dnes je 6.7.2022

Input:

Technická legislativa

20.10.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.7.1
Technická legislativa

Dr. Ing. Rostislav Suchánek a kolektiv autorů

Podniky a podnikatelé se ve své každodenní praxi setkávají s různými oblastmi práva. Samostatnou kapitolou jsou v tomto směru právní předpisy technické povahy, které přímo regulují výrobní sféru a které můžeme v jejich komplexu označit jako technickou legislativu.

Stanovení technických požadavků

Termín technická legislativa v sobě zahrnuje stanovení technických požadavků na regulované výrobky, a to buď v obecné, nebo v konkrétní, podrobné, podobě. Obecně můžeme konstatovat, že podstatným základem technické legislativy je jak ve všech členských státech Evropského společenstvích, tak v České republice v současné době regulace obecné bezpečnosti výrobků, která je doplněna o právní předpisy v rámci nového přístupu k technické harmonizaci a o globální přístup k posuzování shody, přičemž celou problematiku završuje právní regulace odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.

Základem technické legislativy je tedy posouzení bezpečného regulovaného výrobku, protože jen takový může být uveden na trh, a současné sankcionování nebezpečných výrobků, a to jak veřejnoprávními, tak také soukromoprávními sankcemi.

Regulovaný výrobek

Regulovaný výrobek je takový průmyslový výrobek, na který se vztahuje jedno nebo více legislativních opatření v rámci technické legislativy, tedy v rámci Evropských společenství jedna nebo více směrnic nebo jedno nebo více rozhodnutí, v České republice pak jedno nebo více nařízení vlády.

V této souvislosti je však třeba připomenout, že vždy není zcela jednoduché odlišit regulovanou a neregulovanou oblast, a to z toho důvodu, že daná legislativní opatření obsahují dva základní typy regulace.

Regulace konkrétní kategorie a průmyslových výrobků

Prvním je regulace konkrétní kategorie průmyslových výrobků, druhou pak regulace konkrétních rizik. Tyto regulace se pak navzájem prolínají a zejména některá regulovaná rizika jsou spojena téměř se všemi průmyslovými výrobky. Zároveň však ani v oblasti prvního typu regulace není zpravidla regulace konkrétní kategorie průmyslových výrobků úplná a vždy zůstávají určité oblasti mimo regulaci. Principielně by mimo regulaci měly zůstat pouze takové výrobky, které nepředstavují žádné riziko pro zdraví a život osob, pro soukromý majetek osob a pro životní prostředí, nebo výrobky, se kterými je spojeno riziko pouze minimální.

Technická harmonizace

V souvislosti s technickou legislativou se setkáváme s termínem technická harmonizace. Tento pojem má rozměry jak globální, celosvětové, tak také regionální, např. evropské.

Na globální úrovni je technická harmonizace realizována v rámci činnosti Světové obchodní organizace (WTO), jejímž členem je také Česká republika. Konkrétním právním dokumentem v oblasti činnosti této organizace je pak Dohoda o technických překážkách obchodu (TPO).1) 1)

Na evropské úrovni tvoří v rámci Evropských společenství technická legislativa právní základ volného pohybu výrobků, který je jedním ze základních pilířů této mezinárodní organizace. Harmonizace v této oblasti je pak jedním ze základních prvků jednotného vnitřního trhu Evropských společenství.

Odstranění technických překážek

Technická harmonizace realizovaná v rámci Evropských společenství tedy vede k odstranění technických překážek obchodu mezi členskými státy této mezinárodní organizace a je předpokladem volného pohybu zboží uvnitř Evropských společenství.

Je však zároveň podkladem, a to na základě mezinárodního závazku plynoucího ze členství v Evropském sdružení volného obchodu (ESVO, EFTA), k odstranění technických překážek obchodu mezi členskými státy dvou mezinárodních organizací, Evropských společenství na jedné straně a Evropského sdružení volného obchodu na straně druhé.

V neposlední řadě je také podkladem na základě mezinárodních smluv, Evropských dohod o přidružení (a to konkrétně formou Protokolů o vzájemném uznávání), pro odstranění technických překážek obchodu také mezi členskými státy Evropských společenství na jedné straně a přidruženými státy na straně druhé, a to ještě před jejich vstupem do Evropských společenství a zároveň nezávisle na realizaci tohoto vstupu.

Podstata technické harmonizace

Podstatou technické harmonizace v rámci Evropských společenství jsou:

  1. technické předpisy, tedy závazné právní předpisy s technickým obsahem, a to právní předpisy převážně z oblasti veřejného práva,

  2. technické normy, které jsou až na výjimky nezávazné a vznikají v procesu technické normalizace v rámci činnosti speciálních soukromoprávních subjektů,

  3. postupy posuzování shody s požadavky technických předpisů a v jejich rámci také technických norem,

  4. proces akreditace (notifikace) osob a činnost těchto osob v rámci posuzování shody,

  5. metrologie,

  6. dozor nad dodržováním požadavků technické legislativy.

Technická legislativa patří v komunitárním právu k nejrozsáhlejším částem acquis communautaire. Podstatná část technické legislativy je obsažena v kapitole 13 Rejstříku Úředního věstníku Evropské unie, která nese název: „Průmyslová politika a vnitřní trh“.

Formy harmonizace technické legislativy

Technická legislativa Evropských společenství je součástí sekundárního práva a pouze z velmi malé části je tvořena nařízeními, která mají obecnou působnost, bezprostřední účinek, jsou závazná v celém rozsahu a přímo použitelná ve všech členských státech. V případě nařízení se nepředpokládá přijetí vnitrostátních právních předpisů a již existující právo s ním musí být uvedeno do souladu, což je v České republice rolí Ústavního soudu. Nařízení jsou platná od okamžiku publikace v Úředním věstníku Evropské unie a účinná touto publikací nebo později, pokud tak stanoví.

Nejfrekventovanějšími legislativními opatřeními Evropských společenství v oblasti technické legislativy jsou směrnice a rozhodnutí, které předpokládají provedení legislativních opatření členských států Evropských společenství.

Směrnice

Směrnice jsou závazné pro stát, kterému jsou určeny (většinou jsou určeny všem členským státům), a to co do výsledku aplikace práva, kterého má být dosaženo. Forma a prostředky provedení ustanovení směrnic do vnitrostátního právního řádu jsou ponechány jednotlivým státům, které pak Komisi sdělují znění hlavních nebo všech ustanovení právních předpisů přijatých v oblasti působnosti dané konkrétní směrnice.

Rozhodnutí je závazné v celém rozsahu pro ty, komu je určeno, mnohdy je určeno obecně všem členským státům. Přímo v textu může být, a u rozhodnutí v oblasti technické legislativy zpravidla bývá, předpoklad vnitrostátní normotvorby. Z hlediska technického je pro rozhodnutí

Nahrávám...
Nahrávám...