dnes je 18.4.2024

Input:

Ergonomie tepelného prostředí - metody posuzování odezvy člověka na kontakt s povrchy - část 1: Horké povrchy

13.4.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.4.2.4.19
Ergonomie tepelného prostředí – metody posuzování odezvy člověka na kontakt s povrchy – část 1: Horké povrchy

Dr. Ing. Rostislav Suchánek a kolektiv autorů

LOGO FIRMY

Sídlo firmy

Název zařízení

provedení ................

______________________________________________

OVĚŘENÍ SHODY

provedení strojního zařízení s požadavky

ČSN EN ISO 13732-1:2009

Ergonomie tepelného prostředí –
Metody posuzování odezvy člověka na kontakt s povrchy –
Část 1: Horké povrchy


                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                           
Požadavky
Dle ČSN ISO 13732-1:2009 (Třídící znak 83 3557)
Požadavky
splněny?
ano ne irel.
1 Předmět normy

Tato část ISO 13732 uvádí teplotní prahové hodnoty popálení, ke kterým dochází při kontaktu lidské kůže s horkým pevným povrchem.

Popisuje také metody posuzování rizik popálení, kdy se lidé mohou dotýkat svou nechráněnou kůží horkých povrchů.

Tato část ISO 13732 také poskytuje vodítko pro případy, kdy je nezbytné specifikovat teplotní mezní hodnoty pro horké povrchy; nestanovuje však mezní hodnoty povrchové teploty.

POZNÁMKA 1 Takové teplotní mezní hodnoty mohou být specifikovány v příslušných výrobkových normách nebo předpisech, aby se zabránilo popálení osob při kontaktu s horkým povrchem výrobku.

Tato část ISO 13732 se týká kontaktních dob 0,5 s a delších.

Platí pro kontakty, kdy je povrchová teplota během kontaktu v podstatě stálá (viz 4.1).

Neplatí v případě, může-li být velká plocha kůže (přibližně 10 % nebo více kůže celého těla) v kontaktu s horkým povrchem. Neplatí také pro kontakt s více než 10 % kůže hlavy nebo kontakt, který může mít za následek popáleniny životně důležitých míst obličeje.

POZNÁMKA 2: V některých případech mohou být výsledky kontaktu s horkým povrchem pro člověka vážnější, například:
popáleniny mající za následek omezení dýchacích cest;
– velké popáleniny (více než 10 % povrchu těla), které mohou poškodit krevní oběh;
zahřátí rozsáhlé části hlavy nebo celého těla, které může vést k nepřijatelné tepelné zátěži, i když nedojde k popálení.

Tato část ISO 13732 vyhovuje pro horké povrchy různých objektů: vybavení, výrobků, budov, přírodních objektů atd. Pro zjednodušení se zmiňuje pouze o výrobcích; platí však také pro všechny další objekty.
3 Termíny a definice

Pro účely tohoto dokumentu platí následující termíny a definice.
3.1 Povrch přístupný dotyku (touchable surface)

Povrch výrobku, který může přijít do styku s lidskou kůží.
3.2 Povrchová teplota (surface temperature)

TS teplota povrchu materiálu.

POZNÁMKA: Povrchová teplota se vyjadřuje ve stupních Celsia (°C).
3.3 Kontaktní doba (contact period)

D doba, ve které dochází ke styku kůže s povrchem.

POZNÁMKA: Kontaktní doba se vyjadřuje v sekundách (s).
3.4 Tepelná setrvačnost (thermal inertia)

Součin hustoty (p), tepelné vodivosti (K) a specifické tepelné kapacity (c) materiálu.
3.5 Práh popálení (burn threshold)

Povrchová teplota určující hranici mezi žádným popálením a povrchovou částečnou vrstvou popálení způsobeného kontaktem kůže s daným povrchem pro specifikovanou kontaktní dobu.

Popálení jsou v závislosti na jejich závažnosti rozdělena do tří úrovní.
  • povrchová částečná vrstva popálení:
    celkové, ale ne úplné povrchové popálení, kůže je zcela zničená, ale vlasové míšky a mazové i potní žlázy jsou ušetřeny,

  • hluboká částečná vrstva popálení:
    značná část kožní vrstvy a všech mazových žláz je zničena, přežijí jen hlubší části vlasových míšků nebo potní žlázy,

  • úplná vrstva popálení:
    plná tloušťka kůže je zničená a nepřežívají žádné epiteliální elementy.

4. Prahy popálení
4.1 Všeobecně

V této kapitole jsou uvedeny údaje o povrchové teplotě pro prahové hodnoty popálení.

POZNÁMKA: Výskyt popálení závisí na teplotě kůže a době jejího zvýšení. Souvislost mezi teplotou kůže, dobou jejího působení a výskytu popálení byla vědecky studována a je známa (viz přílohu A ). Změřit teplotu kůže během jejího kontaktu s horkým povrchem výrobku není však proveditelné jednoduchými prostředky. Proto nejsou v této části ISO 13732 specifikovány teplotní hodnoty kůže, nýbrž teplotní hodnoty horkých povrchů výrobků, které při kontaktu s kůží vedou k popálení (prahové hodnoty popálení). Teplota povrchu výrobku je jednoduše měřitelná pomocí vhodných měřicích zařízení.

Povrchová teplota, která vede při kontaktu kůže s horkým výrobkem k popálení, závisí na materiálu výrobku a době kontaktu kůže s povrchem. Tento vztah je znázorněn na obrázku 1 pro několik skupin materiálů s podobnou tepelnou vodivostí, a proto i s podobnými prahovými hodnotami popálení.
Obrázek 1
Znázornění všeobecného vztahu mezi prahem popálení a kontaktní dobou při dotyku kůže s horkým povrchem
Popis
D kontaktní doba
TS povrchová teplota
1 plasty
2 keramika
3 kovy
4 práh popálení
Bod na křivce prahu popálení ukazuje, pro určitou kontaktní dobu, povrchovou teplotu, která leží mezi nezraněním kůže a počátkem povrchové částečné vrstvy popálení při kontaktu kůže s horkým povrchem.

Hodnota povrchové teploty ležící pod křivkou nevede obvykle k popálení. Hodnota povrchové teploty ležící nad křivkou povede k popálení kůže (viz také přílohu A).

Ilustrační obrázek 1 slouží pouze k lepšímu porozumění a nepředstavuje zcela přesné údaje o prahu popálení. Přesné hodnoty prahu popálení se mají vzít z obrázků 2, 5, 6 a 7 a tabulky 1.

V případě krátké kontaktní doby nejsou prahy popálení koncipovány jako hranice v ilustračním obrázku 1 a podrobných obrázcích 2, 5, 6 a 7, ale jako rozmezí. Je tomu tak s ohledem na skutečnost, že pro krátké kontaktní doby není znalost teplotní hranice mezi nepopálením a počátkem popálení dokonalá.

Práh popálení závisí na několika faktorech včetně tloušťky kůže v místě dotyku, vlhkosti povrchu kůže (zpocení), znečištění kůže (například tukem), rozdílů mezi tepelnou vodivostí materiálů spojených v jedné skupině i nejistoty exaktního stanovení prahových hodnot popálení (viz také přílohu A). Tyto vlivy jsou však ve srovnání s vlivem tepelné vodivosti různých materiálových skupin považovány za méně významné.

Pro delší kontaktní doby jsou nejistoty menší než pro krátké kontaktní doby. Pro dlouhé doby kontaktu jsou tedy určeny přesné hodnoty prahu popálení. S dlouhou dobou kontaktu se také ztrácejí rozdíly mezi hodnotami pro různé skupiny materiálů.

Z daných údajů lze předpokládat, že je povrchová teplota v podstatě udržována během kontaktní doby buď hmotností výrobku, nebo tepelným zdrojem. Tyto podmínky charakterizují expozice odpovídající nejhoršímu případu.
4.2 Údaje o prahu popálení
4.2.1 Prahové hodnoty popálení pro kontaktní doby 0,5 s a 10 s
4.2.1.1 Všeobecně

V případě krátkého kontaktu (kontaktní doba 0,5 s až 10 s) nejsou rozmezí hodnot prahu popálení vyjádřena v číslech, ale v příslušných grafech pro kontaktní dobu. Hodnoty prahu popálení u materiálů s podobnou tepelnou vodivostí jsou spojeny a představují stejné rozmezí.
4.2.1.2 Nepokryté kovy

Hodnoty prahu popálení na obrázku 2 platí pro hladké povrchy nepokrytých kovů. V případě neobrobených kovových povrchů mohou však příslušné hodnoty ležet nad hodnotami pro hladké povrchy, ale nejvíce 2 °C mimo horní mez indikovaného rozmezí hodnot prahu popálení.
Obrázek 2
Rozmezí prahu popálení při kontaktu kůže s horkým hladkým nepokrytým (neobaleným) kovovým povrchem
Popis
D kontaktní doba, s
TS povrchová teplota, °C
1 žádné popálení
2 práh popálení
3 popálení
4.2.1.3 Pokryté kovy

Hodnoty pro účinek pokrytí kovu ukazují obrázky 3 a 4. Hodnoty odrážejí zvyšování prahu popálení nad práh popálení pro nepokrytý kov. Pro získání prahu popálení pro povlak kovu se musí sečíst hodnota zvýšení prahu popálení z obrázku 3 nebo 4 a práh popálení pro nepokrytý kov z obrázku 2.
Obrázek 3
Rozšíření rozmezí hodnot prahu popálení z obrázku 2 pro kovy pokryté lakem tloušťky 50 μm, 100 μm, 150 μm
Popis
D kontaktní doba, s
TS vzrůst povrchové teploty, °C
a 50 μm
b 100 μm
c 150 μm
Obrázek 4
Rozšíření rozmezí hodnot prahu popálení z obrázku 2 pro kovy pokryté práškováním (v tloušťce 60 μm a 90 μm), smaltem (v tloušťce 160 μm) a polyamidedem 11 nebo 12 (v tloušťce 400 μm)
Popis
D kontaktní doba, s
TS vzrůst povrchové teploty °C
a smalt (160 μm)/prášek (60 μm)
b prášek (90 μm)
c polyamid 11 nebo 12 (tloušťka 400 μm)
4.2.1.4 Keramika, sklo a kameninové materiály

Rozmezí prahu popálení pro keramiku, sklokeramiku, sklo, porcelán a kameninové materiály (mramor, beton) ukazuje obrázek 5.

Práh popálení pro mramor a beton leží směrem k dolnímu limitu rozmezí. Práh popálení pro sklo leží směrem k hornímu limitu rozmezí.
Obrázek 5
Rozmezí prahu popálení při kontaktu kůže s horkým hladkým povrchem z keramiky, skla nebo kameninových materiálů
Popis
D kontaktní doba, s
TS povrchová teplota, °C
1 žádné popálení
2 práh popálení
3 popálení
4.2.1.5 Plasty

Rozmezí prahu popálení pro plasty (polyamid, skelný akrylát, polytetrafluorethylen, duroplast) ukazuje obrázek 6.

POZNÁMKA: Plasty mají velmi různé úrovně tepelné vodivosti v závislosti na svém chemickém složení. Rozmezí prahu popálení pro nejpevnější plasty je indikováno na obrázku 6. Pro plasty s tepelnou vodivostí značně se lišící od materiálů, které jsou zde uvedeny, nemohou však být indikované prahy popálení použity. Pro tyto materiály musí být prahy popálení vypočítány, odhadnuty nebo změřeny podle přílohy A.
Obrázek 6
Rozmezí prahu popálení při kontaktu kůže s horkým hladkým povrchem z plastu
Popis
D kontaktní doba, s
TS povrchová teplota,°C
1 žádné popálení
2 práh popálení
3 popálení
4.2.1.6 Dřevo

Rozmezí prahu popálení pro dřevo ukazuje obrázek 7.

Pro měkká dřeva s nízkou vlhkostí jsou použitelné hodnoty při horní hranici daného rozmezí. Pro tvrdá dřeva s vysokou vlhkostí jsou relevantní hodnoty při dolní hranici rozmezí.
Obrázek 7
Rozmezí prahu popálení při kontaktu kůže s horkým hladkým povrchem ze dřeva
Popis
D kontaktní doba, s
TS povrchová teplota, °C
1 žádné popálení
2 práh popálení
3 popálení
4.2.2 Hodnoty prahu popálení pro kontaktní doby mezi 10 s až 1 min

Pro kontaktní doby mezi 10 s a 1 min se mohou provést lineární interpolace pro specifický materiál mezi dolní a horní hranicí rozmezí hodnot prahu popálení indikovaných v obrázcích 2 až 7 pro kontaktní dobu 10 s (viz 4.2.1) a hodnot v tabulce 1 odpovídajících kontaktní době 1 min (viz 4.2.3). Práh popálení se tak získá jako rozmezí pro kontaktní dobu blízko nad 10 s. V kontaktní době 1 minuty se toto rozmezí soustředí na jednotlivou hodnotu.
4.2.3 Hodnoty prahu popálení pro kontaktní doby 1 min a delší

Tabulka 1 ukazuje hodnoty prahu popálení při dotyku horkého povrchu pro kontaktní dobu 1 min a delší.
Tabulka 1
Hodnoty prahu popálení pro kontaktní doby 1 min a delší
Pro kontaktní dobu ležící mezi časovými intervaly specifikovanými v tabulce 1 je vhodné provést lineární interpolaci mezi hodnotami prahu popálení stanovenými pro další kratší a delší kontaktní dobu.

POZNÁMKA: Hodnota 51 °C pro kontaktní dobu 1 min platí také pro další materiály s vysokou tepelnou vodivostí, které nejsou indikovány v tabulce 1.

VAROVÁNÍ – Při kontaktní době 8 hodin a delší platí hodnota 43 °C pro všechny materiály pouze tehdy, jestliže se horkého povrchu dotýká menší část těla (méně než 10 % povrchu kůže celého těla) nebo menší část hlavy (méně než 10 % povrchu kůže hlavy). Je-li oblast dotyku nejen místní nebo se horkého povrchu dotýkají životně důležité části obličeje (například dýchací cesty), mohou nastat těžká poškození i v případě, kdy povrchová teplota nepřesahuje 43 °C.
5 Posuzování rizika popálení
5.1 Postup

Pro posouzení rizika popálení, dostane-li se nebo by se mohla dostat nechráněná lidská kůže do kontaktu s horkými povrchy, se musí uskutečnit následující postup:
  • identifikace horkých povrchů přístupných dotyku;

  • úkolová analýza;

  • měření povrchové teploty;

  • volba použitelné hodnoty prahu popálení;

  • porovnání povrchové teploty a prahu popálení;

  • určení rizika popálení;

  • opakování posudku.

Na obrázku C.1 jsou znázorněny jednotlivé kroky tohoto postupu ve vývojovém diagramu. V článcích 5.2 až 5.8 jsou tyto kroky podrobně specifikovány. Příklad posouzení je uveden v příloze F.

POZNÁMKA: Ve zvláštních případech může být vhodné odchýlit se od postupu znázorněného na obrázku C.1. Například úkolová analýza se může uskutečnit ještě před identifikací všech horkých povrchů přístupných dotyku, jestliže může být počet povrchů považován za redukovaný tímto postupem, nebo se může uskutečnit výběr použitelné hodnoty prahu popálení před měřením povrchové teploty.
5.2 Identifikace horkých povrchů přístupných dotyku

Výrobek, který má horký povrch nebo několik horkých povrchů, se musí pečlivě posuzovat. Musí se shromáždit všechny nezbytné informace vztahující se k horkému povrchu (povrchům) výrobku. To zahrnuje atributy:
  • přístupnost povrchů,

  • hrubý odhad povrchových teplot (horký, mírný, chladný),

  • materiály povrchů,

  • struktury povrchů,

  • všechny provozní podmínky produktu včetně nejhoršího případu, tj. případu s nejvyššími povrchovými teplotami.

POZNÁMKA: Je-li k určení přístupnosti povrchu výrobku potřeba více specifických informací, může se odkázat na další vhodné normy, jako jsou například IEC 61032 a EN 71- 1.
5.3 Analýza úkolu

Musí se shromáždit všechny nezbytné informace vztahující se k použití výrobku. Na základě analýzy nebo pozorování se popíší činnosti a úkoly spojené s používáním výrobku. Zvláštní pozornost se musí věnovat možnostem úmyslného a neúmyslného kontaktu s horkými povrchy a skupinám osob (uživatelů výrobku i jiných), které přicházejí v úvahu. Musí se také určit pravděpodobná povaha kontaktu (pravděpodobnost a kontaktní doba).

Z úkolové analýzy se získají následující informace:
  • povrchy, které jsou nebo mohou být přístupné dotyku;

  • úmyslné nebo neúmyslné dotyky;

  • trvání kontaktu s povrchy;

  • osoby, které přijdou nebo mohou přijít do kontaktu s povrchy;

  • pravděpodobnost neúmyslného dotyku;

  • četnost úmyslného dotyku;

  • skutečný rozsah výkonových/teplotních nastavovacích hodnot výrobku během použití.

Musí být zahrnuty všechny stupně používání výrobku, tj. běžné používání, údržba, opravy atd.
5.4 Měření povrchových teplot
5.4.1 Postup

Povrchová teplota se musí změřit na té části nebo částech výrobku, kde může dojít ke kontaktu kůže s povrchem.

Měření se musí uskutečnit za běžných provozních podmínek výrobku. Musí být zahrnut celý rozsah běžných provozních podmínek poskytující maximální povrchové teploty.

Při měření povrchové teploty se musí zajistit dobrý kontakt mezi čidlem a povrchem. Bude-li to nezbytné, použije se za tímto účelem přiměřená síla a vodivé pojivo podle ISO 7726. Celá styčná plocha nemá ležet na povrchu a nesmí být nakloněná. Naměřená hodnota se nemá odečítat, dokud není mezi povrchem a čidlem dosažena teplotní rovnováha. Pro rychlejší dosažení této rovnováhy může být před vlastním měřením vhodné ohřát kontaktní čidlo měřicího přístroje v různých bodech horkého povrchu.
5.4.2 Měřicí zařízení

Měření povrchové teploty se musí provést elektrickým teploměrem s kontaktním čidlem zhotoveným z kovu a s nevýznamnou tepelnou kapacitou. Přesnost přístroje musí být přinejmenším ­1 °C v rozsahu do 50 °C a přinejmenším ­2 °C v rozsahu nad 50 °C.

POZNÁMKA: Údaje uvedené v této části ISO 13732 byly hodnoceny pomocí výše uvedeného měřicího zařízení, výsledky získané jinými technikami nemusí být pro srovnání s těmito údaji vhodné.
5.5 Výběr použitelných hodnot prahu popálení
5.5.1 Postup

Informace pro výběr platné hodnoty prahu popálení podle kapitoly 4 vztahující se:
  • ke kontaktní době,

  • k povrchovému materiálu a

  • ke struktuře povrchu se musí vzít z výsledků identifikace horkých povrchů přístupných dotyku (5.2) a z úkolové analýzy (5.3).

Výběrový postup se skládá z kroků uvedených v 5.5.2 a 5.5.3.
5.5.2 Stanovení kontaktní doby
5.5.2.1 Všeobecně

Z výsledků úkolové analýzy (5.3) se může zjistit:
  1. zda může dojít ke kontaktu kůže s horkým povrchem neúmyslně nebo úmyslně, například dotykem ovládacích prvků a

  2. skupina osob, která přichází nebo může přijít do kontaktu s horkým povrchem:

    • zdravé dospělé osoby,

    • děti,

    • starší osoby nebo

    • osoby s tělesným postižením.

5.5.2.2 Neúmyslný kontakt

Schopnost člověka reagovat na neúmyslný kontakt s horkým povrchem a při pocitu bolesti jej ukončit závisí na věku a tělesné konstituci. Kontaktní doba neúmyslného kontaktu se proto případ od případu liší.
  1. Zdravé dospělé osoby
    Pro zdravé dospělé osoby platí tabulka B.1. Všeobecně platí, že se má používat minimální kontaktní doba 1 s. Minimální kontaktní doba 0,5 s se může vybrat tehdy, neexistují-li vůbec žádné omezení pohybu pro nejrychleji možné přerušení dotyku s horkým povrchem po následném pocitu bolesti. Je-li možné předpokládat delší dobu reakce (například v podmínkách, které omezují snadný pohyb), má se vybrat delší kontaktní doba, navrhují se 4 s.

  2. Děti
    Pro děti platí tabulka B.1. Minimální vybraná kontaktní doba nesmí být menší než 1 s. Je-li možné předpokládat delší reakci na dotyk s horkým povrchem kvůli jejich věku, musí se vybrat kontaktní doba přinejmenším 4 s.
    Až do 24 měsíců děti nemají dostatečně rychlé reflexy, aby odtáhly své ruce, když je něco pálí. Nemají proto vždy schopnost rychle přerušit kontakt s horkým povrchem. Pro velmi malé děti může postačovat kontaktní doba 15 s.

  3. Starší osoby
    Pro starší osoby platí tabulka B.1. Je-li výrobek používán hlavně staršími lidmi, musí se jako minimální kontaktní doba vybrat 1 s. Je-li možné předpokládat delší dobu reakce na dotyk s horkým povrchem kvůli jejich věku, musí se vybrat kontaktní doba přinejmenším 4 s.

  4. Osoby s tělesným postižením
    Mohou-li se lidé s tělesným postižením dostat do kontaktu s horkým povrchem, musí se této možnosti věnovat zvláštní pozornost s ohledem na povahu tělesného postižení a používání výrobku. Musí se rozhodnout, zda lze použít tabulku B.1, nebo se má vybrat delší kontaktní doba.

5.5.2.3 Úmyslný kontakt

Je-li horký povrch dotýkán úmyslně, pak se musí, teoreticky vzato, maximální trvání kontaktu změřit.

Nemůže-li se maximální trvání kontaktu určit měřením, musí se příslušná kontaktní doba vybrat pomocí tabulky B.1. Ta se pak vezme za základ pro skutečnou kontaktní dobu. Pro úmyslný dotyk s horkým povrchem se nebere v úvahu žádná kontaktní doba kratší než 4 s.

Všeobecně platí tabulka B.1 pro zdravé dospělé osoby, děti, starší osoby a osoby s tělesným postižením.

Má se však zvažovat, zda bude výrobek používán jinými skupinami osob, než jsou zdraví dospělí lidé, kdy může provedení úkolu vyžadovat delší dobu, než je specifikováno v tabulce B.1. V tom případě se musí kontaktní doba příslušně upravit.

Jsou-li výrobky speciálně provedeny pro osoby s tělesnými postiženími, pak se musí pečlivě zvažovat povaha postižení a zajistit odborný zdravotnický posudek.
5.5.3 Výběr prahu popálení

S použitím kontaktní doby určené podle 5.5.2 a materiálu a struktury povrchu, se musí hodnota prahu popálení určit podle 4.2. Výsledkem je buď hodnota v rozmezí pro krátké kontaktní doby, nebo určitá hodnota pro delší kontaktní dobu.

Materiály, které nejsou výslovně uvedeny v obrázcích 2, 5, 6 a 7 a tabulce 1, se mohou případně hodnotit podle jejich tepelné vodivosti. Tepelná setrvačnost (viz přílohy A a D) příslušného materiálu se musí porovnat s tepelnými setrvačnostmi následujících skupin materiálů: kovy, keramika a skelné materiály, plasty nebo dřevo. Pro daný materiál se pak mohou použít hodnoty prahu popálení ze skupiny materiálů, které mají stejnou tepelnou setrvačnost. Nezbytným předpokladem pro to je, aby se tepelná setrvačnost příslušného materiálu změřila nebo odhadla s dostatečnou přesností ve srovnání s tepelnými setrvačnostmi skupin materiálů uvedených v této části ISO 13732. Není-li hodnota tepelné setrvačnosti daného materiálu vůbec známa, nemohou se z této části ISO 13732 odvodit žádné hodnoty prahu popálení. To platí zvláště pro plasty (například lehčený polystyren), kde se hodnoty tepelné vodivosti mohou značně lišit od hodnot pro plastové materiály popsané v článku 4.2.
5.6 Porovnání povrchové teploty a prahu popálení

Povrchová teplota měřená podle 5.4 se musí porovnat s hodnotou prahu popálení vybranou podle 5.5.

Možné jsou následující výsledky:
  • povrchová teplota je nad prahem popálení;

  • povrchová teplota leží uvnitř rozmezí hodnot prahu popálení uvedených v obrázcích 2 až 7 (4.2);

  • povrchová teplota je pod prahem popálení.

5.7 Stanovení rizika popálení
5.7.1 Povrchová teplota převyšující práh popálení

Je-li změřená povrchová teplota nad prahem popálení, lze očekávat při kontaktu s horkým povrchem poranění kůže, tj. existuje zde riziko popálení. Toto riziko nelze kvantifikovat, ale může se hodnotit následujícím způsobem.

Riziko popálení je vždy větší, jestliže:
  • je vyšší změřená povrchová teplota nad prahem popálení;

  • povrchová teplota delší dobu překračuje práh popálení;

  • se týká osob náchylných k popálení a vyžadujících menší riziko (například děti);

  • existuje menší možnost opačné reakce;

  • je horký povrch více přístupný;

  • existuje vyšší riziko kontaktu v souladu s předpokládaným použitím;

  • je větší pravděpodobnost častého kontaktu;

  • lze předpokládat menší předchozí znalosti uživatele vztahující se k bezpečnému zacházení s výrobkem.

5.7.2 Povrchová teplota v rozmezí hodnot prahu popálení

Leží-li změřená povrchová teplota uvnitř rozmezí hodnot uvedených na obrázcích 2 až 7, poranění kůže se může, ale nemusí vyskytnout. To odpovídá zbývající nejistotě určení prahu popálení. Existuje zde ještě určité riziko popálení, které lze hodnotit podobně jako v 5.7.1.
5.7.3 Povrchová teplota pod prahem popálení

Leží-li změřená teplota pod prahem popálení, kůže obvykle neutrpí poškození. Všeobecně zde není žádné riziko popálení.

POZNÁMKA: I když je teplota menší než práh popálení, mohou být pociťovány diskomfort nebo bolest. Více podrobných údajů týkajících se účinků bolesti a ochranných opatření je uvedeno v přílohách A, B a E.
5.8 Opakování

Posouzení rizika popálení podle 5.2 až 5.7 se musí provést pro všechny horké povrchy výrobku, které budou nebo mohou být během používání přístupné dotyku.

Posouzení se zopakuje, jestliže
  • se změní konstrukce výrobku,

  • se změní rozsah nastavených výkonových/teplotních hodnot výrobku,

  • se změní použití výrobku nebo

  • dochází ke změně jiné okolnosti, která může vést při posuzování rizika popálení k jiným výsledkům.

6 Ochranná opatření
6.1 Všeobecně

Tato kapitola poskytuje návod pro ochranná opatření proti popálení. Podrobné specifikace nejsou předmětem této části ISO 13732.
6.2 Žádné riziko popálení

Neukazuje-li posouzení podle kapitoly 5 žádné riziko popálení, nejsou obvykle potřebná opatření proti popálení.
6.3 Riziko popálení

Ukáže-li posouzení rizika podle kapitoly 5 riziko popálení, je všeobecně potřebné přijmout ochranná opatření, aby se zabránilo popálení při styku kůže s horkým povrchem.

Jestliže jsou ochranná opatření potřebná, pak jejich konkrétní podoba závisí na provozních souvislostech, a nemohla být proto specifikována v této části ISO 13732. Je však možné poskytnout následující vodítko.

Pro přijetí ochranných opatření proti popálení jsou nejdůležitější tyto faktory:
  • vyšší změřená povrchová teplota nad prahem popálení;

  • povrchová teplota delší dobu překračuje práh popálení;

  • týká se osob náchylných k popálení a vyžadujících menší riziko (například děti);

  • existence menší možnosti opačné reakce;

  • přístupnější horký povrch;

  • vyšší riziko kontaktu v souladu s předpokládaným použitím;

  • větší pravděpodobnost častého kontaktu;

  • předpoklad menší předchozí znalosti uživatele vztahující se k bezpečnému zacházení s výrobkem.

Výše uvedené body nejsou vyčerpávající a každá situace se musí posuzovat v daném kontextu.

Příklady ochranných opatření proti popálení jsou uvedeny v příloze E. V případech, kdy mohou být použita technická ochranná opatření, se preferují osobní ochranné prostředky.

V každém jednotlivém případě se musí rozhodnout, která ochranná opatření se mají použít. Mají se zvažovat všechny doprovodné okolnosti a vzít také v úvahu výše uvedené faktory. Bude-li to nezbytné, mají být v normách pro určité výrobky specifikována vhodná ochranná opatření.

Jedním z několika možných ochranných opatření je zmenšení povrchové teploty pod práh popálení. Aby se toho dosáhlo, mohou se mezní hodnoty povrchové teploty na úrovni prahu popálení nebo pod ním stanovit ve výrobkových normách nebo předpisech. Je pak povinností výrobce použít technická řešení, která budou vyhovovat stanoveným mezním hodnotám.

Snížení povrchových teplot a stanovení teplotních mezních hodnot jsou použitelné jen pro ty části výrobku, které nejsou úmyslně zahřívány pro jeho funkci. V případech, kdy povrch výrobku musí být horký a zároveň přístupný, aby se mohla uskutečnit zamýšlená funkce výrobku (například pracovní povrch elektrické plotny), musí se použít další vhodná ochranná opatření.
7 Vodítko pro stanovení mezních hodnot povrchové teploty
7.1 Postup

Jestliže jsou mezní hodnoty povrchové teploty stanoveny ve výrobkových normách nebo předpisech, doporučuje se použít následující postup:
  • posoudit riziko popálení;

  • rozhodnout o ochranných opatřeních včetně stanovení mezních hodnot povrchové teploty;

  • vybrat příslušné hodnoty;

  • stanovit mezní hodnoty povrchové teploty.

Jednotlivé kroky uvedeného postupu jsou podrobně popsány v 7.2 až 7.5. Jsou znázorněny na obrázku C.2 ve formě vývojového diagramu. Příklad je uveden v příloze G.
7.2 Posouzení rizika popálení

Rozdíl se může učinit mezi mezními hodnotami povrchové teploty nastavenými pro existující výrobek a těmi, které budou platit pro výrobek vyrobený v budoucnu.
  1. Existující výrobek
    Pro existující výrobek se provede posouzení rizika popálení podle kapitoly 5.

  2. Výrobek, který bude vyroben nebo používán v budoucnu
    Pro výrobek, který ještě neexistuje nebo jehož budoucí použití není přesně známé, se musí provést posouzení rizika popálení hrubým odhadem. Pokud je to možné, musí se shromáždit potřebné informace podle článků 5.2 a 5.3. Musí se vytvořit racionální předpoklady pro ty aspekty výrobku a jeho použití, které nelze přesně stanovit. Mají se vzít v úvahu zkušenosti s podobnými, již existujícími výrobky a jejich používáním.

Bude-li to nezbytné, musí se zhotovit model výrobku a vyzkoušet jeho použití. Pak se má provést hrubý odhad rizika popálení, i když není možné uskutečnit všechny kroky posouzení rizika popálení uvedené v článcích 5.4 až 5.8.

7.3 Rozhodnutí o ochranných opatřeních

Ukáže-li odhad rizika podle 7.2 riziko popálení, musí se rozhodnout o použití ochranných opatření.

Příslušné vodítko je uvedeno v kapitole 6.

Jedním z možných ochranných opatření je snížení povrchové teploty pod práh popálení. Teplotní mezní hodnota pro horký povrch, na prahu popálení nebo pod ním, se může stanovit v normách nebo předpisech. Jestliže se rozhodne nastavit mezní hodnotu povrchové teploty, musí se provést postupy popsané v 7.4 a 7.5.
7.4 Výběr odpovídajících hodnot

Odpovídající hodnoty prahu popálení podle článku 5.5 se musí vybrat s použitím informací uvedených v článcích 5.2 a 5.3.
7.5 Stanovení limitních hodnot povrchové teploty
7.5.1 Kontaktní doba mezi 0,5 s až 1 min

Je-li uplatněn postup uvedený v článku 7.4, získá se rozmezí hodnot prahu popálení pro kontaktní dobu mezi 0,5 s a 1 min. Získané rozmezí hodnot se musí "jemně ladit“ s ohledem na následující faktory.
  1. Osoby, které se dotýkají nebo se mohou dotýkat povrchu

    • Pro zdravé dospělé osoby, starší lidi a osoby s tělesnými postiženími se může vybrat hodnota uprostřed rozmezí.

    • Pro děti se má vybrat hodnota bližší dolnímu konci rozmezí. Pro výrobky určené především dětem se doporučuje hodnota na dolním konci rozmezí.

  2. Struktura povrchu

    • Čím je úprava povrchu dekorativnější, tím více se může vybírat hodnota bližší hornímu konci rozmezí.

    • Pro hladký povrch se má vybírat hodnota blíže k nižšímu konci rozmezí.

    POZNÁMKA: Při velmi vysoké dekorativní úpravě povrchů (například vlnitých) se tepelná jímavost povrchu ve srovnání s lidskou kůži snižuje, a jsou proto potřebná podrobná posouzení.

  3. Pravděpodobnost dotyku

    • Při vyšší pravděpodobnosti dotyku horkého povrchu se má vybrat hodnota blíže k dolnímu konci rozmezí.

    • Při nižší pravděpodobnosti dotyku horkého povrchu se má vybrat hodnota blíže k hornímu konci rozmezí.

  4. Důsledky dotyku

    • Čím vážnější jsou důsledky dotyku horkého povrchu, tím je nutnější vybrat hodnotu blíže k dolnímu konci rozmezí.

    • Pro méně vážné důsledky dotyku horkého povrchu se může vybrat hodnota blíže k hornímu konci rozmezí.

Všechny tyto faktory je třeba vzít v úvahu při provádění výběru. Význam každého faktoru závisí na provozních souvislostech a podle toho se musí posuzovat. Pomocí tohoto "jemného ladění“ se pak mohou vybrat jednotlivé teplotní hodnoty, které nejlépe odpovídají hodnotě prahu popálení.

Doporučuje se, aby se určená hodnota stanovila jako mezní hodnota povrchové teploty pro popálení.

POZNÁMKA: Mezní hodnota povrchové teploty vybraná k ochraně proti popálení však nemusí být dostatečná také k ochraně před bolestí nebo diskomfortem.
7.5.2 Kontaktní doba 1 min a delší

Pro kontaktní dobu 1 min a delší není dán práh popálení jako rozmezí, ale jako jednotlivá hodnota (viz tabulku 1), a "jemné ladění“ nebude nutné. Doporučuje se použít hodnotu prahu popálení určenou podle článku 7.4 jako mezní hodnotu povrchové teploty pro popálení.

POZNÁMKA: Pro kontaktní dobu 1 min a delší jsou prahy popálení nižší než pro kratší doby a doba reakce není podstatná. Osoba, která se dotýká horkého povrchu, bude nejprve pociťovat diskomfort a pak bolest. Obvykle je zde dostatek času k ukončení kontaktu kůže s horkým povrchem a nedojde k žádnému popálení. Platí to pro dospělé osoby, děti, starší osoby a pro osoby s tělesnými postiženími. Zvláštní pozornost je nutné věnovat osobám, které nemohou cítit bolest způsobenou horkem, a lidem, jejichž schopnost pohybu je omezená, například velmi malým dětem ležícím na zahřívané podložce.
Příloha A (informativní)

Odborné podklady

Hodnoty prahu popálení specifikované v článku 4.2 jsou založeny na vědeckém výzkumu uskutečněném v několika skupinách.

Pokusy byly provedeny na kůži vepřů, která je velmi podobná lidské kůži [8]. Byly zkoumány teplotní hodnoty povrchu kůže, které vedou k popálení. Výskyt poranění kůže závisí na její povrchové teplotě a na době, po kterou je vystavena vysoké teplotě. Výsledkem tohoto zkoumání bylo poznání dvou teplotních mezí pro povrch kůže pro každou dobu vystavení vysoké teplotě. Dolní mez ukazuje hranici mezi nepoškozením a počátkem vratného poškození kůže. Zatímco horní mez ukazuje hranici mezi výskytem vratného poškození a nevratného poškození kůže, které se nemůže hojit a má za následek úplné zničení kůže (popálení v její celé tloušťce).

Tepelný tok z horkého předmětu do kůže, kdy se jí předmět dotýká, byl také zkoumán z teoretického hlediska [9], [10]. Byly vytvořeny rovnice pro výpočet teploty na povrchu a uvnitř kůže. Pomocí prahové hodnoty popálení kůže [8] je možné případně vypočítat povrchovou teplotu horkého předmětu vedoucí při dotyku s ním k popálení kůže.

Byl zkonstruován přístroj nazvaný termestesiometr, schopný změřit teplotu na povrchu kůže dotýkající se horkého předmětu [11], [12].

Termestesiometr se používal k určení teploty horkého povrchu předmětu vedoucí k popálení, je-li předmět dotýkán kůží [15], [16]. Teplota horkého předmětu byla různá, dokud termestesiometr indikoval tepelnou hodnotu ležící na dolní hranici mezi nepoškozením a počátkem vratného poškození kůže určeného podle [8]. Pak byla stanovena teplota povrchu pomocí konvenčního měřicího zařízení. Měření byla uskutečněna pro povrchy předmětů zhotovených z různých materiálů a pro různé kontaktní doby.

Pokusy byly prováděny na krysách a vepřích [17]. Jejich výsledky určily pro různé materiály teploty, které vedou k popálení různé hloubky a závažnosti, když se zvířecí kůže dostanou do kontaktu s horkými povrchy z vysoce tepelně jímavých materiálů. Ačkoli použité teplotní stupně byly dosti velké, korespondovaly výsledky s tím, co je uvedeno v [15] a [16].

Hodnoty povrchové teploty předmětů pro vznik popálení měřené podle [15] a [16] pro krátké kontaktní doby se shodovaly pro kovy při teplotě 2 °C až 3 °C s hodnotami vypočítanými podle [9] a [10]. U materiálů s nižší tepelnou vodivostí je také shoda mezi měřením a výpočty, ale není tak významná jako u kovů.

U materiálu s velmi nízkou tepelnou vodivostí vedou výpočty k výsledkům, které jsou soustavně vyšší než měřené údaje. Zdá se, že pro tyto materiály nevedou výpočty k platným výsledkům.

Hodnoty prahu popálení specifikované v této části ISO 13732 jsou založeny na výsledcích měření uvedených v [15] a [16] pro krátké kontaktní doby a v [8] pro dlouhé doby kontaktu. Hodnoty prahu popálení, zvláště pro krátké kontaktní doby, podléhají nejistotě. Je tomu tak proto, že:
  • síla dotyku se může měnit,

  • kůže může být suchá nebo mokrá (zpocená),

  • vědecké stanovení prahu popálení obsahuje nepřesnosti a

  • materiály s mírně různými tepelnými setrvačnostmi byly sloučeny do jedné skupiny, aby se zjednodušilo použití této části ISO 13732.

Všechny tyto vlivy vedou k nejistotě v přesném stanovení prahu popálení. S ohledem na tuto nejistotu nejsou hodnoty prahu popálení stanoveny jako přesné hranice, ale jako rozmezí na obrázcích 2, 5, 6 a 7.

Zmíněné vlivy jsou však považovány za malé ve srovnání s vlivem tepelné vodivosti materiálů. Také rozmezí jsou malá ve srovnání s rozdíly pro různé skupiny materiálů. Pro dlouhou kontaktní dobu lze stanovit práh popálení s větší přesností. V těchto případech jsou přesné hodnoty specifikovány v této části ISO 13732.

Protože dokument zahrnuje pouze povrchy pevných výrobků, nebyly v této hlavní části ISO 13732 specifikovány hodnoty prahu popálení pro vodu. Je-li však nezbytné použít tyto hodnoty, mají se hodnoty prahu popálení pro kontakt kůže s vodou odvodit z dolní hranice rozmezí prahu popálení pro nepokryté kovy ukázaného na obrázku 2 a z hodnot pro nepokrytý kov uvedených v tabulce 1.

Pro materiály, které nejsou výslovně uvedeny v obrázcích 2, 5, 6 a 7 a v tabulce 1, se mohou hodnoty prahu popálení případně odvodit podle článku 5.5.3. To je možné tehdy, jestliže je známa hodnota tepelné vodivosti daného materiálu. Nejdůležitější veličinou je tepelná setrvačnost, tj. je výslednice hustoty, tepelné vodivosti a měrné tepelné kapacity [10]. Tepelná setrvačnost se může odvodit z tabulek (například v příloze D) nebo se musí změřit. Jestliže se tepelná setrvačnost značně liší od tepelné setrvačnosti skupin materiálů zmíněných v článku 4.2, nemůže se žádná hodnota prahu popálení odvodit pomocí této části ISO 13732. V těchto případech se doporučuje použít ke stanovení hodnot prahu popálení termestesiometr a metodu popsanou v [13], [14], [15] a [16].

Tato část ISO 13732 uvádí pouze teplotní údaje pro práh popálení. V některých případech však může být potřebné zjistit také práh bolesti, například je-li kontakt horkého povrchu s kůží úmyslný. Hodnoty pro práh bolesti se pak mohou odvodit z [18].
Příloha B (normativní)

Kontaktní doby

Pro hodnocení doby kontaktu kůže s horkým povrchem platí hodnoty uvedené v tabulce B.1.
Tabulka B.1
Vodítko pro výběr kontaktních dob
Příloha C (informativní)

Vývojové diagramy použité v této části ISO 13732

Viz obrázky C.1 a C.2.
Obrázek C.1
Postup posuzování rizika popálení


Obrázek C.2
Postup stanovení mezních hodnot povrchové teploty
Příloha D (informativní)

Tepelné vlastnosti vybraných materiálů

Viz tabulka D.1 převzata z [9].
Tabulka D.1
Příloha E (informativní)

Příklady ochranných opatření proti popálení

E.1 Ochranná opatření proti popálení

Při zvažování kritérií popsaných v kapitole 6 se mohou použít, samostatně nebo společně, následující opatření. Preferují se technická opatření a má se jim dát přednost.
  1. Technická opatření:

    • snížení povrchové teploty;

    • výběr povrchových materiálů a struktur s vysokými prahy popálení;

    • izolace (například dřevo, korek, vláknový nátěr);

    • ochranná zařízení (clony nebo zábrany);

    • členění povrchu (například zdrsňování, použití žeber nebo vodicích ploch);

    • větší vzdálenost mezi částmi výrobku, které jsou úmyslně dotýkány, a jeho horkými povrchy.

  2. Organizační opatření:

    • použití výstražných značení (viz přílohu H);

    • použití výstražných signálů (vizuální a akustické nouzové signály);

    • instrukce a školení uživatelů;

    • technická dokumentace, pokyny pro použití;

    • stanovení mezních hodnot povrchové teploty ve výrobkových normách a předpisech.

  3. Osobní ochranná opatření:

    • použití osobního ochranného vybavení (oděv, rukavice atd.).

E.2 Příklady ochranných opatření

E.2.1 Ochranná opatření pro přenosný ruční pracovní nástroj se spalovacím motorem

Je vybrán přenosný ruční nástroj se spalovacím motorem, aby demonstroval různé požadavky na ochranná opatření proti riziku popálení. Existují tři oblasti přenosných poháněných nástrojů, pro které jsou možná nebo nezbytná různá ochranná opatření: válec a tlumič, držadlo a přechod mezi nimi.

E.2.2 Válec a tlumič

Během spalovacího procesu se přenáší značné množství tepelné energie do vnějšího povrchu válce a emituje se chladicím vzduchem. Současně projdou výfukové plyny přes tlumič a zahřejí jej na teplotu vysoko nad prahy popálení pro kontakt kůže s horkými povrchy. Opatřením proti potenciálním rizikům popálení jsou vhodné umístění tlumiče vzdáleného od přímého přístupu obsluhy a/nebo poskytnutí ochrany u válce a tlumiče, která zabrání přímému kontaktu mezi pracovníkem a horkými povrchy.

E.2.3 Držadla

Ke kontaktu s držadly dochází úmyslně. Povrchová teplota držadla má být proto tak nízká, aby nezpůsobila žádné popálení, i když je držadlo v kontaktu s rukou delší dobu. Navíc má být povrchová teplota pod úrovní bolesti. Za tímto účelem jsou potřebná technická ochranná opatření. Technická opatření mohou zahrnout izolování držadla od horkého výrobku a použití materiálů s vysokými hodnotami prahu popálení, jako jsou plasty a dřevo (viz 4.2).

E.2.4 Přechodová oblast

Specifikace ochranných opatření pro přechodovou oblast mezi držadly a horkým válcem nebo tlumičem je komplikovanější než předcházející opatření. Horní plocha takových horkých součástí přilehlých k držadlu se má zvlášť pečlivě prozkoumat. Riziko neúmyslného kontaktu s touto horní plochou je pravděpodobnější než kontakt s vnějším povrchem nástroje. Určité ochranné opatření může pravděpodobnost neúmyslného kontaktu s horní plochou nástroje snížit. Může se toho dosáhnout dostatečnou vzdáleností mezi držadlem a povrchem horkých součástí nebo poskytnutím ochranné zábrany, aby se zabránilo neúmyslnému kontaktu.

Další opatření proti rizikům popálení mohou být nezbytná v případě vyšších teplot zábran, než jsou teploty uvedené v článku 4.2. V tomto případě se má navrhnout zábrana tak, aby se snížila tepelná vodivost.

Toho se může dosáhnout pomocí speciálních povrchových úprav, jako jsou členění, žebra nebo nátěry.
Příloha F (informativní)

Příklady posuzování rizika popálení

F.1 Předmět

Pro ukázku posouzení rizika popálení podle kapitoly 5 a odhadu potřeby použití ochranných opatření podle kapitoly 6 se použila žehlička.

Na třech částech žehličky s různými povrchovými teplotami se mohou rozeznávat různá rizika popálení a různé možnosti použití ochranných opatření:
  • plát (žehlicí plocha);

  • držadlo;

  • střední část.

Posouzení rizika popálení se mohou uskutečnit pro povrchy těchto tří částí odděleně.

POZNÁMKA: Následující hodnoty pro změřené povrchové teploty a konstrukční materiály jsou jen příklady ukazující použití této části ISO 13732. Skutečné hodnoty se mohou od těchto příkladů lišit.

F.2 Plát

Aby se mohla žehlička použít k danému účelu, musí být plát horký.

Pro posouzení rizika podle kapitoly 5 se shromáždí následující informace.
  1. Informace o výrobku (podle 5.2)

  2. Analýza úkolu (podle 5.3)

  3. Měření povrchové teploty (podle 5.4)
    V tomto příkladu je nejvyšší naměřená teplota plátu 250 °C, kdy je žehlička používána s maximálním výkonem.

  4. Výběr odpovídajícího prahu popálení (podle 5.5)
    Rozmezí prahu popálení pro hladký povrch zhotovený z oceli a kontaktní dobu 0,5 s je 67 °C až 73 °C.
    Tyto hodnoty platí pouze tehdy, mají-li přístup k povrchu dospělí. Mají-li přístup také děti, platí rozmezí prahu popálení 58 °C až 63 °C (kontaktní doba 4 s), případně 55 °C až 59 °C (kontaktní doba 15 s).

  5. Výběr a závěr (podle 5.6)
    Změřená povrchová teplota je vysoko nad platnými rozmezími prahu popálení. Dá se očekávat poškození kůže kontaktem s horkým plátem. To platí jak pro kontakt dospělých, tak pro kontakt dětí s povrchem plátu.

  6. Výsledek posouzení rizika (podle 5.7)
    Teplota plátu vysoko překračuje práh popálení. Riziko popálení proto existuje. Pravděpodobnost kontaktu s rozehřátým plátem je nízká, je-li žehlička používána v domácnosti nebo na pracovišti zkušenými dospělými osobami. Mají-li doma přístup k danému povrchu nezkušené malé děti, je pravděpodobnost kontaktu s rozehřátým plátem středně vysoká. Dotýká-li se rozehřátého plátu nechráněná kůže, mohou se očekávat těžká poranění. Celkem vzato, riziko popálení je nízké až střední, je-li žehlička používána zkušenými dospělými osobami. Riziko popálení je střední až vysoké, mají-li přístup k rozehřáté žehličce nezkušené děti.

  7. Použití ochranných opatření (podle kapitoly 6)
    Musí-li být plát horký, aby se dalo s žehličkou pracovat, není možné snížení povrchové teploty plátu pod práh popálení, aby se vyloučilo riziko popálení. Mají se uplatnit jiná vhodná ochranná opatření (viz přílohu E).

Dospělí jsou si obvykle vědomi rizika popálení při dotyku s horkým plátem žehličky. Opatrné zacházení s žehličkou je běžně používaným ochranným opatřením. Opatření se mají uplatnit, aby se zabránilo přístupu k žehličce nezkušeným dětem. Technické komise připravující výrobkové normy mohou uvažovat o zařazení příslušného varování do pokynů pro použití a o světelných kontrolkách ukazujících pracovní stav žehličky.

POZNÁMKA: I když musí být plát horký, aby se s ním mohlo pracovat, a není možné žádné snížení povrchové teploty pod práh popálení, mohou zde být jiné způsoby omezení jeho vysoké teploty. Aby se například nezničil žehlený textilní materiál, může se teplota omezit (například do 230 °C). Tímto omezením je pak možné předejít určitému riziku, ale nikoliv riziku popálení.

F.3 Držadlo

Teplota držadla má být tak nízká, aby nevzniklo žádné riziko popálení.

Při posuzování rizika podle kapitoly 5 se shromáždí následující informace.
  1. Informace o výrobku (podle 5.2)

  2. Analýza úkolu (podle 5.3)

  3. Měření povrchové teploty (podle 5.4)
    Nejvyšší naměřená teplota držadla při práci s žehličkou nastavenou na nejvyšší výkon je v tomto příkladu 60 °C.

  4. Výběr odpovídajícího prahu popálení (podle 5.5)
    V tomto příkladu se předpokládají jednotlivé kontaktní doby pro ovládání jen s krátkými dobami zotavení.
    Proto se má použít nepřetržitá osmihodinová kontaktní doba. Podle 4.2.3 je práh popálení pro hladký povrch z plastů a osmihodinovou kontaktní dobu 43 °C.

  5. Výběr a závěr (podle 5.6)
    Změřená povrchová teplota je nad platným prahem popálení. Při kontaktu s horkým povrchem může dojít k poranění kůže.

  6. Výsledek posouzení rizika (podle 5.7)
    Teplota držadla překračuje práh popálení. Existuje proto riziko popálení. Práh popálení bude v tomto příkladu překročený, je-li držadlo dotýkáno déle než 1 min (viz 4.2.3). To znamená, že má uživatel dost času, aby sejmul ruku z držadla, když pocítí diskomfort nebo bolest. I když je práh popálení překročen, riziko popálení je v tomto případě nízké. Není ale možné dotýkat se držadla během používání nepřetržitě.

  7. Použití ochranných opatření (podle kapitoly 6)
    Jestliže je nutné dotýkat se držadla během používání žehličky, je nezbytné snížit jeho teplotu pod práh popálení. Je možné uplatnit několik technických řešení (výběr vhodného materiálu, izolace, povrchové členění atd., viz přílohu E).

POZNÁMKA: V praxi může být nezbytné snížit teplotu držadla dokonce pod práh popálení (například až 35 °C nebo 30 °C) technickými prostředky tak, aby uživatel nepociťoval při nepřetržitém používání žehličky diskomfort.

F.4 Střední část

Střední část žehličky leží na zadní straně plátu proti držadlu. Není nutné dotýkat se střední části, ale může dojít k neúmyslném dotyku během použití žehličky. (Tento příklad nepočítá s kolečkovým ovládačem pro výběr výkonového stupně umístěným na střední části.)

Pro posouzení rizika podle kapitoly 5 se shromáždí následující informace.
  1. Informace o výrobku (podle 5.2)

  2. Analýza úkolu (podle 5.3)

  3. Měření povrchové teploty (podle 5.4)
    Nejvyšší naměřená teplota střední části při práci s žehličkou nastavenou na nejvyšší výkon je v tomto příkladu 95 °C.

  4. Výběr odpovídajícího prahu popálení (podle 5.5)
    Podle 4.2.1.5 je rozmezí prahu popálení pro hladký povrch z plastu a kontaktní dobu 1 s 86 °C až 93 °C.
    Pro kontaktní dobu 4 s je rozmezí prahu popálení 74 °C až 82 °C a pro kontaktní dobu 15 s je rozmezí prahu popálení 70 °C až 75 °C.

  5. Výběr a závěr (podle 5.6)
    Změřená povrchová teplota je nad platným prahem popálení pro kontaktní dobu 1 s. Při kontaktu s horkou střední částí může dojít k poranění kůže. To platí také pro delší kontaktní doby 4 s a 15 s.

  6. Výsledek posouzení rizika (podle 5.7)
    Teplota střední části překračuje práh popálení. Existuje proto riziko popálení. Pravděpodobnost kontaktu s rozehřátou střední částí je vysoká, je-li žehlička používána dospělými osobami. Mají-li k žehličce přístup nezkušené malé děti, je pravděpodobnost kontaktu s její střední částí také vysoká. Dotýká-li se rozehřáté střední části nechráněná kůže, předpokládá se pouze její lehké poranění, protože naměřená povrchová teplota je jen mírně nad prahem popálení pro dospělé osoby. Celkem vzato, riziko popálení je nízké, jestliže žehličku používají zkušené dospělé osoby. Mají-li k rozehřáté žehličce přístup nezkušené děti, je riziko popálení vyšší v případě neúmyslného dotyku její střední části. Toto riziko je však menší než riziko popálení při neúmyslném dotyku plátu nezkušenými dětmi (viz text uvedený výše).

  7. Použití ochranných opatření (podle kapitoly 6)
    Aby se při práci s žehličkou vyloučilo riziko popálení, má se teplota její střední části snížit pod práh popálení.
    Je možné uplatnit několik technických řešení (výběr vhodného materiálu, izolace, povrchové členění atd., viz přílohu E). Mají se provést opatření zabraňující přístupu k žehličce nezkušeným dětem.

POZNÁMKA: Není-li změřená teplota povrchu střední části 95 °C, ale jen 85 °C, nemusí se provádět žádná speciální ochranná opatření vztahující se ke střední části. Je třeba pouze zabránit přístupu k žehličce nezkušeným dětem.
Nahrávám...
Nahrávám...