Doc. RNDr. Bohumil Maroš, CSc.
V některých případech se v praxi zajímáme o produkt, který je
směsí složek. Chceme najít optimální kombinaci těchto složek, abychom dosáhli
požadované vlastnosti sledované veličiny. Znamená to, že se zde spíše zajímáme
o podíly jednotlivých složek než o celkové množství těchto složek. Protože tyto
složky dohromady tvoří celek, tato skutečnost se dá vyjádřit požadavkem, že
součet těchto složek je jednička. V případě, že podíly složek vyjadřujeme v
procentech, pak bude součet složek tvořit 100 procent.
Může se jednat např. o výrobu benzínu, ale též dortu. Nebo o
složení pracích prostředků či asfaltu. Farmaceutický nebo chemický průmysl se
bez těchto úvah neobejde. Sledovaná veličina může být jediná, ale může jich být
i více.
NahoruResponze
Responze (sledovaná veličina) je zde funkcí jednotlivých
podílů složek. Plán experimentu pro směs se liší od faktoriálního plánu.
Jednotlivé složky směsi nemohou být nezávislé, protože jsou omezeny podmínkou,
že jejich součet tvoří celek. Znamená to například, že nemůžeme všechny faktory
nastavit na horní (či dolní) úroveň, protože bychom nedodrželi omezující
podmínku.
Předpokládejme, že produkt tvoří celkem k složek x1,
x2,...,xk. Ze skutečnosti, že tyto složky tvoří celek,
obdržíme podmínky pro všechna i:
Oblast návrhu experimentu je tvořena simplexem - obrazcem
ohraničeným (k-1) rozměrnou oblastí s k vrcholy.
NahoruDvě složky
Uvažujeme-li dvě složky, pak všechny možné kombinace směsí leží na
úsečce AB, kde bod A má souřadnice [1, 0] a bod B = [0, 1]. Bod A představuje
jednosložkovou směs, která má nulový podíl složky x2, takže směs
obsahuje pouze složku x1. Jdeme-li po této úsečce z bodu
NahoruTři složky
A do bodu B, pak do směsi přibývá podíl složky x2 tak,
že postupně ubývá podíl složky x1, ale stále platí x1 +
x2 = 1.
Obdobně pro tři složky ve směsi platí x1 +
x2 + x3 = 1. Tento vztah je rovnicí roviny v třírozměrném
prostoru, která na všech třech osách vytíná jednotkový úsek. Protože jsou
jednotlivé podíly složek nezáporná čísla, tak se nejedná o celou rovinu, ale o
trojúhelník s vrcholy na jednotlivých osách ve vzdálenosti 1 od počátku. V
těchto vrcholech se jedná o jednosložkové směsi. V bodech stran trojúhelníku se
jedná vždy o dvousložkové směsi, v nichž jsou zastoupeny pouze ty složky, jež
spojuje tato strana. Pohybujeme-li se uvnitř trojúhelníka, pak se jedná o
třísložkové směsi.
Geometrický pohled na souřadný systém pro tři složky
NahoruSměsové návrhy
Směsové návrhy můžeme rozdělit na:
-
centroidní,
-
mřížové,
-
s omezením.
Plány centroidní a mřížové se liší v tom, jak se v experimentu
zvolí poměry jednotlivých složek směsi. Návrh s omezením počítá s tím, že někdy
jsou dány konkrétní hranice na zastoupení jednotlivých složek ve směsi -
procentuálně, množstvím či jinou podmínkou.
NahoruCentroidní plán pro 2 složky
Centroidní plán pro 2 složky
Máme složky a x2. Rozlišujeme dva případy:
Bod A představuje směs, ve které je zastoupena plně složka
x1, kdežto podíl složky x2 je nulový. Bod B představuje
směs, ve které je zastoupena plně složka x2, kdežto podíl složky
x1 je nulový. Středový bod S představuje směs (dvousložková směs),
kde obě složky ve směsi mají stejný podíl, tzn. poloviční.
Axiální bod X1 = [3/4, 1/4] představuje směs, ve které je ze tří
čtvrtin zastoupena složka x1 a z jedné čtvrtiny složka
x2. Podle bodu X2 budou namíchány opačné poměry složek než v X1.
Chceme vhodným poměrem komponent PDH a PCC namíchat optimální
směs jako vhodný prostředek proti lýkožroutům. Za tímto účelem vytvoříme
centroidní plán s axiálními body pro dvě složky. Abychom obdrželi spolehlivější
výsledek, provedeme dvě opakovaná pozorování v centroidním bodě a v axiálních
bodech - celkem 8 měření. Měření spočívá v tom, že se aplikuje postřik vždy na
200 brouků a pak se spočítá počet uhynulých.
Analýzou těchto dat obdržíme model pro predikci počtu usmrcených
brouků z 200 brouků:
počet = 91,67 * PDH + 129,67 * PCC + 237,33 * PDH * PCC.