5.6.2
Vztah distribučních procesů k dalším podnikovým procesům
Prof. Ing. František Němec, Ph.D.
NahoruVýrobní procesy
Řízení výroby je činnost, která tradičně spadá pod úsek
výroby. Jen málo podniků tuto činnost zařazuje pod logistiku. Postavení v rámci
organizačního schématu však není podstatné, neboť jak výroba, tak logistika
poskytují vstupy pro proces plánování a řízení výroby.
Výrobní procesy ovlivňují logistický proces ve dvou zásadních
oblastech. Jednak výrobní procesy určují množství a typ hotových
výrobků, které se vyrábějí, a to ovlivňuje, kdy a jak jsou výrobky
distribuovány zákazníkům. Za druhé, výrobní procesy bezprostředně určují, jaká
je potřeba surovin, součástek a dílů, používaných ve výrobním procesu. Z
toho vyplývá, že jsou rozhodnutí v oblasti řízení výroby často společná
jak pro výrobu, tak i logistiku.
NahoruInterní logistické procesy
Řízení oblasti materiálových toků se zabývá toky produktů do
podniku. Obdobně jako cílové trhy podniku i samotný úsek výroby vyžaduje
uspokojivou úroveň "zákaznického“ servisu, která závisí na tom, jak efektivně
je podnikový management schopen koordinovat různé funkce včetně dopravy,
skladování a podnikového informačního systému.
Jednou z nejdůležitějších činností v rámci řízení oblasti materiálů
je řídit ve spolupráci s podnikovou logistikou dopravu materiálů směrem do
podniku a v rámci podniku. Manažeři zodpovědní za řízení oblasti materiálů musí
mít - podobně jako jejich kolegové zodpovědní za hotové výrobky - přehled o
dostupných způsobech přepravy a možných kombinacích přepravy, o vládních
nařízeních, která se týkají dopravců, jejichž služeb podnik využívá, o
podmínkách vlastní nebo i smluvní přepravy, leasingu, ohodnocení výkonu podle
druhů dopravy a dopravců a o vzájemných nákladových vazbách, které platí při
zajišťování interní dopravy a přesunů výrobků.
NahoruRozdíl mezi vstupními a výstupními procesy podniku
Mezi organizací dopravy směrem do podniku (vstupní doprava) a
směrem ven z podniku (výstupní doprava) existují tři hlavní rozdíly.
-
Tržní poptávka, která generuje potřebu pohybu výrobků směrem ven
z podniku, je všeobecně nejistá a proměnlivá. Poptávka, která zajímá manažery
zodpovědné za řízení materiálů, vzniká na základě plánovacích činností a má
tendenci být stabilnější a lépe předvídatelná. Materiáloví manažeři se tudíž
nesetkávají se stejnými problémy jako manažeři zodpovědní za oblast přepravy
směrem ven z podniku.
-
Materiáloví manažeři se mnohem častěji zabývají přesuny surovin,
součástek a dílů ve velkém. U surovin a dílů navíc existuje rozdílný
způsob manipulace, rozdílný charakter ztrát a poškození, což jsou faktory
důležité z hlediska výběru a hodnocení různých způsobů dopravy a dopravců.
-
Podniky většinou dopravě materiálů do podniku věnují
menší pozornost, protože při nákupu se uplatňuje pojetí "celkové ceny dodávky,“
takže náklady na dopravu se nesledují odděleně. Zvláštní analýza nákladů na
přesun materiálů do podniku se tedy neprovádí tak často, resp. dostatečně do
hloubky, a u většiny podniků proto v této oblasti existuje potenciál pro značné
úspory nákladů.
NahoruSkladovací procesy
Dokud nejsou suroviny, díly a součástky použity ve výrobním
procesu, je nutno je nějak uskladnit. Na rozdíl od skladování hotových výrobků,
které se většinou zabezpečuje mimo výrobní závod, jsou položky určené pro
výrobu obvykle uskladněny přímo v místě výroby; anebo je v systémech
Just-In-Time dodavatelé dodávají podle momentální potřeby výroby.
Pokud podnik využívá systém JIT, pak jsou požadavky na skladování v
rámci výrobního zařízení podniku do velké míry minimalizovány nebo zcela
eliminovány. Pokud však podnik nevyužívá systém JIT a pro uskladnění vstupních
materiálů potřebuje sklady, pak budou materiálové manažery náklady na
skladování a na udržování zásob zajímat mnohem více, neboť budou
představovat relativně velký podíl na hodnotě výrobků.
Navíc se požadavky na skladování v případě surovin a v případě
jiných položek obvykle velmi odlišují. Mnoho surovin lze např. skladovat v
otevřeném prostoru - železnou rudu, písek, uhlí a jiné nezpracované materiály. U surovin lze také předpokládat minimální poškození a ztráty z důvodů
počasí, zmetkovosti nebo krádeží vzhledem k jejich nezpracovanému stavu a
poměrně nízké ceně za jednotku hmotnosti.
Materiální vlastnosti zboží, tj. jejich chemicko-fyzikální a
výrobně-technické znaky, jsou rozhodující i pro přepravní, skladovací a balicí
postupy. V praxi to znamená, že výrobky se dělí podle určitých vlastností do
technologických skupin, např. aromatické a agresivní výrobky, výrobky
vyžadující speciální manipulaci nebo klimatické podmínky.
Technologickou skupinou rozum íme skupinu výrobků se stejnými
vlastnostmi, které vyžadují shodnou manipulaci, skladování, nebo výrobky, které
stejným způsobem reagují na klimatické, bezpečnostní, provozní a hygienické
podmínky. Jiné technologické soubory se vytvářejí podle frekvence spotřební poptávky. Toto hledisko pak slouží k dělení výrobků na zboží denní
poptávky, zboží časté poptávky, zboží občasné poptávky a zboží dlouhodobé
spotřeby. Rozdělení výrobků do technologických skupin je významné z hlediska
balení, dodávky, manipulace nebo skladování.
Skladování výrobků se vytváří podle jejich technologických
skupin a liší se jak druhem skladovacích ploch, např. univerzální, chladicí,
speciální…
