinárodní norma specifikuje základní terminologii, zásady a metodologii pro dosažení bezpečnosti při konstrukci strojního zařízení. Norma specifikuje zásady posouzení a snižování rizika jako pomoc konstruktérům k dosažení tohoto cíle. Tyto zásady jsou založeny na znalosti a zkušenosti z konstrukce, používání, nehod, úrazů a rizik u strojních zařízení. Jsou popsány postupy pro identifikaci nebezpečí a pro odhad a hodnocení rizik v relevantních fázích životního cyklu stroje, a pro vyloučení nebezpečí nebo pro opatření dostatečně snižující riziko. V uvedené technické normě je návod pro dokumentaci a ověřování procesu posouzení rizika a snížení rizika. Tato mezinárodní norma je také určena k tomu, aby byla používána jako základ při zpracování bezpečnostních norem typu B a typu C. Technická norma se nezabývá rizikem a/nebo poškozením týkajícím se domácích zvířat, majetku nebo prostředí. Příloha B uvádí v samostatných tabulkách příklady nebezpečí, nebezpečných situací a nebezpečných událostí tak, aby byly objasněny tyto pojmy a pomohly konstruktérovi v procesu identifikace nebezpečí.

Obecně řečeno tato technická norma je základem pro tvorbu technických norem
a normativních dokumentů, které mají následující strukturu:

  • - technické normy typu A (základní bezpečnostní normy), uvádějící základní pojmy, zásady pro konstrukci a všeobecná hlediska, která mohou být aplikována na všechna strojní zařízení;
  • - technické normy typu B (skupinové bezpečnostní normy), zabývající se jedním bezpečnostním hlediskem nebo jedním typem bezpečnostního zařízení, které může být použito pro větší počet strojních zařízení:
    • - technické normy typu B1 se týkají jednotlivých bezpečnostních hledisek (např. bezpečných vzdáleností, teploty povrchu, hluku);
    • - technické normy typu B2 se týkají příslušných bezpečnostních zařízení (např. dvouručních ovládacích zařízení, blokovacích zařízení, zařízení citlivých na tlak, ochranných krytů);
  • - technické normy typu C (bezpečnostní normy pro stroje), určující detailní bezpečnostní požadavky pro jednotlivý stroj nebo skupinu strojů.

Využívání analýzy rizik pro malé, střední podniky a a.s.

Malé a střední podniky (SME (Small and Medium Enterprise) nebo SMB (Small and Medium Business)).

Malé a střední podniky jsou často nazývány „páteří ekonomiky”. To zejména proto, že většina podniků spadá do této kategorie a významně ovlivňují nejen ekonomickou, ale i sociální a politickou situaci v zemi. Malé a střední podniky jsou méně stabilní než velké firmy, a proto pro ně může být nedostatečné řízení rizika osudové. Říká se: „Risk je zisk” nebo také „No risk, no fun”, ale v tomto případě se podceňovat riziko opravdu nevyplácí. To neznamená, že by podnik neměl podstupovat žádná rizika, což asi v dnešních podmínkách stejně ani není možné, ale měl by všechna možná rizika důsledně analyzovat, počítat s následky, které rizika mohou přinést a na základě toho se snažit rizika a jejich následky co možná nejvíce eliminovat a minimalizovat a to s ohledem na jejich kategorizaci.

Obecná kategorizace rizik využitelná v průmyslové oblasti

Výrobní rizika

• technická (kvalita výroby, poruchy výrobního zařízení, zastaralost zařízení)

• sociální (stávky, problémy s pracovní kázní, pracovní úrazy, požáry)

• nákupní (kvalita, cena, kvantita) zahrnující:

1. Nákup surovin (strategické suroviny)

2. Subdodavatelské vztahy

Technologická a inovační rizika

1. Skrytá rizika (přehnané úsporné programy)

2. Nedocenění rizikovosti investic do vývoje a výzkumu

Rizika v oblasti informatiky

1. Technika (zničení nebo poškození)

2. Programy (zničení, ukradení nebo zfalšování programu)

3. Údaje (špatná příprava, zfalšování nebo krádež)

Jednotlivé kroky metodiky analýzy rizik při posuzování výrobku

- určení, zdali se jedná o stanovený výrobek, či nikoliv

- určení typu normy A, B, C

- zařazení výrobku dle NV pro strojní zařízení

- splnění požadavků ČSN EN ISO 12 100 a navazujících norem

- využití talent managementu a informačních soustav

- využití faktorů

- využití nejistot kvantitativních a kvalitativních

- vytvoření scénářů

Metodika analýzy rizik

Metodika analýzy rizika bude základem pro sjednocení různých pohledů na definování rizika vzhledem k tomu, že obsahuje obecný legislativní rámec nutný pro technickou harmonizaci směrnic EU. Z provedených teoretických a praktických rozborů dostupných materiálů využívaných v oblastech BOZP je zřejmé, že jádrem inovačních trendů bude zmíněná technická harmonizace a produktová standardizace. Analýzy rizik není dneska pouze jen o zařízeních, procesech, ale též o obsluze, která bude daný zařízení obsluhovat.

Rizika při práci na SZVE 2- Identifikace a hodnocení rizik a navrhovaná opatření - příklad

Obr. 1 – SZVE 2

ÚVOD

Tento příklad si klade za cíl napomáhat při hodnocení a analýze rizik souvisejících s prací na stroji RUČNÍ ZAVÍRACÍ STROJ S ELEKTRICKÝM POHONEM SZVE 2 (obr. 1). Stroj slouží v potravinářské oblasti k uzavírání plechovek a tudíž je na něj vztahována naročnější a přísnější legislativa.

Příklad je rozdělen do následujících částí:

1. Základní informace

2. Hodnocení rizik a navrhovaná opatření

Krok 1: Identifikace nebezpečí

Krok 2: Předpokládaná rizika a hodnocení rizik

Krok 3: Výběr opatření pro zlepšení situace a jejich následná implementace

Řídím se národní právní úpravou a

Nahrávám...
Nahrávám...