dnes je 19.4.2024

Input:

Proces uzavírání smluv a specifikace spolehlivosti

17.4.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

14.5.1.3
Proces uzavírání smluv a specifikace spolehlivosti

Prof. Ing. Václav Legát, DrSc.

Cíl specifikace

Cílem každé specifikace je poskytnout zákazníkovi základní informace o systému. Obvykle bude specifikace tvořit součást smlouvy mezi zákazníkem a dodavatelem, a proto je důležité formulovat ji takovým způsobem, aby mohla být použita pro uzavření smlouvy. Smlouva na spolehlivost může mít mnoho forem počínaje platbami v rozhodovacích bodech, které závisí na úspěšném završení prokazovací zkoušky, a konče sankčními klauzulemi a pobídkami vztahujícími se k bezporuchovosti dosažené v provozu.

Je důležité rozlišovat mezi požadavky, které podrobně popisují, jak má systém fungovat, a psanou specifikací, jež podrobně popisuje, co systém obsahuje. V závislosti na povaze systému mohou tyto požadavky a specifikace odrážet různé úrovně složitosti a mohou být vytvořeny buď zákazníkem, nebo dodavatelem.

Ustanovení o spolehlivosti

Při formulování ustanovení o spolehlivosti pro smlouvy musí být kladen velký důraz na to, aby tato ustanovení byla smysluplná a mohla být použita pro uzavírání smluv. Například se v ustanovení smlouvy o zařízení na jedno použití požadovala pravděpodobnost bezporuchového provozu 99,5 %. Ve smlouvě se také požadovala úplná prokazovací zkouška na konfidenční úrovni 80 %. To by nutně vyžadovalo minimálně 322 zkoušek neboli více než šestinásobné překročení očekávané dodávky padesáti zařízení. Protože byl systém navržen tak, že je zařízením na jedno použití, byl to jednoznačně nerealistický požadavek a zákazník musel hledat alternativní metody, jak dosáhnout požadovaného ověření a validace, a to buď použitím nižších cílů bezporuchovosti, pro něž by bylo možné poskytnout důkazy, provedením analýzy, simulací nebo zkoušením subsystémů.

Ověřovací a validační činnosti

Volba ověřovacích či validačních činností, které se budou požadovat ve smlouvě, závisí na tom, jakou úroveň projektového rizika je ochoten zákazník přijmout. Je-li zákazník ochoten podstoupit riziko, že může mít systém poruchu, ale může být udržován dodavatelem, pak by nejlepší metodou mohly být sankce za špatnou spolehlivost a pobídky k překročení požadavků. Avšak není-li zákazník ochoten riskovat nepohotovost systému, pak by mohlo být nutné použít prokazovací zkoušení bezporuchovosti nebo pohotovosti. Speciální pozornost je třeba věnovat vzácným událostem, protože lze zřídkakdy prokázat, že se při zkoušení nevyskytují.

Výhody

Výhody uvedených přístupů jsou následující:

  1. sankce za špatnou spolehlivost podnítí dodavatele k tomu, aby věnoval spolehlivosti plnou pozornost, a mohou vést k vyšším úrovním spolehlivosti, než jaké by byly dosaženy jiným způsobem,

  2. prokazovací zkoušení je nákladné a časově náročné a mohlo by odhalit pouze to, že těsně před datem uvedení do provozu systém nesplňuje požadavky na spolehlivost,

  3. žádat po dodavateli, aby poskytoval údržbu, vyžaduje mnohem dlouhodobější smlouvu, např. dohodu o údržbě s pevně stanovenou cenou včetně přidružených problémů, ale dodavatel přejímá riziko, že systém bude mít špatnou bezporuchovost.

Má-li být specifikace spolehlivosti použita jako základ pro uzavření smlouvy, je důležité, aby specifikace byla plně definována a předešlo se tak neshodám, jakmile se smlouva začne používat. K příkladům typů prvků, které musí být zahrnuty ve specifikaci použité pro uzavření smlouvy, patří:

  • přesná a jasně definovaná kritéria, podle kterých se má posuzovat pohotovost, bezporuchovost, udržovatelnost nebo zjistitelnost údržby,

  • závazky a odpovědnosti zákazníka, dodavatele a kterékoli třetí strany,

  • uvažovaný systém, například systém, zařízení nebo montážní celek, ke kterému se vztahují požadavky,

  • zamýšlená funkce systému,

  • různé provozní podmínky a podmínky prostředí, za kterých je systém používán, včetně uvedení relativní doby strávené v každé situaci, pokud je to vhodné,

  • definice poruchy nebo kritérií poruch, např. zda se jedná o celkovou poruchu systému týkající se zajištění všech funkcí, poruchu zajištění základních funkcí, nebo o částečnou poruchu či zhoršení výkonnosti,

  • způsob, jakým bude systém nainstalován a používán,

  • kvalifikace a odpovědnosti personálu zodpovědného za provozování a udržování hardwaru, softwaru a dokumentace,

  • politika údržby, jež se má uplatňovat, a přidružené postupy a ujednání týkající se zajištění údržby,

  • metody, které se mají použít pro ověřování a validaci souladu s požadavky, včetně kritérií přijetí/zamítnutí,

  • přijatelné zdroje dat, jež se mají používat při všech technikách analýzy.

Aby se snížil počet poruch a doba nepoužitelného stavu systému, je nutné, aby dodavatel i zákazník spolupracovali během všech etap životního cyklu systému. To vytváří celou řadu závazků jak na straně zákazníka, tak i dodavatele, které je třeba specifikovat. Při identifikaci a specifikaci těchto činností může pomoci oficiální program managementu bezporuchovosti a udržovatelnosti - viz předcházející kapitoly.

Kdekoli je to možné, je třeba specifikovat, že zákazník nebo distributor berou na vědomí odpovědnost za monitorování bezporuchovosti během používání a za podání zprávy o zkušenostech z provozu (dobrých nebo špatných) svým dodavatelům.

Typy specifikace

Povaha systému, jež má být dodán, má zásadní vliv na způsob, jakým je formulována specifikace. Existují tři hlavní typy specifikace:

  1. Specifikace formulované dodavatelem:
    tyto specifikace se používají zejména pro systémy, které potřebují mít určité charakteristiky spolehlivosti, např. bezporuchovost, aby byly přijaty na trhu.

  2. Specifikace formulované zákazníkem:
    tyto specifikace se používají zejména pro standardní systémy, jež musí splnit určité charakteristiky spolehlivosti, aby uspokojily potřeby zákazníka.

  3. Specifikace, na kterých se dohodnou nebo které společně formulují jak dodavatel, tak zákazník:
    tyto specifikace se běžně používají v případě systémů vyrobených na zakázku nebo pro změny stávajícího návrhu.

Systémy vyrobené na zakázku

Systémy vyrobené na zakázku jsou systémy, u kterých zákazník specifikuje požadavky a dodavatel navrhne, vyvine a vyrobí systém, jenž zcela splňuje danou specifikaci. Pokud však dodavatel uvede, jaké systémy má k dispozici, a zákazník si vybere systém, jenž nejlépe splňuje požadavky, pak se jedná o běžně dostupné komerčně vyrobené zařízení neboli COTS. V tomto případě se u standardního komerčně dostupného systému neprovádějí žádné změny. V praxi bude většina hlavních dodávek představovat kombinaci jak prvků vyrobených na zakázku, tak prvků běžně dostupných, a zákazník i dodavatel se vzájemně shodnou na specifikaci.

Příkladem systému vyrobeného na zakázku by mohl být nákup velkorypadla do povrchového dolu (kde se mnoho subsystémů používá pouze na těchto rypadlech) nebo

Nahrávám...
Nahrávám...