Orgány Evropské unie

19.3.1 Orgány Evropské unie

Ing. Jaroslav Rajlich

Je všeobecně známo, že Česká republika je od 1. května 2004 řádným členem Evropské unie. Od tohoto data má také právo delegovat své zástupce do jednotlivých orgánů Unie. Dále stručně popíšeme jejich význam, funkci a pole působnosti s akcentem na ty z nich, které se podílejí na legislativním procesu EU.

V současnosti má Evropská unie následující orgány:

• Rada Evropské unie (dříve Rada ministrů),

• Evropská komise,

• Evropský parlament,

• Evropský soudní dvůr,

• Evropský účetní dvůr,

• Evropská centrální banka,

• Evropská investiční banka,

• Hospodářský a sociální výbor,

• Evropský ochránce lidských práv,

• Výbor regionů.

Rada Evropské unie

Rada Evropské unie sdružuje resortní ministry vlád všech 25 členských států Unie. Existuje Rada ministrů zahraničí, ministrů životního prostředí, ministrů hospodářství, zemědělství, obrany atd. Předsednictví v radě se střídá společně s předsednictvím Unie každých šest měsíců, a to vždy 1. ledna a 1. července. Rada zasedá střídavě v Bruselu a v Lucemburku.

Důležité upozornění: Je třeba odlišovat Radu Evropské unie od Evropské rady . To je vrcholné setkání nejvyšších státních a vládních představitelů, tj. hlav států a předsedů vlád všech členských zemí Unie. Evropská rada projednává zásadní otázky evropské politiky. Z právního hlediska to není orgán EU.

Podobně znějící název má i Rada Evropy, založená v roce 1949 ve Štrasburku a sdružující 41 evropských států. Rada Evropy není spojena s Evropskou unií ani organizačně, ani právně.

Evropská komise

Evropská komise (EK) je nadstátní orgán Evropské unie. Sídlí v Bruselu. Má klíčové postavení v institucionální struktuře Unie. Její komisaře jmenují vlády jednotlivých členských států vždy na období pěti let. Německá spolková republika, Velká Británie, Francie, Itálie a Španělsko měly až do roku 2005 právo jmenovat po dvou komisařích, ostatní členské státy Unie po jednom. Po rozšíření Unie z patnácti na pětadvacet členů má každá členská země právo jmenovat již jen jednoho komisaře. Komisaři vykonávají své funkce nezávisle na vládách států, které je jmenovaly, tedy výhradně v zájmu Unie. Každý komisař zodpovídá za výkon činností v určité speciální oblasti. Předsedu (prezidenta) Evropské komise jmenují vlády členských států na základě konsensu. Se jmenováním předsedy a členů Evropské komise (komisařů) musí vyjádřit souhlas Evropský parlament. Ten může rovněž vyslovením nedůvěry přimět členy Evropské komise ke kolektivní rezignaci.

Evropská komise rozhoduje o projednávaných otázkách prostou většinou hlasů svých členů. K výkonu svých činností má k dispozici Správní úřad Evropské komise, který se člení na 24 sektorově specializovaných generálních ředitelství, označovaných „DG“ a číslicí. Tak např. DG 3 je generální ředitelství pro průmysl.

Jaké jsou hlavní oblasti činnosti Evropské komise? Jde o následující (viz Schrötter, H. J.: Aktuální slovník Evropské unie, Knižní klub, Praha 2003):

• Komise má iniciační pravomoc. To v praxi znamená, že v zákonodárném procesu má pouze Komise a nikdo jiný právo podávat návrhy legislativních dokumentů a přednášet návrhy Radě Evropské unie;

• Komise je výkonným orgánem Unie, tzn. že má pravomoc aplikovat právo Unie (= komunitární právo) prostřednictvím Rady EU a realizovat je v praxi;

• Komise kontroluje smlouvy, tzn. plnění aktů tzv. primárního komunitárního práva. V případech, kdy se některý z členských států Unie proti nim prohřeší, musí Komise zakročit a v nezbytných případech podat proti dotyčnému státu žalobu u Evropského soudního dvora;

• Komise je správcem rozpočtu EU. Připravuje návrh rozpočtu a zodpovídá za správu finančních prostředků a strukturálních fondů EU;

• Komise spoluurčuje společnou evropskou zahraniční politiku a zastupuje Unii na mezinárodní úrovni. Jménem Unie připravuje a vede jednání s nečlenskými státy/skupinami/sdruženími států zejména v oblasti obchodních smluv a smluv o vzájemné kooperaci.

Evropský parlament

Evropský parlament (EP) je orgánem Evropské unie, složeným z reprezentantů lidu členských států. Poslance Evropského parlamentu volí od roku 1979 vždy na období pěti let občané EU. Poznámka: Do roku 1979 byli poslanci do Evropského parlamentu delegováni parlamenty členských států. Členové Evropského parlamentu se sdružují do nadnárodních frakcí podle stranické příslušnosti. Kromě toho je každý z poslanců zařazen do některého z osmnácti stálých výborů, odpovídajících za určité oblasti činnosti. Evropský parlament se schází dvakrát do roka na týdenní zasedání ve Štrasburku. Jeho výbory a frakce zasedají v Bruselu. Generální sekretariát Evropského parlamentu má sídlo v Lucembursku.

Jaké jsou klíčové kompetence a hlavní úkoly Evropského parlamentu? Jsou to (viz Schrötter, H. J.: Aktuální slovník Evropské unie, Knižní klub, Praha 2003):

• demokratická kontrola - Evropský parlament kontroluje práci Evropské komise. Činí tak prostřednictvím písemných a ústních dotazů, měsíčními volnými parlamentními tribunami a debatami o pracovním programu Komise. Evropský parlament má právo přimět Komisi hlasováním o vyslovení nedůvěry k odstoupení;

• spolurozhodování o rozpočtu Evropské unie. Evropský parlament se podílí na sestavování a schvalování finančního rozpočtu;

• legislativní činnost - konzultační a kooperační pravomoc EP ve vztahu k ostatním orgánům Evropské unie. Možnost pozměňovat návrhy legislativních předpisů Rady EU a Evropské komise (absolutní většinou hlasů poslanců EP). Právo spolurozhodovat o dalších žádostech o vstup do EU a o smlouvách se třetími zeměmi.

Pro informaci je dále uveden přehled výborů Evropského parlamentu:

• politický výbor s podvýbory pro bezpečnost, odzbrojení a lidská práva,

• výbor pro zemědělství, hospodářství a výživu,

• rozpočtový výbor,

• výbor pro hospodářství, měnu a průmyslovou politiku,

• výbor pro energii, výzkum a technologii,

• výbor pro vnější hospodářské vztahy,

• výbor pro právo a občanská práva,

• výbor pro sociální záležitosti,

• dopravní výbor,

• výbor pro regionální politiku a územní plánování,

• výbor pro otázky životního prostředí, zdraví lidu a ochranu spotřebitelů,

• výbor pro mládež, kulturu, vzdělání, informace a sport,

• výbor pro vývoj a spolupráci,

• výbor pro kontrolu rozpočtu,

• výbor pro jednací řád a petice,

• instituční výbor,

• výbor pro práva žen,

• výbor pro kontrolu volebních výsledků.

Evropský soudní dvůr

Evropský soudní dvůr (ESD) se sídlem v Lucembursku je soudním dvorem Evropské unie. Skládá se z patnácti soudců a devíti generálních advokátů. Ti jsou jmenováni po vzájemné dohodě členských států Unie vždy na období šesti let. ESD dozírá na to, aby byl dodržován všemi členskými státy Evropské unie uznávaný princip právního státu. Důležité: Proti rozhodnutím ESD není odvolání a jsou závazná pro všechny účastníky procesu.

Evropský soudní dvůr je (viz Schrötter, H. J.: Aktuální slovník Evropské unie, Knižní klub, Praha 2003):

• ústavním soudem. Zajišťuje provádění smluv. Na základě žaloby, podané kterýmkoliv členským státem, orgány EU, fyzickými nebo právnickými osobami Evropský soudní dvůr rozhoduje, zda v každém jednotlivém případě došlo k porušení platného práva. ESD zajišťuje i jednotný výklad smluv. Podává závazný výklad textů v Římských smlouvách;

• správním soudem. Zajišťuje soudní ochranu každého jednotlivého občana proti jakémukoliv aktu zvůle. Takzvaným předběžným opatřením poskytuje…