dnes je 4.10.2022

Input:

Postavení logistiky v organizační struktuře podniku

17.4.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.9.3
Postavení logistiky v organizační struktuře podniku

Prof. Ing. František Němec, Ph.D.

Jak uplatnit logistické myšlení

Velmi často stojí vedení podniku, když se zamýšlí nad možností certifikace dle norem ISO 9000, před otázkou, jak uplatnit logistické myšlení, filozofii a výkonné aktivity v organizační struktuře podniku - kostře, v rámci které probíhá proces řízení?

Dvě možnosti

Ukazuje se, že máme zpravidla dvě možnosti:

  • jednak je zde možnost přizpůsobit existující organizační strukturu podniku požadavkům logistiky určitými úpravami - změnami,

  • nebo přistoupit k radikální změně - reengineeringu a vybudovat novou organizační strukturu (samozřejmě i pravidla procesu řízení) s uplatněním logistické koncepce.

Přístupy

V praxi pak existuje celá řada různých přístupů, např.:

  • Podniky zřizují logistické úseky, zahrnující celý provoz. Druhým úsekem potom bývá úsek marketingový, který zajišťuje nákup a obchodní politiku. Z těchto moderních organizací mizí úsek ekonomický, který je zajišťován systémem výpočetní techniky, se kterým spolupracují všichni spolupracovníci centrály. Vedení podniku má odborníka na řízení a analýzy, který zajišťuje fungování řídícího systému. Do logistiky bývá v tomto případě zahrnován i personální úsek.

  • Podniky chápou činnosti logistiky jako řízení skladů, dopravy, obalových procesů (jedná se o podniky obchodní), u průmyslových podniků i řízení odbytu a zásobování.

  • Podniky, kde je logistice vymezena úloha pohybující se v rozmezí mezi výše uvedenými dvěma extrémy.

Klasické řízení

Logistické řízení

Logistická organizace vyžaduje začlenění logistiky do podnikové organizační struktury. Neexistuje žádný recept na optimální uspořádání logistických aktivit a v podnikové praxi se vyskytuje celá řada variant, často ovlivněných specifikou daného podniku a jeho tradicí. V klasicky řízených podnicích se uplatňovaly kauzální pravomoční vazby a hlavním kritériem bylo množství a řízení bylo zaměřeno na dosahování efektů založených na rozsahu výroby. V logisticky řízených podnicích dominuje koordinace, synchronizace, samoregulace a integrace prostřednictvím počítačů. Hlavním kritériem je spolupůsobení aktivních prvků a řízení sleduje efekty dosahované propojováním procesů. Rovněž někdejší dílčí optimalizační snahy, vymezené striktně dodržovanými hranicemi jednotlivých podnikových útvarů, jsou nahrazovány celkovou optimalizací. Platí: čím větší je rozsah logistických procesů a čím horší by byly pro podnik důsledky jejich špatného fungování, tím spíše podnik inklinuje k vytvoření samostatného logistického útvaru. Některé příklady logistické organizace ilustrují následující organizační schémata:

Funkční uspořádání nebo divizní uspořádání

Čtyři dílčí problémy

V případě integrace jednotlivých logistických funkcí do organizace vnitřního uspořádání podniku se musíme zaměřit na čtyři dílčí problémy:

  • jaké logistické dílčí funkce má zahrnovat koncepce logistiky,

  • jaké organizační formy se mají zvolit pro logistiku,

  • kde a jak se má uskutečnit začlenění logistické koncepce od organizační struktury,

  • jaký má být stupeň centralizace a decentralizace logistiky.

Logistické náklady

Dodací služby

K hlavním kritériím, které lze považovat za rozhodující pro volbu odpovídající formy organizace logistiky, je možno počítat logistické náklady, dodací služby, výrobkovou strukturu, výrobní strukturu, fyzickou strukturu (hmotných toků) a geografický rozsah logistického systému. Logistické náklady se chápou jako hodnota výkonů vynaložených na splnění logistických úkolů v podniku, představují indikátor významnosti logistiky v podniku. K relevantním ukazatelům měření logistických nákladů je možno přiřadit zejména absolutní částku celkových logistických nákladů na rok, podíl logistických nákladů na celkových nákladech, podíl logistických nákladů na celkovém ročním obratu, jakož i výši logistických nákladů, které jsou ovlivnitelné rozhodovacími postupy. U dodacích služeb vyjadřuje jejich velikost rozsah požadavků na kvalitu logistických výkonů a jejich strukturu, požadovanou trhem. Pro měření dodacích lhůt se používá hodnocení proměnných jako např.: dodací lhůty, dodací pohotovost a dodací spolehlivost.

Výrobková struktura

Požadavky na podnikovou logistiku jsou značně ovlivňovány výrobkovou strukturou, kterou je určen počet a druhy sortimentu produkovaných hotových výrobků. S rostoucí heterogenností výrobního programu roste také náročnost na řadu jednotlivých logistických funkcí, přičemž rozsah tohoto zvýšení závisí na druzích hotových výrobků. Rozhodující dimenze výrobkové struktury určují z logistického hlediska také počet pracovních postupů a s tím spojenou intenzitu směny mezi nákladovými středisky, poměr hodnota/hmotnost a vlastnost výrobků. Na komplexnosti výrobkové struktury je závislá zejména náročnost výrobního plánování a řízení.

Výrobní struktura

Struktura dodavatelů

Struktura zákazníků

U kritéria výrobní struktury je třeba přihlížet zejména k tomu, o jaké typy organizace se jedná a zda jde o výrobu sortimentu orientovaného na zakázky nebo na trh. Zatímco je nutno při dílenské výrobě učinit značné množství rozhodnutí, která se vztahují např. na plánování vytížení strojů a zařízení, velikosti výrobních sérií a přepravní operace mezi stroji a agregáty, vyskytují se tyto problémy v případě proudové výroby v podstatně menším měřítku. Konečně se nároky na logistiku zvyšují také s přibývajícím počtem výrobních pracovišť, pokud mezi nimi existují výrobní vztahy. To platí zejména tehdy, jsou-li požadovány logistické aktivity, přesahující daný proces. Rozhodujícím kritériem pro posouzení komplexnosti logistického systému je jeho struktura dodavatelů, která se zvyšuje počtem a prostorovým rozdělením dodavatelů. Analogicky to platí o struktuře zákazníků (odběratelů).

Funkční rozsah koncepce logistiky

Funkční rozsah koncepce logistiky závisí na tom, kolik jednotlivých logistických funkcí je soustředěno pod jednotným vedením do určitého úseku. Pouze v jednom případě jsou všechny logistické úkoly sdruženy do jednoho útvaru, zatímco u ostatních přístupů zůstávají, pokud jsou jim explicitně přiděleny, v tradičních útvarech. Nakonec závisí rozhodnutí o funkčním rozsahu zejména na těchto kritériích: logistických nákladech, dodacích službách, výrobní, zásobovací a distribuční struktuře.

Pokud se logistické funkce koncentrují ve štábním útvaru, je možné vypracovat systémová řešení překračující hranice útvaru, která je pak možné předávat nadřízeným liniovým místům. Možnosti štábu logistiky prosazovat svá řešení jsou pak největší tehdy, je-li přímo podřízen podnikovému vedení.

Štábně-liniová organizace

Štábně-liniová organizace je určitou kombinací liniové se štábní organizací. V jejím rámci přebírá liniový útvar logistiky úkoly řízení a kontroly, zatímco štáb přiřazený tomuto útvaru přebírá plánovací aktivity. Výhodou je to, že všechny plánovací, řídící a kontrolní úkoly jsou koncentrovány do jednoho úseku, čímž se zajišťuje přímá výměna informací mezi štábem a liniovými orgány. Zavedením jediné odpovědnosti za liniové a štábní úkoly, soustředěné v rukou jedné osoby, lze očekávat, že nová logistická řešení se budou uplatňovat efektivně a budou se skutečně realizovat. Aby se však předcházelo ztrátám vyvolaným třenicemi, je třeba udržovat dobré vztahy mezi štábem a liniovými orgány.

Centrální útvary

Dalším vývojem štábní organizace vznikají centrální útvary. Centrální útvary slouží obvykle k vykonávání úkolů, překračujících hranice vnitropodnikové činnosti, jako je harmonizace celkových podnikových zájmů, poradenství, odlehčení podnikového vedení, poskytování služeb. Aby mohly svěřené úkoly vykonávat pro podnik samostatně, jsou centrální útvary zpravidla vybaveny funkčními vedlejšími nařizovacími pravomocemi nebo tranzitními kompetencemi. Příkladem centrálních útvarů jsou: výzkum a vývoj, personální agenda, finančnictví a právo. Sdružování logistických úkolů do jednoho centrálního útvaru má tyto hlavní výhody:

  • je možné odstranit duplicitní pracovní činnosti,

  • dosažení lepšího vytížení logistických technických zařízení ve všech provozech,

  • efektivní nasazení existujících personálních kapacit a uplatnění adaptivních opatření při výskytu úzko profilových situací,

  • možnost jednodušeji realizovat základní logistické úkoly, jako např. zavádění vhodných přepravních obalů, nakládacích

Nahrávám...
Nahrávám...